Když mě Lukáš oslovil, měla jsem chuť jednu mu vrazit. Teď jsem měla jeho telefonní číslo a přemýšlela jsem, zda ho ještě někdy uvidím. Takže co. Zavolá nebo nezavolá? První den jsem na něj myslela, druhý den jsem si na něj opět u vody na chvíli vzpomněla a třetí den by mi byl už ukradený, kdyby… Kdyby mi právě třetí den nezavolal.
Chtěla jsem se ho zeptat, jak se vede, co dělá atd. Jenže náš rozhovor byl velmi krátký.
„Ahoj. Máš v pátek odpoledne čas?“
„Jo, mám. Co chceš podniknout?“
„Půjdeme se někam projít, co ty na to?“
„Jasně, dobře.“
„Takže se sejdeme ve čtyři odpoledne u nás na náměstí u sloupu?“
„Jasně.“
„Dobře, jsme domluvení. Ahoj.“
„Ahoj.“
Teda přiznám se, to bylo rychlé. Žádné odpovědi na moje otázky, nic. Byla jsem zvědavá, protože jsem o Lukášovi vlastně nic nevěděla. A měla jsem čekat ještě další 4 dny do pátku…
V pátek odpoledne jsem na setkání už ani moc nemyslela. Dokonce jsem zvažovala, zda mám vůbec někam chodit. Přiznám se, že jsem se trochu i bála. Nakonec jsem to vyřešila tak, jak mi poradila kamarádka. Vzala jsem si do kapsy nůž, kdyby mě chtěl někde přepadnout.
Nijak zvlášť jsem se ani nelíčila. Když mě viděl mokrou ve vodě, tak to nemůže být horší, ne? A ještě, abych se kvůli němu snažila…
Vyrazila jsem tedy na cestu ke sloupu tak, jako kdybych šla pouze ke kamarádce.
Lukáš tam na mě už čekal. V ruce svíral růži, a já už tušila, že tohle nebude rande podle mých představ.
„Ahoj Terry. Tady pro tebe něco mám.“
„Ahoj. Jé, díky.“
A teď co… Mám nosit několik hodin růži pořád u sebe nebo si jí mám odnést domů, aby věděl, kde přesně bydlím? Raději jsem si řekla, že ji ponesu.
Lukáš byl viditelně nervózní. Hodně těkal pohledem, trochu se mu třásl i hlas. Ptala jsem se sama sebe, kde je ten suverénní kluk, který mě shodil z lehátka? Nedalo mi to, abych se nezeptala
„Hele, celou dobu mi vrtá hlavou jedna otázka. Jak tě napadlo plavat za mnou a shodit mě z toho lehátka?“
„Víš, to byl nápad mýho kámoše. Líbila ses mi, a on mi poradil, co bych měl udělat.“
Ach bože můj. V tuto chvíli pro mě chlapec ztratil i ten poslední zbytek přitažlivosti. Opravdu jsem si ze všeho nejvíc přála toto trapné setkání ukončit a jít domů. Růžička bez vody už mi pomalu začínala vadnout, a tak jsem jí použila jako výmluvu.
„Podívej na tu chudinku, jak začíná vadnout. Měla bych si jí dát někam do vody.“
„Jo, to máš pravdu. Vypadá nějak zuboženě.“
„Tak já jí půjdu dát domů do vody.“
„Dobře. Přijdeš ještě?“
„Ne, promiň. Dneska děláme úklid, kterému se nemůžu vyhnout. Někdy se potkáme.“
Popravdě řečeno to byla svým způsobem pravda. Chtěla jsem dělat generální úklid. Už měsíc jsem to odkládala.
„Dobře, tak já tě aspoň kousek doprovodím.“
„Dobře.“
Téměř beze slov jsme ušli kousek cesty a posléze jsem se s ním rozloučila nadobro. Pan úžasný se nekonal a já si aspoň konečně uklidila pokoj…
Rozbor situace
Je zajímavé, jak lehce se z pana úžasného může stát úplně jiný člověk. Stačí, když s ním není jeho kamarád. Popravdě řečeno mě to hodně zklamalo. Po tak suveréním začátku jsem čekala něco mnohem lepšího. Ale teď k rozboru…
Telefonování zvládnul klouček velmi dobře. Správné načasování, bez zbytečného protahování. Vadilo mi sice, že jsem si s ním ani pořádně nepopovídala a zůstala tak ve mně spousta nevyřčených otázek, ale když jsem tento článek rozebírala s RaShemCZ, došlo mi, že Lukáš jednal správně. Byl pro mne stále více zajímavý.
Schůzka dopadla bohužel přímo katastrofálně. První podezření jsem pojala už jen díky oné růži. Je paradoxní, že dárek, který mě měl rozveselit, mě naopak rozesmutnil. Navíc mi posloužil jako výmluva, abych mohla z této trapné situace utéci.
Lukášovo přiznání bylo rovněž velmi špatné. Ztratil tím u mě veškerý respekt. Čekala jsem zkrátka něco jiného, než že naše schůzka skončí za půl hodiny a ještě takto.
Takže poučení pro vás. Když se nějak chováte, dívka si o vás vytvoří obraz. Když se začnete posléze chovat jinak, ztratí o vás zájem. Nenoste dárečky a nebuďte příliš upřímní.
A nakonec vás musím na něco upozornit. Hodně mladých holek si s sebou na první rande bere zbraň. Ne proto, aby vám ublížily, ale člověk nikdy neví, co může od neznámého čekat.
Vymalováno
To teda byla rychlost. Máš zase na chvíli pokoj. Ale je fakt, že když bych se s dívkou setkal a šel se s ní projít, tak se to dle vývoje situace nechá jako by náhodou ukončit někde v restauraci (zahradní např.) a dát si něco na chuť a nechalo by se při tom projednat spousta věcí. A nebo bych si na tu procházku vzal svýho psa ridgebacka a bylo by to taky o něčem jiném.
?
Tak tohle je až příliš neuvěřitelné na to, aby to byla pravda. To jako, že si ten kluk ve vodě tak v pohodě troufne, a dokáže udržovat zábavu bez mrknutí oka - v situaci, kdy je suverenita a sebejistota nejvíce potřeba, a potom na rande - kdy už má tu počáteční fázi za sebou a určitým způsobem "své jisté" (že holka má zájem) - by se takhle totálně rozsypal? Jako popis balicích situací a ukázku chyb to beru, ale je to hodně přitažené za vlasy.