První láska – první lekce milování

Jak jste zvládli svoji první lásku?

A to nejen toho fyzického, které u první opravdové lásky ani nemusí být přítomno. Spíše v nás první láska zažehne touhu učit se MILOVAT. A na tohle stačí i nádherný platonický vztah.
S první partnerem se učíme, poznáváme chuť krásného zamilování, více či méně nepříjemně dospíváme k prvním deziluzím a tříbíme si smysl pro rozeznávání jemných nuancí chování žen a mužů v jednotlivých životních situacích.

První vzor? Rodiče!

Ve chvílích poznávání první lásky se tento vzor hroutí. Či spíše nastává čas pro jeho nadstavbu.
Matka a otec pro nás byli vzorem muže a ženy a obvyklého chování. Je možná trochu štěstí, že i v rodinách, kde k sobě byli rodiče chladní či odtažití vyrůstají mladí lidé, kteří touží po lásce a chlad či dokonce agresi nepovažují za normální projev lásky. Tedy většinou. Ovšem tento nepříjemný model v nás zůstává zakořeněný a může se probudit až po několika měsících či letech vztahu. Pokud jsme neměli štěstí na citově vyrovnanou rodinu a naše dětství nebylo zářným příkladem lásky,musíme jít světem emocí a lásek o něco pevněji a více „s rozumem v dlaních“.
V extrémních případech se může týraná dívka opravdu zamilovávat stále dokola do dominantních týpků ve stylu „macho“ a jednu facku za neposlušnost může považovat za příjemný projev zájmu o svou osobu a tedy i lásky.
Mladí lidé pocházející z milujících a stabilních rodin to mají jednodušší. Vybírají si partnery uvážlivěji a protože nejsou zatíženy stresem z toho, že musí za každou cenu s někým chodit, aby byli „in“ nebo aby si i oni sami o sobě mohli myslet, že za něco stojí, nevrhají se tak často to ukvapených a tedy i špatně dopadajících vztahů.

První láska je romantická a fyzická!

Zkuste zapátrat ve vzpomínkách a zříte, že první láska byla opravdu spíše na základě fyzického vzhledu, než na nějakých hlubokých duchovních vlnách. Líbí se mi ten kluk? Líbí? Ta holka má nádherný tělo a krásný prsa? Úf! Krásné oči, uhrančivý pohled, nádherné vlasy, je to „přesně můj typ“. Říkáme si často při první lásce a má to svůj racionální původ.
V pubertě se nám bouří hormony a jsme zaměřeni velmi silně tělesně. Naše tělo doslova touží po lásce. Fyzické i duševní. Ale tělo je stále tím hlavním hnacím motorem. A tudíž ten náš „filtr“ pro potenciální partnery funguje na ryze fyzickém základě.

Těžko bude tedy první láska v kategorii osob, které nás fyzicky odpuzují.

S prvním partnerem experimentujeme

Ve všem! Zažíváme první doteky, první těšení se na druhého, první sny, první představy, první polibky, první milování…. Vše je poprvé a právě proto velmi intenzivní.
Dokonce natolik, že existují teorie o tom, že do našeho prvního dítěte se vtiskuje jakýsi charakterový otisk naší první lásky. To už ale odbíháme velmi za roh k teoriím, které nejsou pro prvně zamilované ještě ani zdaleka pochopitelné. A možná to svým způsobem není ani důležité. Důležitější je jiný jev.

První láska je experiment. To bezpochyby.

A tak jeho podrobná analýza může při problémech v dalších vztazích přinést kýžené ovoce.

Na čem tento vztah ztroskotal?

Důležitá otázka. Pokud vztah ztroskotal na nějaké závažné charakterové vadě, třeba na tom, že nás partner využíval nebo se k nám choval neuctivě, můžeme si tento model nést podvědomě i do dalších vztahů. A stále dokola narážet na podobné typy partnerů.
Naopak, pokud byl vztah v pořádku, neztratila se uctivost a slušné chování a pouze jste se „odmilovali“ či si našli někoho jiného, zůstává jen příjemná vzpomínka.
Žena, kterou první partner odmítl, ačkoliv ho velmi milovala, může mít sklony si své další partnery příliš přivlastňovat. Nebo má malé sebevědomí, které ji nedovolí hledat jinde, než mezi potenciálně nevhodnými partnery.
Žena, která sama opustila první lásku z jakéhokoliv důvodu (třeba byla tou „druhou“) může mít pocity, že nevěra je normální (i ona byla přece „tou druhou“) a že si vlastně ani věrného partnera nezaslouží.
A často ustupuje ve vztahu, ze strachu, aby nezůstala sama.
Jsou to složité pletence vztahů a pokud se dlouhodobě potácíte v nějakých vztahových problémech, určitě stojí za to si sednout a zanalyzovat si svou první lásku, jestli tam náhodou nenajdete odpověď. A znát odpověď znamená vědomě se vyhnout další chybě.
Tato analýza však nemusí platit obecně a i nepovedená první láska nemusí nic znamenat. Další mohou být úplně v pohodě!
Zbyde hezká vzpomínka – a tak je to dobře!

Setkání po letech, aneb kam zmizel ten vzor?

Někdy se stane, že se se svou první láskou po letech setkáte. Jaké to vyvolá emoce?
V podstatě se dějí dva vzory. První je vzácný, leč i to se může stát. Znovu zahoříte jako troud.
A pak je na světě happyend jako z romantického filmu.
Druhý vzor je častější a sice, spatříte se, ale jste si už jenom vzpomínkou. Máte své rodiny, ona má už moc vrásek a on má pivní pupek. Třeba. Zůstane pocit „je dobře, že to s ním tenkrát nepokračovalo. Kam jsem dala tenkrát oči“ anebo lhostejnost smíchaná s malou dávkou nostalgie „no, to byly časy“.
„První láska je totiž los, který nevyhrává (většinou), ale celý život si pamatuješ jeho číslo“…
Nebo jeho vůni. Vlasy, pokožku, ruce….
A ať je to jakkoliv, tohle jsou bezpochyby ty nejkrásnější životní zážitky.