I zženštilí muži mají šanci

Nejste zženštilý? 

Byla by chyba domnívat se, že naše pohlaví při narození samo o sobě předurčuje náš život. Určitě na vaše tělo působí a budou působit konkrétní hormony, které vás do jisté míry ovlivní. Ale to je pouze jedna část celku. Mnohem více s naší osobností udělá postoj okolí, tedy zda vás ostatní vnímají jako muže či jako ženu. Už od útlého věku jste obklopeni určitými barvami a hračkami v závislosti na vašem přirození. A co více, dokonce se po vás vyžadují určité reakce, například bojovnost u kluků a naopak ústupnost u dívek. Jsme vychování „jako muž“ nebo „jako žena“ a podle toho na nás celý život budou ostatní nahlížet.

Možná namítnete, že na tom přece není nic špatného. Je to normální a mělo by to tak ve společnosti fungovat. Jenže vliv výchovy je natolik vysoký, že dokáže i v muži v biologickém smyslu vzbudit ženskou stránku osobnosti v psychickém smyslu. Zkrátka muž může mít ženskou identitu a stejně tak i naopak. Dokazují to mimo jiné i případy hormonálních poruch, kdy se například geneticky muž narodí s ženskými pohlavními orgány a je vychován jako žena (i proto existují transsexuálové a operace změny pohlaví).

Naše pohlaví má v podstatě tři rozměry:

1. rozměr biologický, tedy naše pohlavní orgány
2. rozměr sociální, tedy to, zda s námi okolí jedná jako s mužem či se ženou
3. rozměr psychický, tedy zda se my osobně cítíme jako muž nebo jako žena

V ideálním případě jsou všechny tyto tři složky ve shodě, tím pádem nemusíme nic řešit. Problém nastává, když je naše psychické pohlaví opačné, nevyhraněné nebo v sobě má mužskou i ženskou složku. To může mít více příčin, avšak dost často na tom má podíl právě výchova. Pokud si rodiče usilovně přejí dítě opačného pohlaví, než se jim narodí, často jej vychovávají jako kdyby skutečně opačného pohlaví bylo, nebo jej vychovávají rozporuplně (například chlapeček si hraje na vojáka a matka mu při tom říká, že nesmí „střílet“ nepřítele, protože je to bolí).

Ze zažitých sociálních rolí vyplývají vlastnosti, které se v nás rodiče snaží vyvolat. Muž by tedy měl být autoritativní, bojovný, dominantní, ctižádostivý, odhodlaný, odolný, nezávislý atd. Oproti tomu žena má být spíše mírumilovná, něžná, citlivá, jemná, parádivá, závislá atd. Celkově lze říci, že muži mají být spíše instrumentální, tedy schopní aktivně a soutěživě tvořit, kdežto ženy mají být expresivní, tedy schopny vnímat emoce druhých a případně jim pomáhat. Tyto role a vlastnosti nemáte od narození. Rodiče se vám je snaží vštěpit, protože to od nich společnost vyžaduje („je to zvykem“).

S. Bemová na základě našich psychických rysů rozlišuje čtyři osobnostní typy (bez ohledu na biologické pohlaví).

Maskulinní typ odpovídá mužské osobnosti, femininní typ ženské. Androgynní má hojně zastoupeny vlastnosti obou pohlaví, nediferencovaný má málo vlastností. Androgynní i nediferencovaný typ se ukazují jako náchylnější k psychickým nemocem.

Potlačování už není v módě

Prakticky během celého vývoje naší společnosti měl muž odpovídat vlastnostem, které od něj očekáváme, žena stejně tak. Nicméně v posledních letech se prosazuje spíše názor, že své psychické pohlaví nemáme potlačovat, ale naopak s ním žít. Přesto, když potkáme „příliš emancipovanou ženu“ nebo „příliš zženštilého muže“, máme tendence dívat se na něj skrz prsty. Je to zkrátka něco nového, na co naše společnost ještě není příliš připravená. Stírání tradičních rolí je postupné a bude i nadále trvat desítky, ne-li stovky let.

Nejvíce se problémy těchto lidí ukazují v partnerských svazcích, protože nás na druhých přitahují ty vlastnosti, které sami máme nedostatečně rozvinuté. Tedy tvrdým mužům imponuje křehká slečna, které se naopak líbí, že ji ochraňuje pořádný chlap. To však neznamená, že jste bez šance, pokud vaše psychické pohlaví neodpovídá fyzickému. Hlavní je naučit se s tím žít a nebát se chovat se ve společnosti tak, jak chcete vy, a ne tak, jak to po vás chtějí ostatní.

Na závěr poznámka k pickupu. Toto učení staví na maskulinních základech. Buďte dominantní a všechny sbalíte. Jestli toto nejste vy, nesnažte se to přijmout. Nebude vám to dlouhodobě fungovat.

Zdroj:

KARSTEN, H: Ženy-muži: Genderové role, jejich původ a vývoj