Bojíte se oslovit ji?
Ale podívejme se na ty návody zblízka. V čem spočívá jejich přístup? Měli by jste natrénovat rozhovor s ženou - na kamarádkách, prodavačkách a stařenkách ve frontě na rohlíky. Slovy ruského generalisima Suvorova: "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.". Logiku to má, tak v čem je problém?
Důvod vašeho problému je váš vysoký zájem o danou ženu, o kterou nechcete přijít. Hledáte způsob, jak ji získat, aniž by jste riskovali neúspěch. A protože šance, že o vás nebude mít dostatečně vysoký zájem, jsou značné, vyloučíte možnost přímého oslovení, které by její zájem o vás ukázalo jasně a rychle.
Pánové, když v rámci tréninku mluvíte s výše zmíněnými ženami, ani o jednu z nich nemáte zájem. Proto netrénujete nezbytné sebeovládání (potlačit strach z odmítnutí) - nejste pod tlakem emocí, protože vám nehrozí odmítnutí. Proto tolik lidí utíká k podobným návodům - šetří jejich ego. A opravte mě, jestli se pletu, ale nemluvili jste už za svého života s lidmi i dříve?
Do některých z návodů na zvýšení sebevědomí se přidávají aditiva jako vylepšení vzhledu, pozitivní myšlení, chování gentlemana, atd., což je vše fajn, ale i tak na ni stále musíte promluvit.
A už jste si všimnuli, že všechny ty kursy na získání sebevědomí končí jedním a tím samým, tím čím začali? Tím, že máte oslovit ženu, o kterou máte zájem, ale nejste si jisti jejím zájmem o vás. Jednou to udělat musíte, tak se přestaňte zdržovat. Abych parafrázoval pana Spocka, logika říká, že když ji neoslovíte, určitě ji nezískáte, ale když ano, je tu šance, že uspějete.
Jděte za ní, pozdravte ji, popovídejte si třeba o něčem, co se děje ve vašem okolí, aby jste jí mohli složit poklonu za úsudek, ne za vzhled, pobavte ji a pak si řekněte o telefon. To je vše. Přestaňte předpokládat, že každá žena o vás může mít kladný zájem - tak to není. Každý muž je někdy odmítnut. Jenom hlupáci si odmítají přiznat pravdu.
Pamatujte, strach zabíjí myšlení.
existence sebevědomí
Zdravim všecky. Když sebevědomí není a je to opodstatněné, je to v pytli. Podle mě je třeba připravit si podrobný scénář(ale tak, abychom zůstali samy sebou), což poslouží jako záchytný bod pro případ, kdyby improvizace selhala. Improvizace je na tom to pěkné. Skutečnými reakcemi se člověk ukáže. Problém je v tom, že člověk má strach oslovit vyvolenou, aby se u ní neshodil. Také aby ji neotravoval. - to je podle mě problém sebevědomí. S podrobně připraveným scénářem se konverzace může odvíjet tak, že dotyčný z něj nepoužije ani slovo. Když ho bude perfektně umět, nakonec ho dost možná ani nepoužije. Bude vědět, že on je pro příjemný rozhovor vybaven. Po chvilce rozhovoru bude strach ten pryč a dotyčný bude mít možnost bez nervů hovořit. U někoho se vyplatí mít scénář sestavený sebou samým, někomu víc pomůže od někoho jiného(nejlíp od dobrého kamaráda nebo se i podívat po různých tématech na netu) - tento výběr či kombinace obou scénářů je individuální. Podle mě se nevyplatí vsugerovat si, že na onu ženu kašlu, protože povede-li se mi to, můžu udělat nebo říct něco co nechci. Zdá se mi lepší uvědomit si, že až žena ode mne odchází po 5min, nemá smysl jít za ní i s 2hod scénářem.
V zásadě
s článkem souhlasím. Ale myslím, že přece jenom někomu můžou tyhle tréninkové metody pomoci,a to těm lidem, kteří mizerně komunikují obecně. Samozřejmě pokud jde o zvládání emocí, tam to nepomůže. Asi je to o tom, najít tu správnou polohu, kdy je člověk uvolněný, ale zase, né úplně , že na ženu kašle, to pak se k ničemu nepřinutí, nebo jak správně píše kolega nade mnou, může plácat hlouposti. Fakt to asi chce to obrnění hroší kůží, že člověk přijímá odmítnutí, stejně jako když nedostane rohlíky v obchodě:-). Bohužel citlivější povahy to mají od přírody těžší.... Jinak tyhle metody, mimo jiné, které nepovažuješ za dobré, doporučuje jistý B. Přecechtěl na svém webu( snad to není reklama:-),jak se celkově díváš na jeho web, pokud ho znáš?