Každý měl ve svém životě asi období, kdy chtěl pořád chodit na diskotéku. Je tam zábava, přátelé, pěkní kluci či holky. I já jsem měla v 15ti období, kdy jsem neustále navštěvovala naší místní diskotéku. Tehdy jsem se tam seznámila s Kristýnou, 18letou holkou, která byla doslova závislá na diskotéce. Pro svojí odvázanost se tehdy stala mým velkým vzorem. Vše bylo fajn. O kluky zvoucí Kristýnu na panáky nebyla nouze, a tak se často stávalo, že se za večer líbala i se třemi kluky. Zkrátka odvázanost.
Postupem času jsem na diskotéku přestala chodit. Znechutilo mě, když se mě tam jeden večer pokoušel neznámý kluk sbalit tím, že mě opije.
Na Kristýnu jsem však nezapomněla. Nedávno mne napadlo naši starou dobrou diskotéku opět navštívit, abych ji pozdravila. Sice bych raději zašla k ní domů, ale neznala jsem její adresu. Byla to zkrátka disco girl. Žila snad pouze na diskotéce.
Když jsem vešla do budovy, začala jsem okamžitě litovat toho, že jsem si nevzala roušku. Dříve se na diskotéce sice kouřilo, ale takovouhle mlhu si fakt nepamatuju. Posadila jsem se na relativně málo zakouřené místo a parta 30níků sedících u baru se po mě mlsně podívala. No super, začala jsem si připadat jak kořist.
Marně jsem očima hledala přes mlhu Kristýnu. Řekla jsem si, že bude tedy asi na parketu. Vydala jsem se tedy tím směrem, což znamenalo projít kolem úchyláků u baru. Jen jsem slyšela spokojené zamručení, když jsem kolem nich prošla. Asi si mysleli, že mě tímhle dostanou do postele…
Kristýnu jsem našla u druhého baru, kterak se vykecává s dalším podivným chlapem. Když jsem jí pozdravila, tak mě nejdříve nemohla poznat. A popravdě řečeno, já ji zblízka také ne. Mělo by jí být 21, ale vypadala tak na 35. A to i přes líčení, které by jí mohla Britney Spears závidět. Kdybych v noci v pokoji viděla její kostnatou ruku, tak si myslím, že si pro mě přišla smrtka. Zkrátka děs.
Po chvíli jsme si sedly spolu na mé bývalé místo, kde bylo o něco více světla. Tam jsem teprve uviděla tu zkázu, kterou na ní pouhé tři roky zanechaly. Kdysi bývala nejkrásnější dívkou z diskotéky. Nyní i s tím make-upem vypadala přímo žalostně, a to nechci ani vědět, jak vypadala bez něho.
„Sluší ti to, Terry,“ řekla mi.
„Díky. Ty ses teda změnila za tu dobu, co jsem sem nechodila.“
„Já vím.“ Ohlédla se za sebe, kde se na ní jeden z těch úchyláků zašklebil. Ukázala na něj se slovy: „To je můj kluk.“
Uf, no tím mě teda dostala. Vždycky jsem si myslela, že bude mít nějakého krásného prince a ne opilce, který loví ženy na diskotéce.
„Pěknej.“ No jo, jsem lhářka…
„Jen mě štve, že občas nějakou sbalí a pak mě s ní podvádí.“
„A proč si to necháš líbit?“
„Protože ho miluju…“
Tak a je to tady. Došlo mi, jak to vlastně všechno je. Kristýna měla vždy dost kluků, protože všechny milovala. Chtěla je mít všechny. Když se jí někdo přestal líbit, zkrátka šla do jiného. Klidně několikrát za noc. Jenže čas je neúprosný.
Kristýna navštěvovala diskotéku od 13ti a prožila tam 8 let života. 8 let plných alkoholu, několika krabiček cigaret denně a spousty dalšího svinstva, o kterém jsem ani nechtěla vědět. Chtěla mít zkrátka všechno a být navždy odvázaná. Až když její tělo začalo razantně protestovat, a několikrát jí odvezli do nemocnice, zjistila, že takhle to zkrátka nejde.
Původně jsem tento článek chtěla nazvat podle Britney Spears „Story about the girl name Lucky,“ protože Kristýně se Lucky dříve přezdívalo pro její krásu. Po tom, co jsem se s ní sešla, jí toto označení dát již nemohu. Je z ní troska.
Když jsme s Kristýnou dokončili náš půlhodinový rozhovor, během kteréhož vykouřila 6 cigaret a několikrát se z kašle málem pozvracela, řekla jsem si, že je čas opustit toto místo. Kristýna mě ale donutila, abych si s ní dala panáka „na oslavu“ našeho setkání. Když jsem odcházela, musela jsem opět projít kolem toho příšerného baru. Kristýny „kluk“ si mě přitom chytil kolem pasu a chtěl si mě přitáhnout k sobě. Vysmekla jsem se mu a dala mu do té ruky pořádnou ránu. Jen jsem slyšela: „Au, ty mrcho!“ Dobře ti tak, ty úchyláku…
Poznámka (RaShCZ)
Když jsem před vydáním dával tento článek číst několika lidem, někteří se mě ptali, jak článek souvisí se sváděním. Pokud odhlédneme od hlavního děje a zaměříme se na osobu Kristýny, zjistíme, že tato žena se chovala jako mnoho dnešních „bezstarostných“ dívek. Tyto dívky mají společnou jednu věc – kvůli tomu, že milují všechny kluky, je takřka nemožné s nimi vést dlouhodobý vztah. Pokud se s takovou dívkou potkáte, bude velmi přátelská, a méně zkušení muži se do ní mohou snadno nešťastně zamilovat. Tento článek tak není pouze ukázkou, jak mohou bezstarostné dívky skončit, je to zároveň i rada pro muže.
My Deti Ze Stanice Zoo, Christiana F, rok vydani zhruba 1986 :-D:-D:-D:-D:-D:-D:-P
a to jsem teda v polovine prestal cist, protoze tu knihu dobre znam ...