Hnedle po nástupu si holčina cvaká lístek.

Uvolněně se na ní usměju: „Škoda lístku…“

Otočí se na mě a já pokračuju: „Teď revizoři moc nejezdí.“

Ona: „Nejezdí? Já moc nevím, jak to tu chodí. Nejsem z Brna. Lístek už s sebou nosím několikátý den, spíš jezdím na černo. No ale už jej nebudu potřebovat. Tak co s ním…“

Já: 

Získejte snadno ženu. Chcete aby po vás ženy začaly toužit? Odhalte tajemství přitažlivosti, získejte vyšší sebevěd…

Jak na muže? Stydím se oslovit někoho pro mne neznámého. Zkusila jsem experiment. Od té doby se cítím více..

Video návody na balení žen. Líbí se Vám žena na ulici, ale nevíte, jak ji oslovit? Nevíte, jak co udělat, když po…

Pak náš hovor pokračuje. Iniciativu přebírá slečna a vykládá, vykládá a vykládá. Povídáme si a já se dozvídám, že v místní obchodě rozdávala letáčky a byla to děsná nuda. Že je spíše akční typ a tohle ji moc nebaví.

Všímám si jejího dobře sladěného trička a náušnic. „Ty náušnice s tím modrým tričkem pěkně ladí. Obdivuji, jak jste to pěkně zkombinovala.“

Usměje se na mě. „Děkuju. No já mám modrou hodně ráda, takže ji nosím často.“

Já: „No ale modrá, to je už přeci out.“

Zatváří se ustaraně. „Vážně? Já myslím že ne. Podle mě modrá letí pořád.“

Já: „ Vážně, teď letí oranžová, podívejte se na mne.“ Významně se naparuji a ukazuji na svoji oranžovou košili. „Modrá, to bylo tak před dvěma roky.“

Ona: „Oranžovou moc nemusím.“

Já: „Ještě se nosí zelenkavá. Ta možná ještě víc.“

Radostně se rozzáří. „No ale zelené tričko mám taky.“

Po chvíli pochopí, že to nemyslím tak úplně vážně a trošku si ji dobírám. Trochu se navzájem jen tak naoko pošťuchujeme a přeme. Nakonec se 'udobřujeme'. Nabízím smír a prohlašuji, že člověk by měl nosit to, v čem se cítí pohodlně. A já modrou taky nosím. Ale ráno že jsem prostě zjistil, že mám všechna modrá trička zmuchlaná, tak jen závidím. Rozhovor pokračuje. Mluví zase především ona. Je děsně ukecaná. Pak mi řekne, že jde na autobus, který za chvíli jede.

Já: „Pozval bych Vás na kafe, ale bohužel musím s tím nákupem domů a už nestíhám.“
Ona: „Mně za chvíli jede autobus, takže taky nemám čas. Ale přesto děkuji. Takhle se s někým bavit v tramvaji se mi ještě nestalo.“

Loučíme se a já vystupuji s dobrou náladou. Kdybych jen neměl tašku plnou jídla, které musím dát do ledničky…

Komentář: Seznámit se je tak snadné. Hlavně žádné násilí. Někdy je lepší se ani moc nesnažit a slečna je ráda, že ji někdo poslouchá. Škoda, že jsme ani jeden neměli čas.