Vyjadřejete se "správně"? 

Jak jsem již zmínil v prvním díle, základem komunikace je komunikační model. Pro své účely jsem si vypůjčil Shannon-Weaverův matematický model komunikace. Pro lepší názornost si ho připomeneme.

myšlenka – zakódování – kanál – rozkódování – příjem sdělení

Všimněte si, že tento model je jednosměrný. Postupuje od autora sdělení k příjemci a zcela ignoruje zpětnou vazbu. Z toho vyplývá, že za všechny chyby v komunikaci může autor sdělení. Toto tvrzení neodpovídá realitě na 100 %. Například ještě před začátkem konverzace jen stěží ovlivníte náladu ženy.

Získejte snadno ženu. Chcete aby po vás ženy začaly toužit? Odhalte tajemství přitažlivosti, získejte vyšší sebevěd…

Jak na muže? Stydím se oslovit někoho pro mne neznámého. Zkusila jsem experiment. Od té doby se cítím více..

Video návody na balení žen. Líbí se Vám žena na ulici, ale nevíte, jak ji oslovit? Nevíte, jak co udělat, když po…

Když si v duchu představíte situaci, jak oslovujete neznámou ženu, zjistíte, že až na drobnosti závisí úspěch komunikace opravdu na vás. Podíváme se na to proč, a zároveň si ukážeme, jaké chyby mohou nastat.

Situace vypadá tak, že chcete oslovit ženu stojící na ulici. Rozhodl jste se použít oslovení: „Ahoj. Čekáš tu na mě?“

Myšlenka

Myšlenka je to, co ve vás probíhá před zvolením této věty. Jdete za ženou s myšlenkou na oslovení. Už tušíte, jak to provedete, ale ještě jste větu nezformulovali. V této fázi se příliš nechybuje. Chyba by byla například oslovit jinou ženu, než chcete. To je ale velmi nepravděpodobné.

Opustíme-li náš příklad, tak typickou chybou v této fázi je, že si spletete příjemce sdělení. S Petrem jste se po SMS bavili o jeho nové dívce, ale při setkání navážete konverzaci s Pavlem místo Petra. Nezáměrně, zkrátka se spletete. Všimněte si, že pokud splete fázi myšlenky, je celé komunikační schéma špatně.

Zakódování

Kódovat znamená dát myšlence jistý tvar. Vy tedy v našem příkladu s oslovením vyslovíte zmiňovanou větu. Opět záleží na vás, jak se vám to povede. Častou chybou v této fázi je špatná artikulace. Místo oslovení z vás vzejde cosi, co je velmi náročné na příjem. Příčina často tkví v nervozitě nebo jednoduše ve snaze vyjadřovat se co nejrychleji a nejekonomičtěji. Raději mluvte pomaleji a zřetelně.

A co takhle hlasitost? Pokud své oslovení pouze nenápadně pípnete s myšlenou na útěk, dáte tím ženě velmi dobře najevo své nízké sebevědomí. Jak jsme si říkali v minulém díle, skrz komunikační schéma neprochází pouze verbální komunikace. Váš postoj, váš výraz, tón, poloha a síla hlasu, dokonce i vaše nálada a další věci se promítají do sdělení, i když bychom je tam často nechtěli.

Co musím ještě krátce zmínit, je nářečí. Pocházíme z různých zákoutí země a na naší mluvě je to dost znát. Největší nevýhodu mají v tomto ohledu lidé pocházející ze slezské části republiky. Pokud jdete oslovovat pražskou dívku, tak se může stát, že místo obsahu vašich slov jí zaimponuje vaše nářečí. Bohužel spíše negativně.

Teď se opět odtrhneme od našeho příkladu a podíváme se na komunikaci obecněji. V momentě, kdy chcete svoji myšlenku zakódovat, se může stát, že si zkrátka nevybavíte ta správná slova či se vám nenápadně přehází slovosled. Tedy, nenápadně do té doby, dokud si neuvědomíte, co jste to řekli za ptákovinu. Z myšlenky zeptám se, co vysílají v televizi, se pak jednoduše může stát věta: „Prosím tě, co v televizi dneska vysílají něco pěkného?“ Je to sice srozumitelné, ale velmi to stěžuje příjem. Zde je opět na vině snaha o co nejrychlejší vyjadřování.

Hodně rádi se smějeme politikům a známým osobnostem, když se jim povede vyjádřit myšlenku nějakým paskvilem. Ale ono se to stává každému z nás.

Nyní jsme tedy již vyřkli sdělení. Co následuje, však také závisí na nás, resp. na našem odhadu situace. Více se dozvíte příště, kdy budeme pokračovat v rozebírání jednotlivých složek komunikačního schématu.