Když nerozumíte náznakům: nepředpokládejte, ptejte se přímo

vždy přímé!!! trošku delší

No tady bych mohla podotknout že existují dva druhy žen!1)ty co se schovávají za vymluvy 2)ty co mluví na rovinu;-) Já si stojím za variantou dvě je lepší protože většinou chlapi to náznaky nepochopí ale myslím si že žena když jede opravdu na dovču a řekne že nemůže tak je [redakčně upraveno] aby si chlap myslel že je to jen výmluva!:-D:-)

Hehe, no tak teď si připadám jako žena.:-D Já se taky nerad pouštím do přímých konfrontací, pač se prostě nerad hádám a radši řeknu polopravdu, ale pěknou (chlácholivou), než abych to řekl přímo a dal se potom do hádky. Spíš by mě ale zajímala jedna věc: když je žena naopak upřímná, znamená to... no co to vlastně znamená? :-D Už tady byla i zmínka o tom, že když je muž vlastně hodným chlapcem, tak je to z přírodního hlediska něco "nenormálního", protože muž má být ten sebevědomý, rozhodný, stát si na svým atd., tudíž když se chová podřízeně (tím myslím stále ženám ustupuje, vrtí ocáskem, jak se zapíská a přestože jako kamarád může být k nezaplacení, ve vztahu to je naprostej propadák, protože si žena vůči němu nevytvoří ani špetku respektu), tak se potom nemůže divit, že o něj ženy (většinou) nejeví zájem. Upřímná žena... ta se v tom případě taky vymyká "běžným normám"? Nebo ten popis o vyhýbavých ženách, které mají tisíce výmluv a neříkají věci přímo, platí spíše pro jednu část žen, zatímco ta druhá se s pravdou nemazlí a normálně člověku řeknou na rovinu, jak se věci mají?

mám s tím problém

Moc hezký článek a zrovna mi pasuje k tomu, co se mi stalo včera :-) Už chápu, že požadavek holek, abychom byli upřímní a nelhali není zase tak pravdiví. Některé věci, hlavně ty nepříjemné, se musí říct bud hodně kulantně nebo raději zalhat. Já osobně s tím mám dost problém, protože jsem hodně upřímný člověk. Bohužel postupně stále víc zjišťuji, že mnoho lidí s tím má problém, hlavně dámského pokolení. Kamarádka mi včera zavolala, jestli by jsme nedali ping pong. Tak nějak kulantně, ale na přímo, jsem jí řekl, že minule jsem se celkem nudil, že máme přeci jen rozdílnou zkušenost s hraním. Byli jsme před tím už domluvení na kulečník a nakonec to dopadlo tak, že odřekla i ten, protože se naštvala. Když to vidím zpětně, nedivím se jí a docela hezky jsme si o tom popovídali, jak bych se měl lépe chovat ke slečnám a umět sdělit některé věci lépe diplomaticky. V tu chvíli mi docvaklo, že je to vlastně můj velký problém. Jsem na holky moc přímý a upřímný. Jak říkala, upřímný ano, ale v určitých mezích. Nepříjemné věci( jako její váha, že něco neumí nebo jí to dneska nesluší:-)) říci hodně diplomaticky nebo raději zalhat, když jsem nucen k odpovědi.