Tulí se i dospělí lidé?
Před mnoha lety jsem se po jedné oslavě u známých ukládal do spacáku, když se mě jedna slečna, již uložená, zeptala, jestli bych si k ní nevlezl. Zježily se mi chlupy, náhodný alkoholický sex s trapným ranním vystřízlivěním nepatří k mým koníčkům.
Nejapně jsem položil logickou, i když nepříliš kavalírskou otázku: "Proč?" Přesnou odpověď si už nepamatuji, ale zněla jako "pro pocit lidského tepla". To mě dostalo, tomu jsem rozuměl a rozumím velice dobře. Nebylo třeba dalších dotazů. Vsoukal jsem se do spacáku (pro přesnost: oba v přiměřeném minimálním úboru), ruce si našly samy místo kolem ramen či krku, přitulili jsme se – a to bylo všechno. Tulení, jak se patří.
Tulení ovšem není jen tak obyčejný proces. Vyžaduje nějaký minimální cit, protože jde o vnímání dotýkáním se. Není v tom primárně sex, ale může v tom být přítomna – a není na tom nic špatného – špetka erotiky ("špetka" je individuální).
Tulení je vztah patřící do kategorie kamarádství: lze se přitulit s někým, i když máte stálého partnera či partnerku. Je to návrat do dětských let, kdy se člověk přitulil k rodičům, když mu svět ubližoval, když mu je smutno, když prostě nechce být sám, když se mu nechce o tom, co ho trápí, mluvit.
Před časem jsem se na toto téma s jednou kamarádkou dostal, a její pocity byly překvapivě podobné: "Myslím, že ležet ve spacáku s někým je velmi příjemné. S dotyky se počítá, tomu se nedá vyhnout ani ze strany ženské. Je to příjemné s někým ležet, vykládat si, cítit to drobné napětí. Když je člověku hodně smutno, chybí mu společnost, je celkem odvážné, ale nutné, v okamžiku, kdy to jde, požádat někoho, aby přilehnul. Já jsem to taky častokrát udělala."
Od té doby se mi to stalo ještě několikrát, vždycky nahodile – to zřejmě je nutný předpoklad. Jakmile se s tím počítá, jakmile se konspiruje, aby k tomu došlo, není to ono. Vyzval jsem i byl jsem vyzván. Vždycky jsem byl překvapený: jak sám sebou, když jsem tu formulku – pro sebe samotného nečekaně – řekl, tak i když jsem ji slyšel. Vždycky to bylo příjemné a milé. Dokonce si myslím, že vzácnost a nečekanost těchto okamžiků (když člověk váhá, už to neudělá) je zárukou, že se sejdou dva, kterým to opravdu pomohlo.
Gentleman
