Zvláštní otázka

Ahoj axi, zažíval si něco podobného po převratu? Jinak ten odstup času závisí na době, kdy si pořídím rodinu a začnou závazky, že ano?:-D Ne ani tak kvůli sobě, jako spíš kvůli inspiraci pro ostatní. Vadí mi nedostatek pozitivismu v naší společnosti. Ono je to snadné, ale člověk musí vytrvat,aby změnil negativní myšlení na pozitivní, ale jde to. Já se o to usilovně snažím, a ono se to lepší a lepší. Jen vyzývám ostatní, aby na tu horu lezli také:-D. S pozdravem Ouško

Ouško: po převratu ani ne, s tím to moc nesouvisí. Spíš to souvisí se změnou priorit, či lépe životních hodnot, hodnotového žebříčku. Na jednu stranu máš pravdu s tím nedostatkem pozitivního myšlení u nás, to je opravdu třeba, aby se každý snažil změnit. V tom by ses určitě měnit neměl. Ale co mě v tvém příspěvku trochu děsí - možná neoprávněně, ale přeci jen trochu ano - je ten důraz na to, jak soutěžení posiluje, a jak je třeba pořád koukat sousedovi přes plot a snažit se jej předehnat. Zvláště věta o tom, jak považuješ rok celkem spokojeného života za promarněný, mě docela zamrazila. Proč? Tohle, o čem píšeš, ta soutěživost, snaha být za každou cenu nejlepší, by mělo mít také určité meze. Jeden extrém je strach a pohodlnost, a s tím spojené zakrnění. Dovedeš si ale představit opačný extrém? Příklad - vrcholový sportovec, co si zničí zdraví dopingem, jen aby měl medaili. Chápeš, co tím chci říct? Kde je ta hranice, když jí nelze ani přesně definovat? To je ještě těžší, než neupadnout do strachu a pohodlnosti. Abstrahujme od příkladu sportovce, dá se to použít i v běžném životě.

Možná neříkám nejlepší, ale jiný. Přiznat si, že mě třeba víc baví okopávání zahrádky než cachtání v bazénu, i když ho všichni kolem mají. Anebo malý panelákový byteček, kde nemusím moc uklízet, a můžu se věnovat třeba hraní na housle. Ve kterém jsem například výjimečná. A když kolem mě budou chodit lidi a chlubit se svými pěstitelskými výkony, dokážu zůstat v klidu, aniž bych z toho měla mindrák. Já jim zase třeba hezky zahraju.:-D:-D:-D Určitě je fajn na sobě pořád pracovat, mnohdy nic jiného nezbývá:-P, tak proč to nevzít s humorem. Myslím, že jsem taky optimistka. Ale nesmí mi to kazit pocit, že něco musím, že něco nezvládám, natolik, abych kvůli tomu přišla o radost ze života, který by mě třeba naplňoval mnohem víc. Jde asi o to, najít hranici, zlatou střední cestu, kde se budu cítit spokojeně. Ne mrzutě z toho, že bych mohl, ale...(jsem líný, nechce se mi...), ale ani tím, že se budu zbytečně honit za tím, co ani nechci. Vidíte, teď píšu v mužském rodě. Je to asi tím, že sem tak trochu polokluk a i když se snažím a objevuju výhody ženského světa, někdy mi to prostě "ujede". Už to tak nechám a nebudu se tím trápit, prostě si to dovolím a nestydím se za to.

myslim ze niki se snazi rict ze jeden umi to a druhy zase ono... kazdy z nas je v necem vyjimecny. kazdy ma na neco talent. ale na co? meli bysme nejprv cast zivota zasvetit tomu, abychom nasli co to vlastne je, ..a zbytek pak tomu, abychom v tom vynikli a rozvinuli svou schopnost na maximum. tohle si spousta lidi nepripousti, snazi se vynikat tam, kde na to treba nemaj, a mysli si ze to jde. Tvrdou praci mozna ano. ale nac se drit zbytecne, kdyz je jednodussi najit si nejdriv ten svuj "smer" a pak hladce zdolavat kazdou prekazku nejen praci, ale predevsim prirozenou schopnosti vynikat v tom co delaj k tomu je potreba priznat si ze jsem to co jsem ;Sum id quod sum

člověk s člověkem se srovnává myslim už od pravěku a je to jedna z věcí, která nás odlišuje (alespoň od většiny) zvířat. porovnávání a důsledek toho rádoby sebezdokonalování je důležitá součást života. jinak bysme dopadli jako mravenci, který jsou tady sice miliony let, ale v jejich systému života se naprosto nic nezměnilo. to "koukání přes plot" je velice důležitá věc z hlediska vývoje. jeden něco vymyslí nebo je v něčem lepší než ostatní a ostatní se ho zákonitě snažej napodobit. tim se sami zdokonalujou a jako vedlejší produkt toho jsou nový objevy, který vznikaj snahou o napodobení. samozřejmě, že tehle proces by měl mít svojí hranici. každej člověk by měl mít svojí identitu, charakter, představy a přesvědčení. a koukat přes plot v případě, že mu to může bejt k úžitku. všechno má svoje rizika. z těch co se s ostatníma porovnávaj můžou bejt anorektici. z těch co se s ostatníma neporovnávaj a jsou lhostejný k ostatním "vzorům" můžou bejt obézní otesánci... co je lepší? nejlepší je zřejmě bejt tim vzorem pro ostatní. to je ta zlatá střední cesta. takovej vzor to má ovšem těžší než ostatní, protože na sobě musí pracovat sám a nemá to od koho okoukat.

ja mam takovou jednoduchou filozofii "z kazdeho si vzit to dobre a kdyz to dela lepe nez ja, delat to jako on, a odhodit to spatne a nezabyvat se tim" toto neni kopirovani, protoze kdyz potkas 100 lidi a z kazdeho si vezmes jen neco, vysledek je naprosty original, mix vseho dobreho ... :-Dtak tolik ta teorie :-D

Ahoj všici, já osobně dělám to, co popisuje gin, akorát si to dávám do obrazu s mravenečkem, který si bere puzzlíky z okolí a dává je na hromadu:-D. To by bylo také k té imitaci, nejlepší cesta k úspěchu je napodobovat úspěšné. Jde o to se najít, napsat si svůj osud a jít si za tím. Dělám jen to, co mne baví, a to je překonávání a uvědomování sáma sebe. Třeba s tím prodejem, já se tohle chci naučit, jelikož umění prodávat je jedním ze základů úspěchu. Jinak k té dřině, nejúspěšnější jsou lidé, co na sobě nejvíc makají, ne ti, co to mají dáno od přírody. Poznal jsem sílu lidského snu, a musím říct, že si takových lidí vážím daleko více než těch, kteří to mají dáno od narození. Protože takoví lidé v sobě mají pokoru, ví, co je to učit se ty základy třeba pětkrát déle než ti šampióni . Každý člověk má právo mít život jaký chce. Pokud máte dostatečně velký cíl, nezáleží na faktech. Takové hezké rčení na konec. S pozdravem Ouško

taky přispěju - je to zajímavé téma a tohle by si hodně lidí mělo přečíst - je hezké vidět. Je to asi taky tím, že jsem optimistou. Je moc pěkné vidět, o co se kdo snaží a co mu jde a co ne a udělat a vzít si z toho pro sebe to, co nám vyhovuje. Nejde jen o to dobré, já se naopak snažím vzít si někdy něco špatného - např. považuji za svou docela špatnou vlastnost pro sebe to, že si za práci neumím říci o peníze a hodně toho lidé využívají. Tak jsem okoukala jak to dělají jiní a snažím se být také tak "zlá" jako oni - je to dobré pro mně :) Ale jinak - myslím, že jsem typický člověk, který přesně ví o tom, že nikdy nebude vyjímečný a v něčem vynikat mezi všemi. Jsem typický průměr a naprosto jednoznačně jsem ve svém životě zjistila, že když se o něco pokouším a snažím se být NEJlepší a NEJtohle a támleto, vždycky se najde někdo, kdo to umí líp. Ale dělá mi dobře i jen se jak se říká "zúčastit" být MEZI nejlepšími. A asi další dlouhý čas jsem strávila tím, než mi došlo, že trápit se tím, že nikdy nevyhraju, je nesmysl. Jsem zkrátka nejlepší v tom být průměrná a mít a umět od všeho něco. Umět být zasvěcená do hodně věcí, mít přehed...

chjo, omluva za chyby v psaní, počtech a gramatice... jasný průměr :-)

Ahoj Origamo!:-)

Moc se mi líbí tvůj příspěvek. Je vidět, že je jen dobře, že svět a lidi jsou pestří. Je tolik možností a asi každý člověk má "to svoje" naprogramováno jednak od narození a taky tím, v jakých podmínkách žil a žije. Podvědomě cítí, co by chtěl, co může, po čem touží, na čem musí v životě zapracovat, jaký je tzv. jeho "úkol" - v rámci rodiny, společenství, kde žije... Šťastný je ten, kdo se v tom umí orientovat, umí naslouchat svému vnitřnímu hlasu a hlavně se nebojí uskutečňovat svoje sny a naplňovat svoje potřeby. Většina lidí se to podle mě ale musí učit, protože jsou zaneseni vlivy výchovy, prostředí..., zapomínají být sami sebou nebo se toho bojí. Odbourávání různých bloků pak trvá často dlouho. Je to asi v první řadě otázka vůle - chci něco změnit. Vytrvalosti - bývá to dlouhý boj bez záruky:-) Ale asi platí, že když mám nutkání něco změnit nebo mi něco vyloženě brání fungovat nebo být šťastný, je to znamení toho, že je potřeba s tím něco udělat. Pokud mi vůbec nevadí, že například neskáču padákem, tato informace je mi naprosto lhostejná, není důvod se to učit nebo se tím trápit.;-) Jinak ještě jeden postřeh: Donedávna jsem pracovala jako seriózních dalších xy lidí.

vase prispevky sou tak dlouhe ze jsem je ani necet.mozna sem nepozorny ale uprimny.snad jindy. ale souhlasim s ouskem ze si vice vazim toho kdo na sobe pracuje nez toho kdo to ma dane od prirody atd... ale jde o to co jsem psal ..kazdy z nas ma neco dane a kdyby venoval dostatecny dlouhy cas tomu najit co to je, usetril by si i spoustu prace/ pracoval by efektivneji na to k cemu ma nadani. a s napodobovanim uspesnych bych byl opatrny..vetsina z nich to dotahli daleko az prave proto ze nikoho nenapodobovali a prosadili vlastni vec :-)

Ahoj Origamo, to, že se věnuješ spoustě činnostem průměrně díky svému časovému omezení(aspoň jsem získal ten dojem). Jde spíš o to, jestli si jdeš za svým cílem. A pokud tě naplňuje tvůj život, pak je to dobře. Také jsem člověk, který se zaobíral spoustou zájmů. Díky tomuhle jsem získal všeobecný přehled. Jenže za můj krátký život jsem nasbíral spoustu příběhů, ve kterých se člověk nepoddal okolnostem, neřešil své DNA, svojí výchovu, svoje okolí a zvítězil. Nemluvím teď jen o velkých vítězstvích, ale třeba o tom, kdy můj kamarád dojel do 10 km vzdálené nemocnice s naštíplou čéškou na kole. Či když můj ochrnutý kamarád poprvé pohnul prstem na nohách po zranění. Či když svobodná matka sama vychovává dvě děti a kvůli tomu dře od nevidím do nevidím. Záleží na vašem vnímání světa, které se zakládá na vašich předchozích zkušenostech. Proto vnímám tyhle příběhy jako skutečné hrdinství(nevím jak jinak to nazvat;-)) o tom, jak se lidi vykašlali na všechny ty řeči okolo, že se to nedá zvládnout. Co je proti tomu můj sen o tom, že to chci dotáhnout na samotnou špičku, když nemám skoro žádné závazky, skoro nic mě neomezuje.

Skončil jsem u příspěvku Origamy z [telefon skryt]:05:28 a až to vlákno dočtu, tak to možná změní moje názory. Ale mám málo času. Ouško , mluvil jsi někde o Aikidu. Vzpomínám si, že jednou nám náš sensei říkal, že princip aikida je ve spolupráci a ne v síle, protože vždycky nakonec potkáš někoho silnějšího, než jsi ty. Navíc ve sportu platí, že jenom jeden je první. Spousta lidí dřelo, věřilo, ale nakonec nevyhráli. Jenom se o nich nepíše. Každý člověk má svoje limity a je potřeba si je uvědomit, dostat se až k nim a netrápit se tím, že je nejde překročit. Třeba smrt. Zvítězit můžeš jenom nad sebou, ale věechny ostatní nikdy neporazíš. Další věc, nevím, jestli začínáš v nějakém multilevelu, je tam oblíbená poučka, že zdroje jsou nekonečné, nekonečný prostor pro růst atd. (Teď s tím koketuju taky a asi se do toho pustím, takže to nekritizuju obecně :-) Není. Máme jen jednu planetu. Ty zdroje jsou asi tak nekonečné, jako moře. Z pohledu mě jako jedince je moře nekonečné, nikdy ho neodčerpám. Ale z pohledu planety ne. I ten Koenigsegg má svoje hranice. Bussiness má výhodu v tom, že ten limit je tak neskutečně daleko, že i nejbohatší lidi na světě jsou od něj strašlivě daleko.

Killer

Tvůj příspěvek mě inspiroval k tomu, že si víc uvědomuju, že i ostatní mají svoje limity. To je v partnerství určitě důležité.