Rychlá odpověď
Když jste plaší, velké oslovení může působit jako skok přes propast, a proto ho pořád odkládáte. Krátká odpověď: Začněte krokem, který zvládnete i s nervozitou. V praxi pomáhá trénovat malé kontakty, krátké věty, oční kontakt a přijetí toho, že nervozita nemusí zmizet. Cílem není působit dokonale, ale udělat další krok tak, aby zůstal respekt, bezpečí a možnost odmítnutí.
Proč na tom záleží
Když jste plaší, velké oslovení může působit jako skok přes propast, a proto ho pořád odkládáte. U podobných témat svádí hledat zkratku: správnou chvíli, roli, větu nebo dojem. V praxi víc pomáhá pochopit situaci, poznat vlastní tlak a zvolit krok, který jde opakovat bez manipulace.
V praxi proto dává smysl trénovat malé kontakty, krátké věty, oční kontakt a přijetí toho, že nervozita nemusí zmizet. Hned vidíte, co zkusit, čeho si všímat a kdy je lepší nepokračovat. Jasnost a přiměřenost jsou důležitější než efektní trik.
Co sledovat místo domněnek
Nejvíc napoví opakované chování. Jeden úsměv, jedna věta nebo jeden dojem nestačí. Sledujte, jestli se druhý člověk zapojuje dobrovolně, vrací otázky, drží kontakt, má prostor říct ne a nepůsobí zatlačeně. Stejně tak sledujte, jestli vy sami nezrychlujete jen kvůli strachu z odmítnutí.
Zpozorněte při čekání na dokonalou odvahu, vyhýbání se všemu kontaktu, sebeshazování, alkohol na kuráž nebo tlak na sebe i druhé. To jsou chvíle, kdy se z kontaktu stává tlak, maska nebo pokus získat jistotu za každou cenu. V takové situaci je lepší ubrat, vrátit se k faktům a nechat prostor.
Zdroje a limity
U oslovení nejde jen o první větu. Zdroje níže používáme hlavně k prvnímu dojmu, vhodnému kontextu, osobnímu prostoru a tomu, aby měl druhý člověk možnost kontakt snadno ukončit.
Doporučený další krok
Vyberte situaci, kde oslovení působí přirozeně
Pokud už víte, že na kontextu záleží, pokračujte k tomu, kde a jak první kontakt začít tak, aby nepůsobil rušivě, tlačeně ani jako naučená role.
Časté otázky
Co je hlavní praktická rada?
Začněte situací, ne trikem. Dobrý první dojem vzniká z čitelnosti, klidu, upravenosti a respektu k reakci druhého člověka.
Co udělat jako první?
Zkontrolujte kontext, vlastní tempo, odstup a to, jestli má druhý člověk prostor reagovat dobrovolně. Berte to jako vodítko, ne univerzální pravidlo. Rozhoduje konkrétní situace, reakce druhého člověka a to, jestli kontakt zůstává klidný a dobrovolný.
Kdy raději zpomalit?
Když je odezva krátká, nejistá, vyhýbavá nebo když prostředí samo vytváří tlak. Nejdřív musí sedět základní situace: čas, místo, nálada a oboustranná ochota pokračovat. Pokud některá z těchto věcí chybí, je lepší zpomalit nebo téma odložit.
Jakou roli hraje vůně?
Vůně doplňuje čistotu a upravenost. Nemá zakrývat nervozitu, špatnou hygienu ani chybějící respekt. Berte to jako vodítko, ne univerzální pravidlo. Rozhoduje konkrétní situace, reakce druhého člověka a to, jestli kontakt zůstává klidný a dobrovolný.
existence sebevědomí
Zdravim všecky. Když sebevědomí není a je to opodstatněné, je to v pytli. Podle mě je třeba připravit si podrobný scénář(ale tak, abychom zůstali samy sebou), což poslouží jako záchytný bod pro případ, kdyby improvizace selhala. Improvizace je na tom to pěkné. Skutečnými reakcemi se člověk ukáže. Problém je v tom, že člověk má strach oslovit vyvolenou, aby se u ní neshodil. Také aby ji neotravoval. - to je podle mě problém sebevědomí. S podrobně připraveným scénářem se konverzace může odvíjet tak, že dotyčný z něj nepoužije ani slovo. Když ho bude perfektně umět, nakonec ho dost možná ani nepoužije. Bude vědět, že on je pro příjemný rozhovor vybaven. Po chvilce rozhovoru bude strach ten pryč a dotyčný bude mít možnost bez nervů hovořit. U někoho se vyplatí mít scénář sestavený sebou samým, někomu víc pomůže od někoho jiného(nejlíp od dobrého kamaráda nebo se i podívat po různých tématech na netu) - tento výběr či kombinace obou scénářů je individuální. Podle mě se nevyplatí vsugerovat si, že na onu ženu kašlu, protože povede-li se mi to, můžu udělat nebo říct něco co nechci. Zdá se mi lepší uvědomit si, že až žena ode mne odchází po 5min, nemá smysl jít za ní i s 2hod scénářem.
V zásadě
s článkem souhlasím. Ale myslím, že přece jenom někomu můžou tyhle tréninkové metody pomoci,a to těm lidem, kteří mizerně komunikují obecně. Samozřejmě pokud jde o zvládání emocí, tam to nepomůže. Asi je to o tom, najít tu správnou polohu, kdy je člověk uvolněný, ale zase, né úplně , že na ženu kašle, to pak se k ničemu nepřinutí, nebo jak správně píše kolega nade mnou, může plácat hlouposti. Fakt to asi chce to obrnění hroší kůží, že člověk přijímá odmítnutí, stejně jako když nedostane rohlíky v obchodě:-). Bohužel citlivější povahy to mají od přírody těžší.... Jinak tyhle metody, mimo jiné, které nepovažuješ za dobré, doporučuje jistý B. Přecechtěl na svém webu( snad to není reklama:-),jak se celkově díváš na jeho web, pokud ho znáš?