Diskuze
Zůstanu navždy sám?
Ahoj, bude mi za pár dní 32 let a stále bezvýsledně hledám tu pravou. Za celý život se mi nepodařilo navázat ani jeden vztah trvající déle než tři dny. A i tyto třídenní vztahy byly jen dva.
Ahoj, bude mi za pár dní 32 let a stále bezvýsledně hledám tu pravou. Za celý život se mi nepodařilo navázat ani jeden vztah trvající déle než tři dny. A i tyto třídenní vztahy byly jen dva. Navíc jsem se do nich musel nutit, protože ony slečny se mi ani trochu nelíbily. Zkusil jsem všechno možné, pročetl jsem všechny návody jak zde, tak i třeba www.qark.net a stále nic. Ani sebemenší náznak. Nyní tak nějak popíšu, co všechno jsem již zkusil:
1. Dal jsem snad tisíce inzerátů, na další tisíce jsem odpověděl, mám proto i desítky emailových schránek, které skoro denně kontroluji - vše je k ničemu. Současně mě překvapil ten nepoměr muži 80% - ženy 15%. Zkoušel jsem různé typy inzerátů, od takových téch obyčejných, přes vtipné, takové ty zcela nezavazující apod. Samozřejmě na různých serverech - seznam, seznamka, rande, libimseti, centrum... no je jich hodně. Přibližně na 100 podaných inzerátů nebo odpovědí přišlo tak 15 reakcí. Většinou to skončilo nekonečným dopisováním o ničem, časem mě to samozřejmě přestávalo bavit a navrhl jsem schůzku. V tu ránu byl konec všemu. Prostě oněm slečnám šlo jen o to dopisování, nikdy mě neviděly a hned to vzdaly, nebo napsaly něco ve smyslu nepůjdu na rande s někým, koho vůbec neznám. No po dvou měsících dopisování to trošku zavání nebojím se použít ten výraz - debilitou. Tak jsem začal po dvou třech kratších mailech navrhovat schůzky sám. Většinou přišla odpověď pošli foto a uvidíme nebo vyměníme si foto a uvidíme. Dobře, posílal jsem tedy foto. Po odeslání fota se už 90% slečen neozvalo. Já nikdy foto nepožadoval, byl jsem vděčný za každou odpověď. Teď samozřejmě zbylo něco z toho, co poslat foto nechtělo a chtělo se sejít hned a něco z toho, čemu jsem foto poslal a navrhlo mi to schůzku samo. Polovina z nich byly vzhledově katastrofy, buď silně obtloustlé, nehezké, váhový průměr okolo 85kg, nebo na druhou stranu těžké anorektičky s poprsím dovnitř, které bez obav přiznaly svou váhu něco přes 30kg. Tyto dívčiny různých věkových kategorií o mne jediné zájem měly. Extrémy opravdu nemusím, sám také žádný nejsem, na výšku 177 mám malinko přes 80kg. Další čtvrtina už byly holky akorát, po čase z nich ovšem vylezlo, že mají několik dětí a hledají chlapa, který by to všechno utáhl ze svého, protože biologický otec neplatí alimenty včas. Copak o to, nějaký chudák nejsem, bohužel z dalších rozhovorů tak nějak vyplynulo, že jim jde jen o tohle a ne o mne. A ten zbytek, to byly holky, které se mi líbily, docela mne i přitahovaly, většina se však po první schůzce nikdy neozvala, hlavně, že mi všechny vnucovaly, jaký jsem prima kluk a že se hned zítra ozvou a zase někam zajdem. A některé se ozvaly - cca 2% z celkového množství schůzek, kterých jsem nedávno napočítal přes 750 během asi deseti let. 2x, někdy i víckrát jsme někam zašli, pokecali a na tom to i skončilo, pak už mi nezvedaly telefon nebo mi na mail napsaly, že nejsem jejich typ. Vím, že všechny hledají tmavovlasé, ale mám se kvůli tomu snad barvit? Přitom mi nepřipadá, že bych říkal nějaké blbosti, holky se celkem i bavily, pořád se něčemu smály, všechno se zdálo být v pohodě. Z čehož jsem pochopil, že inzeráty asi NE. Už jich dávám jen tak deset týdně.
2. Zkoušel jsem to samozřejmě i jinak než přes inzerát, nepočítám samozřejmě chat, kde je opět 80% kluků, kteří se zmohou maximálně na hlášky typu: Ňáká z Prahy?
Jsem celkem společenský člověk, který s kamarády občas někam vyrazí, bohužel to také nepřineslo výsledky. Tak třeba jsme celkem často chodili:
a) na diskotéky - dost ztracený, zvláště v Praze, kde jsou skoro samí kluci a navíc ještě bohatí cizinci. Na diskotékách mimo Prahu je situace lepší, ale v mém věku chodit mezi děti... Samozřejmě, jsou tam holky i v mém věku, ale většinou už s někým, nebo dávají pozor na své ratolesti na parketě.
b) do klubů, hospůdek - nevím proč, ale tady taky nic moc, samí kluci, většinou přijdou dvě holky a za nima deset kluků - no jděte si tam pro ně. Párkrát jsem to vyzkoušel a sklidil jsem výsměch nebo se mi dostalo jakéhosi upozornění, že to mám zkusit jinde.
c) na ulici - smělost, kterou jsem měl někdy ve dvaceti už se nějak vytrácí, že bych jen tak vyšel na ulici s cílem oslovování neznámých slečen, no párkrát jsem to zkusil, buď slečny dělají, že jsou hluché nebo se i do řeči dají, ale po pár minutách z nich vyleze, že někoho mají.
d) práce - v práci se zdržuji poměrně často, bohužel v našem podniku pracuje žena jen jedna a je z druhé strany stolu hlídána svým manželem.
e) různé jiné aktivity - plavání, kolo, různé koníčky... pokud se při těchto aktivitách setkám s nějakou slečnou, která není tak docela k zahození, vždy se mi snaží nějak po několika hodinách naznačit, že tady nejsme v balírně, protože někoho má.
3. Samozřejmě v době, kdy neexistovaly stránky tohoto typu jsem jednal vždy tak nějak přirozeně, nenuceně, vždy jsem se snažil zůstat sám sebou. Později jsem tedy díky těmto materiálům zjistil, že drobné chyby jsem občas dělal, takže jsem se jim napříště snažil vyvarovat, ale pořád nic.
Nevím, jestli je to normální, ale já už přestávám věřit, že někdy někoho najdu. S.
1. Dal jsem snad tisíce inzerátů, na další tisíce jsem odpověděl, mám proto i desítky emailových schránek, které skoro denně kontroluji - vše je k ničemu. Současně mě překvapil ten nepoměr muži 80% - ženy 15%. Zkoušel jsem různé typy inzerátů, od takových téch obyčejných, přes vtipné, takové ty zcela nezavazující apod. Samozřejmě na různých serverech - seznam, seznamka, rande, libimseti, centrum... no je jich hodně. Přibližně na 100 podaných inzerátů nebo odpovědí přišlo tak 15 reakcí. Většinou to skončilo nekonečným dopisováním o ničem, časem mě to samozřejmě přestávalo bavit a navrhl jsem schůzku. V tu ránu byl konec všemu. Prostě oněm slečnám šlo jen o to dopisování, nikdy mě neviděly a hned to vzdaly, nebo napsaly něco ve smyslu nepůjdu na rande s někým, koho vůbec neznám. No po dvou měsících dopisování to trošku zavání nebojím se použít ten výraz - debilitou. Tak jsem začal po dvou třech kratších mailech navrhovat schůzky sám. Většinou přišla odpověď pošli foto a uvidíme nebo vyměníme si foto a uvidíme. Dobře, posílal jsem tedy foto. Po odeslání fota se už 90% slečen neozvalo. Já nikdy foto nepožadoval, byl jsem vděčný za každou odpověď. Teď samozřejmě zbylo něco z toho, co poslat foto nechtělo a chtělo se sejít hned a něco z toho, čemu jsem foto poslal a navrhlo mi to schůzku samo. Polovina z nich byly vzhledově katastrofy, buď silně obtloustlé, nehezké, váhový průměr okolo 85kg, nebo na druhou stranu těžké anorektičky s poprsím dovnitř, které bez obav přiznaly svou váhu něco přes 30kg. Tyto dívčiny různých věkových kategorií o mne jediné zájem měly. Extrémy opravdu nemusím, sám také žádný nejsem, na výšku 177 mám malinko přes 80kg. Další čtvrtina už byly holky akorát, po čase z nich ovšem vylezlo, že mají několik dětí a hledají chlapa, který by to všechno utáhl ze svého, protože biologický otec neplatí alimenty včas. Copak o to, nějaký chudák nejsem, bohužel z dalších rozhovorů tak nějak vyplynulo, že jim jde jen o tohle a ne o mne. A ten zbytek, to byly holky, které se mi líbily, docela mne i přitahovaly, většina se však po první schůzce nikdy neozvala, hlavně, že mi všechny vnucovaly, jaký jsem prima kluk a že se hned zítra ozvou a zase někam zajdem. A některé se ozvaly - cca 2% z celkového množství schůzek, kterých jsem nedávno napočítal přes 750 během asi deseti let. 2x, někdy i víckrát jsme někam zašli, pokecali a na tom to i skončilo, pak už mi nezvedaly telefon nebo mi na mail napsaly, že nejsem jejich typ. Vím, že všechny hledají tmavovlasé, ale mám se kvůli tomu snad barvit? Přitom mi nepřipadá, že bych říkal nějaké blbosti, holky se celkem i bavily, pořád se něčemu smály, všechno se zdálo být v pohodě. Z čehož jsem pochopil, že inzeráty asi NE. Už jich dávám jen tak deset týdně.
2. Zkoušel jsem to samozřejmě i jinak než přes inzerát, nepočítám samozřejmě chat, kde je opět 80% kluků, kteří se zmohou maximálně na hlášky typu: Ňáká z Prahy?
Jsem celkem společenský člověk, který s kamarády občas někam vyrazí, bohužel to také nepřineslo výsledky. Tak třeba jsme celkem často chodili:
a) na diskotéky - dost ztracený, zvláště v Praze, kde jsou skoro samí kluci a navíc ještě bohatí cizinci. Na diskotékách mimo Prahu je situace lepší, ale v mém věku chodit mezi děti... Samozřejmě, jsou tam holky i v mém věku, ale většinou už s někým, nebo dávají pozor na své ratolesti na parketě.
b) do klubů, hospůdek - nevím proč, ale tady taky nic moc, samí kluci, většinou přijdou dvě holky a za nima deset kluků - no jděte si tam pro ně. Párkrát jsem to vyzkoušel a sklidil jsem výsměch nebo se mi dostalo jakéhosi upozornění, že to mám zkusit jinde.
c) na ulici - smělost, kterou jsem měl někdy ve dvaceti už se nějak vytrácí, že bych jen tak vyšel na ulici s cílem oslovování neznámých slečen, no párkrát jsem to zkusil, buď slečny dělají, že jsou hluché nebo se i do řeči dají, ale po pár minutách z nich vyleze, že někoho mají.
d) práce - v práci se zdržuji poměrně často, bohužel v našem podniku pracuje žena jen jedna a je z druhé strany stolu hlídána svým manželem.
e) různé jiné aktivity - plavání, kolo, různé koníčky... pokud se při těchto aktivitách setkám s nějakou slečnou, která není tak docela k zahození, vždy se mi snaží nějak po několika hodinách naznačit, že tady nejsme v balírně, protože někoho má.
3. Samozřejmě v době, kdy neexistovaly stránky tohoto typu jsem jednal vždy tak nějak přirozeně, nenuceně, vždy jsem se snažil zůstat sám sebou. Později jsem tedy díky těmto materiálům zjistil, že drobné chyby jsem občas dělal, takže jsem se jim napříště snažil vyvarovat, ale pořád nic.
Nevím, jestli je to normální, ale já už přestávám věřit, že někdy někoho najdu. S.
Komentáře čtenářů
27 komentářů k článku.
Nenapsal jsi skoro nic o sobě, tak je těžké poznat, kde je problém. Některé věci mě připadají divné. Hlavně to, jak popisuješ jaké typy holek se ti ozývají na inzeráty. Já jsem se sešel přes inzerát s hodně holkama a rozhodně mám jiné zkušenosti. Většina holek byla normálních. Žádný holky, co tají děti jsem nepotkal. A když je některá měla,tak to poctivě přiznala hned na začátku. Možná nějak divně formuluješ inzerát. Nepíšeš třeba takový věci jako "finančně zajištěný" a podobně? Na to možná skočí holky co hledají sponzora. Měl by jsi zkusit na chvíli s inzeráty úplně přestat. To "deset týdně" je fakt už trochu divné. Normální člověk dá jeden inzerát za půl roku. Když ti to nejde přes chatování, tak to taky nezkoušej. To fakt není ten nejlepší způsob seznamování pro lidi kolem 30. I když mě se tam párkrát podařilo domluvit rande během půl hodiny. Vtip je v tom, že i když je tam 80% kluků, tak většina z nich nedokáže ty holky správně sbalit. [B]Zkus tedy alespoň na čas úplně přestat se seznamováním přes Internet a dej si třeba závazek, že letos půjdeš na rande jen s holkou, kterou jsi sbalil osobně.[/B] Píšeš že jsi společenský člověk, ale asi to tak úplně není.
Ahoj... Na to zže měříš 177 cm máš hodně kilo... zkusto snizit na 68kg, pak si dojdi do nějakýho salonu krásy ať ti poraděj co a jak ( jak si mas natuzit vlasy, co mas nosit za obleceni)... ( toto jsem vyvodil z toho, že píšeš¨, že když holce pošleš fotku, tak ti už neodepíše)... Hodně štěstí