Jak to vidí slečna (11)

Někdy si říkám, že by bylo jednodušší, kdybychom všichni věděli, kdo je zadanej a kdo ne. Jasně, máme Facebook, ale tam opravdu nejsou všichni lidi okolo. Když mě někdo pozve na ulici na kafe, tak se těžko odmítá, i když jsem zadaná…

Na jaké podivíny můžete narazit

Minule jsem skončila v momentě, kdy jsem hledala pomoc u Petra se slzama v očích. Dopadlo to, jak to dopadnout mělo, dali jsme se zase dohromady. Já vím, slepovaný vztahy prý stojej za starou bačkoru, ale někdy jsou city prostě silnější než rozum.

Ten večer mě Petr doprovodil na autobus, dali jsme si pusu na dobrou noc a jela jsem domů. Stále jsem ale přemýšlela nad tím, jestli je pravda co o mě říkal. Chovám se jako slepice? Ptala jsem se v okolí, pátrala jsem. A něco na tom asi bylo. Jen mi to nikdo nechtěl říct přímo. Srabi.

Řekla jsem si, že se svým chováním musím něco udělat.

Trochu se zklidnit. Jako na potvoru zrovna, když se mi stane něco zajímavýho.

Nikdy jsem neměla nouzi o zájem kluků. Ve škole, na tenise, na akci… Všude po mě koukali a občas z toho bylo i nějaké to oslovení či pozvání. Jenže když vás osloví kluk stylem: „Hej, pipinko.“, tak fakt neodpovíte líp než: „Nazdar debile.“ To se mi teda stalo jen jednou, většinou mě ty kluci osloví nějak normálně. Jenom nevědí o čem mluvit, a tak kecají o blbostech nebo o sobě samých a o tom, jak jsou úžasní…

Na ulici mě už taky pár kluků oslovilo. Jenže řekli maximálně něco ve stylu ahoj. A to byl konec. Tentokráte to bylo trochu něco jinýho. Zrovna jsem na ulici dělala jednu ze svých ženských záležitostí. Pozorovala jsem šaty za výlohou a přemýšlela, za jak dlouho bych si na ně vydělala. Když v tom se objevil on. Nebyl to můj idol ani pan úžasný, za to to byl pan drzý

„Líběj se ti ty šaty?“

Lek. Ani jsem si nevšimla, že vedle mě stál.

„Jo, jsou pěkný.“

„Dobře. Koupím ti je, když se se mnou vyspíš.“

„Cože? No to ne.“

„Já věděl, že jsi skromná. Takže se se mnou vyspíš i bez šatů.“

„No to teda nevyspím.“

„A můžu se velectěné dámy zeptat proč?“

„Protože velectěná dáma nespí s náfukama, kteří jí chtějí dostat na šaty.“

„Velectěná dáma hlavně postrádá smysl pro humor.“

„To byl vtip?“

„Snad sis nemyslela, že to myslím vážně.“

Ale jo, myslela jsem si to. Řekl to totiž hodně přesvědčivě. Upřímně řečeno na mě působil dojmem, že se teď snaží nabídku akorát zamýst pod koberec.

„No… Myslela.“

„Že se nestydíš myslet si o mně takový ošklivý věci.“

„No jo…“

„Hele, víš co? Já ti to odpustím, když se mnou zajdeš na kafe.“

Heh? To jsem nějak nepochopila. Nejdřív mi chce dát šaty za sex a teď mě zve na kafe. Ale co nadělám, pozvání je pozvání.

„No, víš, já bych strašně ráda. Ale nemůžu.“

„Proč?“

„Protože jsem zadaná.“

„To mi vůbec nevadí.“

„Ne, bylo by to divný.“

„No jak myslíš. Ale kdyby sis to rozmyslela, tak si můžeme vyměnit telefonní čísla.“

„Raději ne.“

„A co e-mail?“

„Sakra, ty seš vytrvalej, co?“

„Dneska jsem získal jen patnáct kontaktů. Potřebuju ještě pět, abych měl pro dnešek splněno.“

„Aha. Tak to se asi budeš muset snažit jinde.“

„Dobře. Drž mi palce. Zatím ahoj.“

„Ahoj.“

Divnej kluk. Ale i takový člověk občas potká. Hlavní ale je, že jsem se nedala. Dříve bych se nechala na to kafe strhnout, dneska už ne. Myslím, že je to dobrej začátek k tomu stát se opět správňačkou a zasloužila si toho správnýho kluka.

Komentáře