Hej krasavče, nosíš tanga?

Nejsem ten typ krásné holky s perfektní postavou, která zamrká, hodí svou bujnou hřívou a patří jí svět. Jsem veselá boubelatá brunetka, která je pro každou srandu. Jednoduše extrovert, který rád baví své okolí. Flirtování je pro mě ale španělskou vesnicí. Když se přece jen odvážím na nějakého kluka podívat, tak vzápětí sklopím hlavu a červená jak rajče začínám zírat na tkaničky. Jak můžu teda psát o tom, jak sbalit chlapa?

Třeba na diskotéce je pro mě „očumování" lehčí, jelikož moje rudnutí není tolik vidět. Já a kamarád Martin se proplétáme mezi ploužícími těly. Moje oči bloudí davem a po prozkoumání parketu a okolí zrudnu do takového odstínu, že bych svým žárem mohla popálit náchylné materiály.

„Kam to zase zíráš, Pavlo?", zeptá se bezvýrazně Martin. „Hmm, ten blonďák u toho baru, že?", zachichotá se.

„No celkem ujde", zamumlám a pro jistotu zase kontroluji tkaničky. Vydávám se s Martinem na taneční parket. Když slyším hudbu, nevnímám okolí, celá se jí oddávám.

„Hej krasavče, nosíš tanga? Mě to nezajímá, ale tady kámoška by to chtěla vědět." Otáčím se za známým hlasem a naprosto v šoku hledím na Martina jak drží za rameno „mého" prince.

„Uf to jsem se lekl", odpoví hbitě, ale přece jen vesele. „Už jsem si myslel, že chceš půjčit.

Ale kámoška se klidně může podívat. Možná dokonce šáhnout."

A láska byla tady. Sice jen prázdninová, ale ta, na jakou se nezapomíná. Má rada zní: Chceš někoho sbalit? Vezmi si s sebou kámoše, třeba to udělají za tebe.

Komentáře