Diskuze
Životní láska - strašně odmítavá holčina
Zdravím pěkně ,.. než se pustím a více zakousnu do mého problému , asi bych měl napsat něco sám o sobě. :-) ,.. Jmenuji se Honza , je mi 17 roků a studuji Elektrotechniku na střední odborné škole.
Zdravím pěkně ,.. než se pustím a více zakousnu do mého problému , asi bych měl napsat něco sám o sobě. :-) ,.. Jmenuji se Honza , je mi 17 roků a studuji Elektrotechniku na střední odborné škole. Jedná se o vcelku těžký obor : Zaměřený na počítačové systémy a programování ,.. Jsem člověk velice přátelský , hodný a se smyslem pro humor. Především pak hodně zodpovědný a s dobrým postavením , co se ve společnosti týče. Nechci se tady vytahovat nebo tak něco , ale je myslím záhodné , abych to o sobě napsal,.. už od útlého dětství zastávám posty jako Pokladník , Předseda Třídy , Člen studentského výboru školy a podobně. Teďka v poslední době sem organizoval taneční a podobné prkotiny. Zahraniční soutěže , aktivity na škole a podobně jsou samozřejmostí. Lidé vědí , že se na mě mohou spolehnout a jsem na to patřičně hrdý ( spolužáci , učitelé , běžní lidé ). Nemám problém s autoritou a vím co si mohu dovolit a co ne. Díky tomu se ale někdy dostanu do křížku s lidmi , kteří mají opačný názor. Nemám problém uznat pravdu i se omluvit. Klidně se budu přít ale pouze za předpokladu , že mám pravdu. Někdy je ale lepší stáhnout ocas a ustoupit , co se s tím volem budu hádat že ? Zvláště , když se jedná o člověka s vyšším postavením a mohl by mi to nějak vrátit. Tkzv. se mi vymstít,, Tohle je myslím moje největší vlastnost a to je otevřenost ke všemu a odhodlanost cokoliv řešit. Sebevědomí mi rozhodně nechybí ,.. a za to sem si zasloužil od všech respekt. Díky svému vážnému chování a mojí povaze sem ale přesto velice přátelský a žiju normální život , nějaká ta pařba , nějaká ta chlastačka , akcička s kamarádama a ták. U mé věkové skupiny se mi dostává velké obliby možná právě proto , že se chovám jinak a věřím , že na své spolužáky působím jako někdo , z koho si berou příklad. Co se mého vzhledu a postavy týče. jsem vysoký 190+ cm ,.. ale robustnější. Často slyším , že sem korba i když to o sobě popírám. 8 roků sem dělal závodně hokej ale pak sem kvůli školu přestal. Sténak sem nebyl žádná hvězda ,.. ale od té doby sem hodně přibral , sport se omezil a kilča šla nahoru ,.. to se ale v brzké době změní. Nosím značkové oblečení , prstýnky , řetízky a tak podobně. Hodně o sebe pečuji a dbám na hygienu :-D Mezi další zajímavosti asi patří , že sem poměrně dlouho dělal Řeckořímský zápas , což je jistá obdoba bojového sportu a teďka se věnuju Boxu. Co se finančního zajištění týče , jsem student ,.. obyčejný student , kterému se ale dostává všemu co chce. Jsem od mala vychován , že život je něco za něco. Rodiče říkají : Budeš se dobře učit , od nás dostaneš cokoliv budeš chtít ;-). To by bylo tak něco málo o mé osobě. Jak je jistě znát , kladu velký důraz na to , jaký je člověk uvnitř.
Teďka ale konečně k mému problému ,.. k mému problému a největšímu štěstí v životě , které jsem doposud potkal. Začalo to už v první třídě , kde jsem se zamiloval do jedný moc překrásný holky. Chodil jsem s ní 5-6 roků do třídy ale nikdy k ní nic neprojevil. V tom věku se ještě asi o citech ani nedalo mluvit ,.. Pak sem ale přešel na Hokejovou školu a s dívkou sem přestal být v kontaktu. Jak roky plynuly , stále mi zůstávala v hlavě. Časem jsem si postupně uvědomoval co pro mě znamená a jak jsem do ní zamilovanej. Nutno podotknout , že jsem žádnou holku nikdy neměl. Prostě holky beru jen jako kamarádky , a nic víc. A s holkou bych si začal něco jen tehdy , když k ní něco cítím. A to je s mojí povahou a ideologií velice těžké. Mě se líbí totiž jen holky snědší, mexičanky , španělky , prostě snědá pleť , černé rovné vlasy ,.. problém je , že takový typ ženy je řekněme ´´Nedostatkovým zbožím,, v našem státu rozhodně ano. Kde člověk potká snědou holku , která má původ z těchto zemí a chodí tady do školy ?? .. to je spíše ralitka :-)
Máme tu tedy holku , do který jsem odjakživa totální blázen. Jak jsem postupně zestárnul začal sem jezdit na zábavy a užívat si jako každý jiný člověk v mém věku. No a tam to propuklo ,... já ji tam potkal ,.. a ve mě se všechno otřáslo v základech , to bylo něco nepopsatelného. Všechno , co se ve mě za ty roky nahromadilo , chtělo prostě jít ven. Ona sama tam zamnou přišla a pokecali sme si. Přišla jako kamarádka , kterou sem dlouho neviděl. Chovala se normálně , bavili sme se o čemkoliv a všechno vpohodě. Ale už ten večer sem z ní byl totálně mimo , úplně roztřepanej. Přijel jsem tam s bandou mých kámošů ( spolužáků ) , takže sem se cítil trošku v bezpečí. Paradoxně já , ten který je má všechny na starosti , potřeboval pro jednou podporu ostatních:-D. Kamarádi mě za ní pořád posílali a záměrně chodili tama , kde byla ona. Nakonec sem se uchýlil k zoufalému kroku a poslal kamaráda pro její číslo. Ten se úspěšně vrátil a měl ho ,.. ten večer sem ji tam několikrát potkal , pokecal a řekl sem ji , že je úžasná a jestli by si semnou něco nezačala ... vona že hmm jo ( váhavě ) , ale že se neznáme a že se první musíme více poznat ( sme se 7 roků neviděli ). Ten večer sem byl z ní úplně mimo ale byl to zároveň den , kdy se všechno změnilo ,.. Mě se kompletně změnil život , doposud sem ji bral jako ztracenou lásku , která mi prostě zůstane v srdci ,.. A ona se ta ztracená láska zase našla ,..
Udělal sem jednu velkou chybu :-( ,.. vím že jsem na ni strašně moc tlačil. Během následujících pár týdnů. Ale já to ze sebe musel všechno dostat. Musel sem ji říct , co k ní cítím ,.. a to byla myslím velká chyba , ta největší. Vím že je strašně odmítavá a klukům nevěří. Nikdy snad vztah neměla a proto se tomu brání ještě víc. Vždy se pohybuje s kamarádkama a s klukama se stýká jen minimálně. Mělo o ni zájem už straaašně moc kluků ale nikdo neuspěl , ona je jako betonová tvrz. Nevím jak dlouho , nebo jak usilovně o ni bojovali ale nikdo se k ní nepřiblížil. Vím že teďka nikoho nemá a co je asi problém ,.. ona tedka momentálně nikoho ani nechce ( to vím od ní , tak od jejich kamarádek ) ,.. prošla si něčím těžkým o čem sama začala ale stále to drží v sobě ,.. navíc je to její povahou a její uzavřeností. Potkali sme se už 3x na mejdanu ale do tance semnou nešla ,.. já ji vlastně ani s klukem tančit neviděl ,.. tak snad to není vyloženě něco proti mě :-( ,.. to samé včera na věnečku ( taneční ples ) ,.. pokecali sme , něco sme spolu i vypili ale do tance nešla , celý večer tančila s kamarádkou , se kterou tam přišla. A když sem v její přítomnosti , je strašně nervozní a většinou se vrhne na útěk ,.. A to si skoro každý den píšem buď na ICQ nebo na facebooku. Když ji chci vytáhnout ven , vždy se nějak vymluví ,. i když , nevím .. spíše to na mě působí že nemá opravdu čas .. denně dojíždí do jiného města do školy . a vrací se až odpoledne. Studuje Gymnázium na cizý jazyky a patří k těm nejlepším ,.. hodně času totiž věnuje učení. Potřeboval bych poradit , jak na ni. Už sem si od mnoha lidí vyslech jejich názory ,.. a drtivá většina mi radí , abych se na ni vykašlal , že prostě nic nebude. Ale této otázce sem už čelil a já se vzdávat nebudu. V tomhle půjdu i přes mrtvoly ,.. prosím poraďte ,.. jak často ji mám psát ? .. někdo mi radil že ať ji třeba týden nenapíšu a uvidím , jestli se ozve sama ,.. ale týden bez ní , si nedokážu představit a navíc ,.. ozvala by se ? Chová se kě mě strašně odmítavě ale v kontaktu stále jsme ,, třeba si mě pouze obhlíží ,.. jak mi sama řekla ,.. musíme se lépe poznat a ona bere takovou procházku po venku , jako něco víc ... Takže tudy cesta nevede ..
Zkuste mi poradit jak se k ní zachovat .. a čemu bych se měl vyvarovat ,.. Jak poznám , jestli mám u ní nějakou šanci ?? Hodně mi na ni záleží , opravdu moc ,.. není to žádné momentální vzplanutí , ona je prostě někdo , po kom toužím celý můj život,.. Je pravda , že se kvůli ní v poslední době nesnesitelně trápím , ale zároveň je to to nejkrásnější , co mě v životě potkalo. Jestli je tohle pouze o čase , který ona potřebuje ,, já ji ho velice rád dám. :-P
[B]Děkuji za každou radu
S pozdravem Honza. [/B]
Teďka ale konečně k mému problému ,.. k mému problému a největšímu štěstí v životě , které jsem doposud potkal. Začalo to už v první třídě , kde jsem se zamiloval do jedný moc překrásný holky. Chodil jsem s ní 5-6 roků do třídy ale nikdy k ní nic neprojevil. V tom věku se ještě asi o citech ani nedalo mluvit ,.. Pak sem ale přešel na Hokejovou školu a s dívkou sem přestal být v kontaktu. Jak roky plynuly , stále mi zůstávala v hlavě. Časem jsem si postupně uvědomoval co pro mě znamená a jak jsem do ní zamilovanej. Nutno podotknout , že jsem žádnou holku nikdy neměl. Prostě holky beru jen jako kamarádky , a nic víc. A s holkou bych si začal něco jen tehdy , když k ní něco cítím. A to je s mojí povahou a ideologií velice těžké. Mě se líbí totiž jen holky snědší, mexičanky , španělky , prostě snědá pleť , černé rovné vlasy ,.. problém je , že takový typ ženy je řekněme ´´Nedostatkovým zbožím,, v našem státu rozhodně ano. Kde člověk potká snědou holku , která má původ z těchto zemí a chodí tady do školy ?? .. to je spíše ralitka :-)
Máme tu tedy holku , do který jsem odjakživa totální blázen. Jak jsem postupně zestárnul začal sem jezdit na zábavy a užívat si jako každý jiný člověk v mém věku. No a tam to propuklo ,... já ji tam potkal ,.. a ve mě se všechno otřáslo v základech , to bylo něco nepopsatelného. Všechno , co se ve mě za ty roky nahromadilo , chtělo prostě jít ven. Ona sama tam zamnou přišla a pokecali sme si. Přišla jako kamarádka , kterou sem dlouho neviděl. Chovala se normálně , bavili sme se o čemkoliv a všechno vpohodě. Ale už ten večer sem z ní byl totálně mimo , úplně roztřepanej. Přijel jsem tam s bandou mých kámošů ( spolužáků ) , takže sem se cítil trošku v bezpečí. Paradoxně já , ten který je má všechny na starosti , potřeboval pro jednou podporu ostatních:-D. Kamarádi mě za ní pořád posílali a záměrně chodili tama , kde byla ona. Nakonec sem se uchýlil k zoufalému kroku a poslal kamaráda pro její číslo. Ten se úspěšně vrátil a měl ho ,.. ten večer sem ji tam několikrát potkal , pokecal a řekl sem ji , že je úžasná a jestli by si semnou něco nezačala ... vona že hmm jo ( váhavě ) , ale že se neznáme a že se první musíme více poznat ( sme se 7 roků neviděli ). Ten večer sem byl z ní úplně mimo ale byl to zároveň den , kdy se všechno změnilo ,.. Mě se kompletně změnil život , doposud sem ji bral jako ztracenou lásku , která mi prostě zůstane v srdci ,.. A ona se ta ztracená láska zase našla ,..
Udělal sem jednu velkou chybu :-( ,.. vím že jsem na ni strašně moc tlačil. Během následujících pár týdnů. Ale já to ze sebe musel všechno dostat. Musel sem ji říct , co k ní cítím ,.. a to byla myslím velká chyba , ta největší. Vím že je strašně odmítavá a klukům nevěří. Nikdy snad vztah neměla a proto se tomu brání ještě víc. Vždy se pohybuje s kamarádkama a s klukama se stýká jen minimálně. Mělo o ni zájem už straaašně moc kluků ale nikdo neuspěl , ona je jako betonová tvrz. Nevím jak dlouho , nebo jak usilovně o ni bojovali ale nikdo se k ní nepřiblížil. Vím že teďka nikoho nemá a co je asi problém ,.. ona tedka momentálně nikoho ani nechce ( to vím od ní , tak od jejich kamarádek ) ,.. prošla si něčím těžkým o čem sama začala ale stále to drží v sobě ,.. navíc je to její povahou a její uzavřeností. Potkali sme se už 3x na mejdanu ale do tance semnou nešla ,.. já ji vlastně ani s klukem tančit neviděl ,.. tak snad to není vyloženě něco proti mě :-( ,.. to samé včera na věnečku ( taneční ples ) ,.. pokecali sme , něco sme spolu i vypili ale do tance nešla , celý večer tančila s kamarádkou , se kterou tam přišla. A když sem v její přítomnosti , je strašně nervozní a většinou se vrhne na útěk ,.. A to si skoro každý den píšem buď na ICQ nebo na facebooku. Když ji chci vytáhnout ven , vždy se nějak vymluví ,. i když , nevím .. spíše to na mě působí že nemá opravdu čas .. denně dojíždí do jiného města do školy . a vrací se až odpoledne. Studuje Gymnázium na cizý jazyky a patří k těm nejlepším ,.. hodně času totiž věnuje učení. Potřeboval bych poradit , jak na ni. Už sem si od mnoha lidí vyslech jejich názory ,.. a drtivá většina mi radí , abych se na ni vykašlal , že prostě nic nebude. Ale této otázce sem už čelil a já se vzdávat nebudu. V tomhle půjdu i přes mrtvoly ,.. prosím poraďte ,.. jak často ji mám psát ? .. někdo mi radil že ať ji třeba týden nenapíšu a uvidím , jestli se ozve sama ,.. ale týden bez ní , si nedokážu představit a navíc ,.. ozvala by se ? Chová se kě mě strašně odmítavě ale v kontaktu stále jsme ,, třeba si mě pouze obhlíží ,.. jak mi sama řekla ,.. musíme se lépe poznat a ona bere takovou procházku po venku , jako něco víc ... Takže tudy cesta nevede ..
Zkuste mi poradit jak se k ní zachovat .. a čemu bych se měl vyvarovat ,.. Jak poznám , jestli mám u ní nějakou šanci ?? Hodně mi na ni záleží , opravdu moc ,.. není to žádné momentální vzplanutí , ona je prostě někdo , po kom toužím celý můj život,.. Je pravda , že se kvůli ní v poslední době nesnesitelně trápím , ale zároveň je to to nejkrásnější , co mě v životě potkalo. Jestli je tohle pouze o čase , který ona potřebuje ,, já ji ho velice rád dám. :-P
[B]Děkuji za každou radu
S pozdravem Honza. [/B]
Komentáře čtenářů
35 komentářů k článku.
Uf, ten dlouhý úvod sis tedy mohl odpustit. Získat její zájem teoreticky můžeš, ačkoli jsi to už neuvěřitelným způsobem podělal, ale možná to ještě není úplně ztracené :) Problém je, že aby se ti to povedlo, musíš provést kompletní změnu svého uvažování. Platí jednoduchá nerovnice - čím více se na ni budeš upínat, tím více budeš její zájem posílat dolů. Neboli čím více ji budeš chtít, tím méně bude chtít ona tebe. Zkus si představit, že jsi kdysi znal nějakou holku, nijak zvlášť tě nezaujala, sotva si ji pamatuješ. Po několika letech se potkáte a ona se najednou chová jako magor, uhání tě, vyznává se ti a lezou z ní slova, jakože tě celé ty roky nemohla pustit z hlavy a že je do tebe úplně blázen. Vyděsí tě to a couvneš, že? Přirozená reakce. A čím víc na tebe bude naléhat, tím spíš tě to bude odrazovat. Jak z toho ven? Je ti 17, takže pochybuju, že to zvládneš. V tomhle věku jsou lidi ucha (taky jsem byl) a prostě se citově neskutečným způsobem na někoho upínají. Vymluvit si to nedají (což jsi i sám naznačil). V tomhle případě ale nestačí předstírat, nějaké hraní si na nezájem ti nepomůže, protože v kritických a vypjatých chvílích se pak vždy rozhodneš emotivně, tj.
Tam mělo být nepřímá úměra, nikoli nerovnice. Ale to je detail :)