že by se něco změnilo

Uz tuhle mi napsala, ze bude muset s tema SMSkama zmirnit, jinak se nedoplati. Ma asi pravdu, preci jen to docela leze do penez a ji se moc penez nedostava. A mejly uz zrejme nepise tolik proto, ze pred vanocema byla v praci sama, takze mela 3x vetsi fofr. A to mi i napsala, ale zase na druhou stranu neni snad moc velka zatez napsat: tenhle datum se mi nelibi, co takhle sobota? To snad nezabere ani 30 sekund. Ale v patek udelala jednu senzacni vec. Uz predtim jsem po ni chtel, jestli jeste nema nejake fotky, ze bych ji chtel videt i kdyz nejsem s ni, tak mi pak napsala, ze se nerada foti. Taky jaka zenska, ktera neni zrovna Miss CR se rada foti. Takovou jsem jeste nevidel. A v patek jsem ji poslal smsku, ze zacinam mit pocit, ze uz pro ni neexistuju, tak mi napsala "neblazni" a za pul hodiny jsem mel v mejlu jeji fotky. Rovnou se nechala cvaknout v praci za stolem. To si myslim, ze od ni bylo naprosto jasne gesto, ze i ji na me zalezi. Asi ji prestanu uhanet, semtam neco napisu, ale nebudu odpovidat hned, jak jsem to delal do ted. Jestli si treba nemysli, ze uz me ma jisteho, tak se nemusi tolik snazit co na zacatku.

Ano, přesně, má Tě naprosto jistého. Ať udělá cokoli, Ty se k ní nechováš jako (ní) respektovaný partner, ale jako štěně ke svému pánu - doslova na ní visíš, neustále se otázkama ujišťuješ o tom, že o Tebe má taky zájem (neptej se jí už na to proboha) atd. Je opravdu strašně velká šance, že to brzy skončí, když to budeš dál dělat tímhle způsobem :-) Tohle nejsou jen kecy z nějakých ženských časopisů, ona doopravdy musí mít pocit, že taky musí dobývat Tebe a ne že pro ni Ty uděláš vše. Jinak ji to hodně rychle přestane bavit.

Aha, uz to asi zacinam chapat. Jak tedy u ni ten pocit, ze me taky musi dobyvat, vzbudit? Neco jako: "domlouvame se s kamoskou, ze na silvesta protahnem mesto z jednoho klubu do druhyho"?

No to je bruslení na dost tenkém ledě :-) Pro začátek stačí přestat se otázkami ujišťovat, že o Tebe má zájem, nechat často napsat první smsku nebo mejlík ji a sám jen odepsat (a to ještě semtam ne hned), prostě v ní vzbudit pocit (který by mimochodem měl být v ideálním případě opravdový), že o ni sice máš zájem, ale nepotřebuješ ji. Nemyslím vyvolávat u ní uměle žárlivost (ačkoli když ví, že můžeš mít spoustu jiných, jsou to výrazné body k dobru), ono většinou není těžké prokouknout, že to děláš schválně, což Ti moc nepřidá, ale spíš vytvořit si trochu lhostejný odstup. Určitě jsi sám musel mockrát zažít (asi každý to zažil), že ženská, o kterou jsi nestál, se Ti až vtírala, zatímco ta, po které jsi toužil každou buňkou těla, Ti unikala a vzdalovala se. Ono je to svázaný jedno s druhým - ta, na kterou moc tlačíš, o Tebe ztrácí zájem, zatímco pro Tu, o kterou nestojíš, jsi rázem zajímavý a nedobytný objekt, který jí imponuje (člověk vždycky chce to, co nemůže mít). Není to hezký, ale je to logický a funguje to tak. Pak taky není špatný mít v hlavě představu nějaký stupnice (teploměru :-D), o jaký tu několikrát mluvil Someone, tj. stupnici, která vyjadřuje její zájem o Tebe.

Pardon za míchání spisovný a nespisovný češtiny, já to psal a přitom pracoval a odbíhal...

Chtěl sem poradit ale po vyčerpavajícím čtení od lvíčete bych řekl: už to není třeba :-D

Dík za vyčerpávající komentář. Zatím jsem se k ní choval přesně jak jsi říkal, jako štěně. Nechal jsem za mě mluvit moje silné emoce a rozum zůstal někde opodál. Myslím, že se začnu chovat trošku jinak, nechám jí občas napsat první, občas neodpovědět hned. Nebylo by na škodu občas se taky vymluvit na nedostatek času a tak. Tady je největší problém vzdálenost. Sice to není tak hrozné, ale na každý den to není. Je to 70km. Takže asi mám přirozeně strach z toho motta "sejde z očí, sejde z mysli". Hlavně to zase všechno nepřehnat. Musím pozorně sledovat její reakce a chovat se tak, jak ona ke mě. Nebo ne?

jj nech se dobivat jinak to dopadne tak jak ja rikam

náhodná podobnost

..jen bych se krátce připojil se svým dojmem. Před zhruba dvěma týdny jsem se rozešel s kočkou. Byli jsme spolu rok a půl. Rok jsem v podstatě slabě nebo intenzivněji váhal, jestli to má s ní cenu, až potom se ve mně něco zlomilo a začal jsem ji mít moc rád a ještě víc. Jenže - když jsme se rozešli - zpětně mi řekla ,že ten rok, kdy jsem na ni házel boba, se trápila ona tím, jak se mě snažila okouzlit a já to nechápal, a pak ochladla, zrovna když se to u mě zlomilo. Výsledek? Tím psem, o kterém mluvil " Lvíče",jsem začal být pomalu a jistě já, protože jsem se prozměnu právě já šíleně snažil získat její náklonnost. To, že jsem si to pošramotil tím rokem vztahu předtím, to je druhá věc. Každopádně se jí ale vnucuju, i po rozchodu, co dva dny ji píšu, volám, protože nevydržím, a teprv teď cca po dvou třech dnech, kdyjsem si přečetl hodně diskusních příspěvků, vidím, že to co dělám to je prostě nejhorší postup, který můžu zvolit, jestli si ji ještě někdy chci byť jako kamarád (to slovo nesnáším)získat zpět. Člověk to kolikrát ví, ale potřebuje to slyšet od jiných. Takže i můj závěr je - nevnucovat se jí víc než zdrávo a přenechat tah na ni.