Nikdy jsem si nestěžovala na to, že se musím učit. Dokonce mě to svým způsobem baví. Tedy ne, že bych byla ta snaživá dívčina v první lavici, která se pořád hlásí, ale chci-li něčeho dosáhnout, musím pro to něco udělat. Nechápu lidi, kteří se ve škole nudí, aby pak mohli jít do práce, kterou budou dělat dalších 50 let. Ale to je jejich věc.
Školní rok s sebou kromě povinností nese i příjemnější věci. Opět se setkám se svými spolužáky, s nimiž mám opravdu vřelý vztah. Bohužel jako každý rok k nám přijde někdo nový, aby za půl roku zase odešel, protože nezvládá výuku. Je to na naší škole něco jako tradice. Já sice ráda poznávám nové lidi, ale ti, co přicházejí, se ke mně chovají, jako kdybych byla mentálně postižená. Myslí si, že čím více se předvedou, tím více po nich budu toužit. Blázni.
Přišli k nám dva noví lidé a jeden propadlík. Ti noví vypadali celkem sympaticky. Nenápadný kluk jménem Petr a poněkud pohublá dívka jménem Anička. Za to propadlý Luboš byl pohroma už od prvního pohledu. Vypadal jako ten typ kluka, který kouří marihuanu a myslí si, že je pánem světa. Hned po vyučování (měli jsme pouze úvodní hodinu) byl u mě.
„Ahoj. Jak se jmenuješ?“
„Ahoj. Říkej mi Terry. Ty jsi Luboš, že?“
„Jo, přesně tak. Seš dobrá, že si pamatuješ moje jméno.“
„To víš, musím mít přehled o svých ovečkách.“
„Ty to tady jako vedeš?“
„Ne, dělala jsem si legraci.“ Hm, na to, jak vypadá, se s ním mluví docela dobře...
„To je docela škoda, že tomu tady nevelíš.“
„Proč?“
„Vypadáš na to, že nezkazíš žádnou srandu.“
„To by pak škola byla jedna velká párty a nic bychom se nenaučili. Radši to necháme tak, jak to je.“
„Dobře. Když myslíš. Tak já se jdu představit dalším.“
„Jasné. Zatím ahoj.“
Divné. Docela sympatický kluk na svůj zjev. Čekala jsem, kdy mi během rozhovoru začne dělat neslušné návrhy nebo mě někam zvát. Ale nic. Začala jsem mít pocit, že jsem se v něm mýlila. Nicméně jsem to dál nerozebírala, a věnovala jsem se raději kamarádkám.
Před školou jsem si všimla Luboše, jak se baví s partou kluků. Když mě zpozoroval, šel okamžitě za mnou.
„Ahoj Terry. Dohodl jsem se s kluky, že půjdeme někam oslavit začátek školního roku. Přidáš se?“
„No…,“ neměla jsem sice nic lepšího na práci, ale moc se mi nechtělo. Navíc mi bylo jasné, že kluci nebudou oslavovat zmrzlinou. Chtěla jsem ale Luboše poznat víc. Takže jsem nakonec řekla, že půjdu.
Bohužel nastal problém, neboť si kluci neuvědomili, že v 10 dopoledne je většina hospod ještě zavřená. Dohodli jsme se tedy na večerním setkání.
Večer jsem si řekla, že podrobím Luboše zkoušce. Vzala jsem si na sebe tílko, ze kterého při mém naklonění bylo vidět víc, než je zdrávo. Schválně, jestli se chytne. Trochu jsem se upravila a vyrazila.
Pokračování příště
Shrnutí
Zjev dokáže udělat hodně. Proto velmi dbejte na svoji image. Právě z ní proudí první dojem. A co je horší, prvního dojmu se už nikdy nezbavíte. I kdybyste se pak předvedli sebelépe. Sami to vidíte v pasáži, kdy se Luboš ke mně chová mile, a já mám přesto stále pochybnosti kvůli jeho vzhledu. Bohužel takto to chodí.
Kladný dojem však přece udělal své, když jsem souhlasila s návrhem jít do hospody právě kvůli Lubošovi. Stal se pro mě zajímavý právě oním rozporem mezi tím, jak vypadal, a jak se choval. Vždy chci vědět, co můžu od daného člověka čekat. V jeho případě jsem si nebyla jistá. Proto se pro mě stal zajímavý, a chtěla jsem ho poznat více. To je také důvod oné zkoušky.
Každopádně to, co přišlo poté, jsem v žádném případě nečekala. Luboš nebyl zas tak úžasný kluk.
P.S. Vážně nevím, proč jsem tak zaujatá na kluky, jejichž jméno začíná písmenem L…
"Nikdy jsem si nestěžovala na to, že se musím učit. Dokonce mě to svým způsobem baví. Tedy ne, že bych byla ta snaživá dívčina v první lavici, která se pořád hlásí, ale chci-li něčeho dosáhnout, musím pro to něco udělat. Nechápu lidi, kteří se ve škole nudí, aby pak mohli jít do práce, kterou budou dělat dalších 50 let. Ale to je jejich věc." pekna [redakčně upraveno], temer vsichni co nekdy neco dokazali se citili skolou omezovani a proto s ni meli problemy. malokdo slavny a bohayty se ve skole snazil jako ty. priklady Elvis byl pouhy ridic nakladaku, Gatese vyhodili ze stredni, Eninstein propadal z Fyziky,Rio Ferdinand ani nedokoncil zakladku .. a bylo by jich mnohem vic. je dokazane statisticky ze ti co se snazi skonci nejcasteji ze prepazkou nebo v sedi kanclu a bud se unudi nebo jim z toho hrabne v kouli a ti co maji horsi znamky to obvykle dotahnou mnohem dal a posunou nas svet vys.
Re:
Já se nesnažím. Jen mě to prostě baví. Co na tom je? A když už seš u těch příkladů, tak aspoň vol osobnosti, které za to stojí. Dobře, Gates a Einstein. Oba měli problémy, protože jejich myšlení bylo dál než školský systém. Fakt, že se neuměli zařadit do kolektivu kvůli své geniálnosti neznamená, že je škola na nic. To by mě zajímalo, ze které statistiky čerpáš. Ze své soukromé ginovské? Nebo považuješ za největší pokrok světa písničky od Elvise? :-P Nepotřebuji měnit nic. Já jsem ta, která odmítá kluky, ne oni mě. Nechci chodit s nikým, jehož životní cíle jsou pivo, fotbal a závodění v počtu napsaných hrubek. Ale to bys měl vědět sám, ne?