Máte o svém vztahu přehled?
Aby se dva lidé přitahovali, je potřeba, aby byli svým způsobem odlišní. Ženy při tom od mužů většinou očekávají, že s nimi bude legrace. Ženy pak budou ty, které budou tuto legraci sdílet, případně „brzdit“. Většina žen se snaží být (a ve většině vztahů i je) inhibitor.
Všimněme si, že aktivátor by nejraději zažíval akci, vzrušení. Inhibitor by se spokojil s naprostým klidem. To samozřejmě vyvolává ve vztahu pnutí. Pro zdravý vztah je důležité, aby tito dva partneři dokázali najít takovou situaci, ve které budou oba spokojení. Pro většinu párů bude touto situací sex. Dále pak může o různá setkání s přáteli, která vyhovují oběma partnerům atd.
Stížnosti
Všimněte si, že si některé ženy rády stěžují na to, jak je jejich partner nezvladatelný. Má mnoho nápadů, pořád něco dělá. To je typický příklad vztahu, ve kterém je muž aktivátor. Pokud vám tento výklad něco připomíná, vězte, že ne náhodou. Jde o jednoduchý filtr, o němž jsem se již zmiňoval v článku „Filtry pro opačné pohlaví“. Ženy si stěžují na vlastnost, která byla v počátku nutná pro vznik vztahu. Hodní zvladatelní muži je zkrátka nepřitahují.
Partnerství typu hádky
Je zcela běžné, že jeden z partnerů je ve vztahu aktivátor a druhý inhibitor. U vyrovnaných párů na první pohled neodhalíte, kdo je kdo. Ovšem existují i páry, ve kterých je rozdíl mezi aktivátorem a inhibitorem natolik značný, že se neustále hádají. Jde o tzv. „italskou domácnost“. Jsou pro ně typické žárlivé scény, výbuchy emocí a následné usmiřování. Aktivátor je v tomto případě s vysokou pravděpodobně hysterická osobnost (u mužů se lidově užívá označení cholerik, u žen hysterka). Extrémní inhibitor je pedantická osobnost (pedant).
Pro příklad uvedu několik příkladů konstatování z pohledu aktivátora (A) i inhibitora (I).
A: „Milujeme se pořád stejně. Zkusme něco nového.“
I: „Prasáku.“
A: „V zimě pojedeme lyžovat.“
I: „Nechci, neumím lyžovat, nejde mi to.“
A: „O víkendu je taková nuda… Pojďme něco podniknout.“
I: „Však se díváme na televizi.“
Domnívám se, že by mnoho z nás mohlo dodat spoustu dalších příkladů ze své vlastní zkušenosti.
Partnerství typu dusno
Nyní ustoupíme od aktivátora a inhibitora, abychom se podívali na druhou charakteristiku vztahu. Partneři se snaží udržovat od sebe různou vzdálenost. Jeden se chce partnerovi přiblížit více (reflektor), druhý by naopak ocenil větší odstup (deflektor). Ve zdravém vztahu se pozice deflektora a reflektora mění. Jeden partner si přeje druhému přiblížit, druhý by naopak uvítal větší odstup.
Představme si situaci, že partneři uvažují o společném bydlení. Muž má velký zájem se ženou bydlet, žena má naopak pochybnosti. Muž je reflektor, žena deflektor. Nakonec spolu skutečně bydlet začnou. Žena si uvědomí, že jí je s mužem dobře a uvažovala by případně i o svatbě. Muž zjistí, že již s kamarády nyní nemůže do rána pít a proto mu společné bydlení přestává vyhovovat. Nyní je muž deflektor a žena reflektor.
Opět uvedu tři příklady rozhovoru reflektora (R) a deflektora (D).
R: „Rád bych s tebou bydlel.“
D: „Vždyť bychom se pořád hádali.“
R: „Musíme spolu trávit více času.“
D: „Raději bych byl s kamarády.“
R: „Zavolej mi!“
D: „Jo, jasně. Určitě, někdy…“
Velmi zřetelně lze reflektora a deflektora rozeznat pomocí tělesné vzdálenosti. Reflektor se neustále dívá na deflektora, snaží se snižovat tělesnou vzdálenou. U deflektora je tomu přesně naopak.
Extrémní variantou reflektora jsou masochistické, závislé osobnosti. U deflektora je to antisociální (nespolečenská) či narcistická osobnost. V těchto krajních případech se pozice deflektora a reflektora nemění.
Co z toho plyne?
Analyzujte svůj vztah, popřípadě své předchozí vztahy. Byly vyrovnané z hlediska dusna i z hlediska hádky? Pokud ne, můžete být extrémní osobností. V tom případě vám bude vztah klapat pouze s extrémní osobností z opačného konce škály.
Problém extrémních osobností spočívá v tom, že si nejsou schopny své problémy uvědomit. Své chování považují za zcela normální. Když jsem se pokoušel vysvětlit mé kamarádce, že je hysterická osobnost, nejdříve mě urážela, posléze se mi omlouvala, pokusila se ve mně vyvolat žárlivost a nakonec mi psala vyznání lásky. To vše během dvou dnů. Nicméně její touha po mé reakci se minula účinkem, a proto ji to přestalo bavit.
Jestliže vaše přítelkyně či přítel vykazuje trvale znaky extrémní osobnosti, nečeká vás ve vztahu procházka růžovým sadem.
Zdroje: KLIMEŠ Jeroným. Partneři a rozchody. 1. Vyd., Praha: Portál 2005. 240 s. ISBN 80-7367-045-3
Pěkně napsanej článek...a asi i pravdivej, i když ve spoustě z toho vlastní zkušenosti moc nemám. A opět musím napsat: pro mě "bohužel pravdivej". Být aktivátorem čehokoliv, tak to je přesně to, co v sobě nemám...:-P Aby se člověk pořád jen něco učil a měnil se, sakra...:-D Ženy si stěžují na vlastnost, která byla v počátku nutná pro vznik vztahu. Hodní zvladatelní muži je zkrátka nepřitahují. ...jo, přesně...to, na co si holky u chlapů nejvíc stěžují je naopak právě přitahuje (co taky s chlapem, u kterýho si nemůže poztěžovat na chlapský vlastnosti...takovej přece není pravej chlap, ne?:o) Myslím, že tohle upozornění by se mělo zdůraznit vždy na úvodu jakéhokoliv článku, nebo rady ohledně seznamování. Pač si myslím, že právě pro kluky, co mají se seznamováním problémy jako já, je tohle to nejtěžší si uvědomit, připustit si to a začít se podle toho chovat...
Re:
Tak to se předpokládá jako úplně nejzákladnější poučka první lekce, že holčičí stěžování si musí chlap pouštět jedním uchem dovnitř, druhým ven. Je to natolik primitivní záležitost, že dokonce i většina hodných kluků na to časem přijde sama - chovají se přesně tak, jak ženské říkají, že se kluk má chovat, ale pořád to nefunguje ;) Jinak kvalita článku je imho opravdu velmi pochybná. Nejen že si v mnoha věcech naprosto odporuje (viz začátek s tvrzením, že žena (inhibitor) chce akčního muže (aktivátora) a následné tvrzení, že inhibitor chce naopak klid), ale přínos pro čtenáře je nulový (když pomineme, že se někdo může naučit 4 nová cizí slova, pokud je ještě nezná).