Seznámení přes inzerát - Výhody a úskalí

Jak se seznámit přes inzerát?

Podání inzerátu

Pokud se vám nechce anebo nemáte čas prohlížet inzeráty na seznamkách a hledat potenciální partnerku, která by přesně odpovídala vašim požadavkům, máte možnost si inzerát samozřejmě sami podat. 
Upřímně řečeno... mužům nikdy nechodí tolik odpovědí jako ženám. Možná je to tím, že slečny nehledají svého prince na bílém koni pomocí seznamek na internetu ani v novinách.

Šanci na to, že se vám přeci jen některá z těch slečen ozve, si zvýšíte přiložením fotografie k inzerátu. Na nic si nehrajte a vyberte fotku opravdu aktuální (ne z maturitního plesu, když jste ho měli už před dvaceti lety a nyní máte znatelně méně vlasů, více vrásek a pivní mozol k tomu - například). Nikdy nevybírejte fotku z nějaké kalby, ani za předpokladu, máte-li pocit, že doplněná vtipným komentářem bude dostatečná. Nebude. Opilý obličej s krvavýma očima a spoustou opilých kamarádů kolem neokouzlí žádnou holku. Ani bude-li obrázek doplněn romantickým textem o hledání spřízněné duše a západech slunce ve dvou. 
Směšně působí fotky, na kterých předvádíte svaly a obličej při tom máte stažený do legrační grimasy. A vůbec nevhodná je fotka, na které se objímáte se svou bývalou přítelkyní.

Text inzerátu záleží na vás. Neměl by být ani příliš strohý (nic neřekne a nijak nezaujme) ani zbytečně dlouhý (nikoho to nebaví číst). V inzerátu by mělo být řečeno kolik je vám let, odkud jste, jaké máte zájmy a co hledáte a očekáváte u své budoucí partnerky. Hledáte-li jen milenku, napište to. Spoustu holek ušetříte zklamání z toho, že princové opravdu vymřeli spolu s dinosaury. 
Nebuďte zklamaní, pokud se vám neozve nikdo a raději se pusťte do zkoušení té druhé varianty.

Odpovídání na inzeráty

Výhodou je, že jste to vy, kdo vybírá které z toho nepřeberného množství dam, a slečen odpovíte. Zřejmě budete vybírat především podle fotek. 
Pokud se rozhodnete odpovědět, platí téměř totéž, co v předchozím odstavci: K mailu připojte své aktuální foto, napište něco o sobě a snažte se zaujmout. Můžete se rozepsat trochu více, ale vyhněte se spisování románu na pokračování. V prvním mailu není třeba jmenovat celou rodinu až do pátého pokolení ani se ptát, zda dotyčná umí svíčkovou na smetaně a jakou má velikost spodního prádla.

Pozvání na rande

Pokud se vám podaří přenést se přes nekompromisní výběr do užšího okruhu adeptů anebo zkrátka narazíte na slečnu, s kterou to vypadá, že byste si mohl rozumět, vyměňte si několik mailů nebo SMS, eventuálně telefonátů, ale neřekla bych, že každá slečna se bude nadšeně vybavovat s naprosto cizím individuem z internetu (bez urážky). Mail má tu výhodu, že u psaní můžete dostatečně rozmýšlet. 
Proč si ale zbytečně psát, když nejlepší je hned se sejít a zjistit na čem ve skutečnosti jste? To je sice pravda - nad osobní kontakt není, ale pomocí mailů se alespoň malinko poznáte a díky tomu v případě, že si padnete do oka na živo a půjdete si skutečně sednout na kafe, budete mít o čem mluvit. Jakmile ze vzduchu vycítíte, že hrozí trapné ticho, nadhodíte zkrátka něco, co uvedla v mailu: „Psala jsi mi, že máš ráda psy. Máš nějakého doma? Já mám teď zrovna malé štěňátko bígla..." a podobně.

S čím vším musíte počítat

Možná si rozumíte při komunikaci písemnou formou a jste nadšen, že jste našel někoho tak úžasného. Jenže pak stojíte u koně na Václaváku za pět minut tři a místo krásného sluníčka z fotky přijde ošklivka Betty. Nebo sice bude krásná a úžasná, ale bude ráčkovat. Nebo mluvit jak dojička od krav. Nebo nebude mluvit vůbec, protože zkrátka psaní jí jde lépe. Anebo bude úžasná a dokonalá, ale přesto zjistíte, že by to prostě neklapalo. Stát se může všecko, takže tím, že jste našli nějakou slečnu, která s vámi půjde na rande, ještě zdaleka nemáte vyhráno. 
Přes internet se zkrátka nedá přenést to, co z ní vyzařuje/nevyzařuje, jak voní/nevoní a další detaily, které jsou tolik důležité při seznámení. 
Za normálních okolností vás na holce okouzlí to, jakou jiskru má v oku, jak si pohrává s vlasy, jak se směje, že má sexy zadeček atd. Oproti tomu na internetu zkrátka vidíte jen fotku. Jen neživý obraz, z kterého nevyzařuje zřejmě zhola nic.

Na druhou stranu musíte počítat i s tím, že nepadnete do oka vy jí. Možná jste na fotce vypadal daleko lépe než ve skutečnosti. Nebo voníte Pitralonem, který od dob, co padl komunismus, bytostně nesnáší snad většina žen. Možná se nechováte tak, jak čekala. Nebo jste se na ni hladově vrhl a celou ji oslintal, což na prvním rande nečekala už vůbec.

Já osobně prošla několika seznámeními na inzerát nebo jinak přes internet. To nejkratší rande trvalo minutu. Stála jsem na Václaváku pod ocasem, on se blížil, já se lekla, ale zůstala jsem stát, protože jsem tiše doufala, že to není ON. Byl to on. Vypadal hrozně, měl podivnou koženou bundu a na krku tlustý zlatý řetěz. Představil se, viděl mé rozpaky. „Půjdeme někam nebo nechceš?" zeptal se. „Nooo, radši asi ani neee...," vykoktala jsem ze sebe. „Nezlob se," dodala jsem ještě už skoro v poklusu. 
Zažila jsem mimo jiné rande, kdy onen kluk byl přesně takový, jaký se uvedl, ale prostě jsme oba vycítili, že bychom to lámali přes koleno a tak vše skončilo, než to stačilo začít. 
Také jsem absolvovala schůzku, kdy na fotce v mailu byl úžasně opálený šarmantní elegán a na schůzku přišel roztěkaný človíček s pletí s příznaky silného akné a po celou naši schůzku mluvil jen o sobě, svém zaměstnání a o tom, že když se mu zachce, může vyhodit každého zaměstnance na hodinu. 
Trochu mě vyděsilo, když jsem se jindy sešla se sympatickým mladíkem a ten mi naprosto bez obalu nad šálkem horké čokolády řekl, že ho moc vzrušuje pocit podřízenosti. „Jsem submisivní. Miluju, když mi ženská rajtuje v podpatcích po hrudníku." Nasucho jsem polkla. Když mě chtěl u metra políbit na rozloučenou, ucukla jsem a seběhla schody tak rychle, že to svět nikdy neviděl. Při schůzce naslepo prostě musíte počítat opravdu se vším! ;o)
Naopak nejvyvedenější rande naslepo způsobilo, že jsem teď už přes rok s moc fajn chlapem.

Zkusit to nebo ne?

Znám spoustu lidí (lhostejno, zda šlo o kluka či holku), kteří se k seznámení na inzerát nějak stále nemohli odhodlat. Na jednu stranu chtěli. Neměli většinou moc jiných možností k seznámení, o oslovování osob opačného pohlaví uprostřed rušné ulice si mysleli své a nikde zkrátka pro ně nebyl nikdo dost vhodný. 
Podat si inzerát se ale báli. Netuším z jakého důvodu. Holky možná proto, aby nenarazily na úchyláka (což je na netu bohužel celkem pravděpodobné), kluci si většinou zřejmě mysleli, že je to fakt jen pro zoufalce. 
Dle mého je seznámení přes inzerát celkem zajímavá zkušenost. Nejen že můžete poznat někoho zajímavého, s kým i když to neklapne, přesto zůstanete v kontaktu. Ale člověk se především tak nějak otrká. Zpočátku býváte nesmělí, nevíte, o čem si povídat, vyvede vás z míry téměř cokoli. Ale po pár neúspěšných schůzkách se rozpovídáte, zjistíte, že dokážete najednou lidi o něco lépe odhadnout a mimo to přestanete dělat chyby, které dělají nervózní a nezkušení „baliči". 
Zkusit se má prý v životě všechno. Tak proč ne třeba seznámení na inzerát?