Závislost na ženě či na vztahu

London

No pro začátek je určitě dobrý, že sis to uvědomil. Řekl bych, že to odvykání má dvě fáze. 1) První je pořádně si uvědomit, co se vlastně stalo, jaký v tom byly psychologický jevy. Doporučuju číst si o svádění, stejný mechanismy co na ženy fungujou i na muže (odmítla tě, proto ti to je líto). Potom jsou tam určitě vlivy z toho, že nejsi moc spokojený se svým životem, to vede k vzniku závislosti i na drogách. Takže opravit, co se dá, sám určitě víš, co tě štve nebo ti chybí. Na konci první fáze bys měl být racionálně smýřený s tím, že to už skončilo. 2) Druhá fáze je o emocích. Zruš všechny věci, který ti jí připomínají. Jestli ti přijde moc drsný to vyhodit, tak to třeba naskládej do bedny a někam založ. Možná by stálo za úvahu i prodat tu firmu, co měla být pro ní. Udělal sis z ní střed svýho světa a proto ti teď chybí. Trav co nejvíc času mezi lidma. Tohle by mělo zahladit starý vzpomínky. Potom je musíš překrýt novýma - dělej, co tě baví. A bal holky, který se ti budou líbit. Uvědom si, že přes svůj věk jsi ještě v podstatě dost nezkušenej, tak jdi sbírat zkušenosti. Buď rád, že nejsi ženská a nemusíš nikam spěchat.

dost se mi líbí příspěvek od Killera a na sto procent s nim souhlasim :-) ale abys věděl Londone, řešil jsem naprosto stejnou věc. závislost. nemoh jsem se toho zbavit a ani teď si nejsem na 100% jistej, jestli už je to pryč. já jsem na to ale narozdíl od tebe šel daleko progresivnější metodou. snažil jsem se vyhnat čerta ďáblem. neboli snažil jsem se trávit s jinejma holkama co nejvíc času a balit je. do určitý míry to pomohlo. rychlejc jsem se z toho otřepal a nepřemejšlel už jsem pak nad tim tolik. samozřejmě, když si večer lehnu do postele a usínám, tak se do hlavy vlouděj různý myšlenky a emoce, ale v bdělym stavu jim nepodléhám. musim teda uznat, že ta "závislost" mně ze začátku určitym způsobem trochu limitovala. myslel jsem víc na bejvalku než na to, že bych se moh bavit jinde s jinejma. ale čas byl ke mně milostivej a den po dni se mysl i srdce uzdravovalo. navíc jsem se i po rozchodu s bejvalkou vídal. někomu by to možná mohlo přijít jako forma sebetrýznění a někomu jako naprostá demence, ale faktem je, že se navštěvujeme pořád. závislost zmizela, přistupujeme k sobě jako kamarádi a myslim, že to celkem funguje.

Víš, začal jsem ted chodit více mezi lidi a seznamovat se se slečnami i ženami,ale nějak to není ono. Asi moje ex stanovila tak vysoko laťku, že po každé schůzce s ženou mám pocit, že jsem snad marťan, a ,že normalní holky snad už na této planetě nežijí. Ale zkouším to dál,tak uvidíme. to Killer ted jsem si udělal prázdniny, hned jak se vrátím do Londýna, převedu společnost pod správu trustu, a ja budu cestovat a zkoušet žít znovu. Drogy nikdy. Snad mi to cestovaní aspon trochu pomůže zapomenout.

to London

nj, laťka příliš vysoko... co mi to připomíná? :-D to je věc, kterou se mi taky zatim nepovedlo zkorigovat. když si na něco zvykneš a jseš s tim jakž takž spokojenej, tak když to potom ta další holka postrádá a nenahradí to aspoň něčim jinym, tak je odepsaná... první bejvalka mi taky laťku nastavila pěkně vysoko a do teď jí žádná nepodlezla, natož aby jí přeskočila :-D a to už jsem docela ze svejch požadavků slevil... no ale co, hledám dál, zatim si užívám a někde musim na nějakou borkyni, která tu laťku přeleze narazit ne? :-)

Ni'ogaza

laťku nastavila pěkně vysoko a do teď jí žádná nepodlezla *slovíčkaření, ale spíš "nepřeskočila". Někdy si nemůžu pomoct:-) to London K těm psychologickejm faktorům mě třeba napadá ego (proč je radši sama/co na něm vidí). A pocit prohry. Ty to dost bereš jako osobní prohru, selhání, boj. Ale tak to není. Je to proces, učíš se žít ve vztahu. Tady nejsou prohry a vítězství. Jenom tenhle rozchod tě přinutil zamyslet se nad životními hodnotami. Říká se, že láska člověka změní, ale podle mě ho změní hlavně to, když o ní přijde. Další věc je, že zklamání souvisí s očekáváním. Čím víc čekáš, tím jsi zklamanější. S tou svojí bývalou sis určitě představoval společný život, děti atd. No a teď to není a tobě chybí i tohle, přestože to ještě nebylo. Ale pro tebe je to ztráta, jako bys to už měl. Další věc; nesrovnávej. Nemá to smysl, musíš si to zakázat. Každá je jiná, ne horší nebo lepší. každá je osobnost, se zajímavou minulostí, bolestma, touhama, strachem atd. Ber to, jak to je. Do vztahu je dobrý vstupovat s tím, že to může krachnout nebo se nějak změnit a nemá moc smysl si něco plánovat. To i hodně souvisí s tématem "Kamarádství po rozchodu".

London

jsem snad marťan, a ,že normalní holky snad už na této planetě nežijí. *To může mít příčinu v tom, že: a) nerozumíš současnému dívčímu světu b) tvoje bývalá se ti přizpůsobovala c) už jste se znali navzájem d) byli jste ze stejné země (předpokládám, že teď píšeš o cizinkách, když jsi mimo ČR) e) svojí bvalou si moc idealizuješ Všechno časem přejde. Možná ještě k tomu idealizování. Uvědom si, že ženský mají tendenci se dělat lepší, než jsou. Přátelštější, čistší atd. Ale je to jenom maska. Čim víc poznáš holek, tim víc ti dojde, jak to umí zahrát a jak umí být drsný až krutý. Pokud jsi byl spíš nevšímavý, tak sis toho vůbec nemusel všimnout. Třeba ti zahýbala nebo s tebou byla jenom pro peníze a nikdy ti to neřekla a její cestování autobudem byla jenom promyšlená strategie nebo to chtěla, protože na to byla zvyklá a přišlo jí to tak nejpraktičtější. Nevíš. A ona ti to nikdy neřekne, protože není hloupá a ví, že kdyby ukázala svojí odvrácenou část, že bys na ní už nikdy nebyl hodný. A to se jí nevyplatí. Kdyby byla taková svatá, tak zůstane s klukem, kterej dělá všechno proto, aby jí zabezpečil. Nebo mu nějak srozumitelně vysvětlí, že s ním chce trávit víc času.

to Killer

ne ne, kdepak. slovo "nepodlezla" jsem napsal schválně :-) kdyby jí alespoň nějaká podlezla, tak by to byl úspěch. na nějaký přeskakování laťky zatim nevěřim :-P bylo to myšleno tak, že i když už jsem se se všim srovnal, žiju si svuj život a snažim se navazovat nový kontakty, tak prostě jsem zatim nenarazil na holku, která by mi alespoň z půlky vyhovovala. možná je to tim, že jsem dlouhou dobu lovil na místech, k tomuhle účelu nevhodnejch. je to možný... ale když to tak shrnu celkově, tak prostě podle prvotního vzoru, na kterej jsem byl spoustu let zvyklej, nemůžu teď nic podobnýho najít. je to určitá deformace z toho prvního vztahu a uvědomuju si to. taky už jsem se snažil hodně slevit z mejch nároků, ale zvyk je prostě železná košile... nedělám si žádný násilí a holkám se samozřejmě nijak nebránim, spíš naopak. ale když jsem tak přemejšlel nad tim, se kterou z těch holek bych moh například žít, tak s žádnou. žádná mi nevyhovovala po všech směrech, tak jak bych chtěl. i kdybych v určitejch věcech zvolil kompromis, tak by to prostě nebylo ono. navíc v minulosti, zpětnym pohledem, se mi v určitejch okamžicích kompromis nevyplatil...

to london

tak především doufám, že tohle uvědomění si závislosti je konečné. Protože je to od jejího osvobození první krok :-). Nakročeno máš tedy podle mého dobře, teď jen necouvnout, neustupovat a chtít jít dát. Závislosti se skutečně nejprve zbavíš tím, že o ní víš. Pak přijde stádium odbourávání návyku, a pak zabavení - zaměstnání a najití něčeho, co ti dává stejně nebo více. Asi by skutečně bylo dobře dát věci od ní do krabice, ale na druhou stranu, pokud víš, že je to opravdu tak, jak píšeš a chceš drastičtější, ale mnohem (ve svém důsledku) účinější metodou je nikam to nedávat a neuklízet- ale naopak nechat, kde jsou. Jsou to věci naprosto obyčejné, normální a musíš se naučit vedle nich žít. Je to minulost. A ve tvém případě moc pěkná - tak proč to dávat pryč? Já skutečně poznám, že je něco minulost, když už k těm věcem nic necítím, i když si třeba vzpomenu. Není účelem zahodit a spálit mosty, účelem je být šťastný... Ale s ní by ses hodně dlouho - i několik let, sejít neměl. Podívej se na ty věci a řekni si - nechávám si je z nostalgie, i když vím, že jsou děsný? Ven s nimi - a líbí se mi, jsou praktické? Nechat. Chtěla bych ti tu napsat něco, co mě v poslední době hodně oslovilo.

A udržuj kontakty s lidmi, s hodně lidmi - s přáteli, kolegy, rodinou... Nejen že nebudeš sám, ale vytřídí se ti taky, jaký typ člověka ti vyhovuje.

to Origama

famózní ;-) skoro jsem se u tvýho příspěvku rozbrečel. a teď vážně... souhlasim s tim co píšeš. navíc jsi to napsala s takovym psychologickym podtextem, že když si to někdo přečte, tak tomu musí uvěřit i kdyby nechtěl ;-) snad si z toho London vezme to podstatný a začne zase žít. nejhorší co může bejt, je sedět a myslet na svojí dávku drogy zvanou bejvalka... jak píšeš Origamo, já jsem například žádnou z věcí od bejvalky nevyhodil. naopak jsem všechny nechal, tak jak byly. každej den piju z jejích hrníčků, nad postelí mi visí puzzle s její fotkou, na ruce nosim řetízek od ní... ale už ty věci prostě nevnímám tak, že jsou od ní a proto nemám ani důvod je ničit. ČAS všechno nakonec dá do pořádku. a když má člověk hodně dobrejch kámošů, tak je to všechno ještě snadnější. pak už neni tolik času na depky a rozebírání minulosti. a nakonec i díky kámošům se člověk dostane do společnosti a seznámí s jinejma lidma a kdo ví jestli právě tam někde nečeká ta další pravá... chce to jen, přestřihnout tu pupeční šňůru s minulostí, koukat se před sebe a nebejt pasivní. to je myslim pro začátek solidní základ, na kterym se dá stavět :-)

jistě - čas je fajn, ale v něketrých případech to nefunguje. Můžeš si tonamlouvat a podobně, ale pak, třeba za rok, ji vidíš a jsi zpět tam, kdes byl. Musíš to změnit ve své mysli - jinak je čas na nic - nebo na hodně málo. A to je podle mého případ Londona. Zažila jsem si to. V9m, že čas je skvělý, ale pokud to nezměníš a nepohřbíš sám v sobě, je jakékoli přesvědčování na houbičky. ALe rozhodně souhlasím, že to chce skutečně vyměnit to vše za zážitky. A když nefungují staří přátelé a staré metody - je něco špatně a musíš najít nové - nové podněty, zážitky, třeba i změnu celého života. Když je zkrátka špatná cesta, po které jdeš, musíš najít novou - pokud se budeš držet staré zuby nehty, jdeš blbě a bude se ti stávat totéž pořád dokola, než nenajdeš tu správnou. Jsou to opravdu fráze a zní to hrozně, jenže je to pravda tak holá, že se to jinak ani říct nedá :-D Kdybys věděl, kolikrát jsem to smazala a pak zase napsala - fakt se mi nepovedlo napsat to jinak, aby to nebylo takový "filmový"... jenže opravd to považuji za tak surovou pravdu, že se na tom cokoli těžko mění. :-)

máš pravdu, že nejlepší je začít dělat něco novýho. taky jsem to tak praktikoval. jinak se ti všechno vrací jak bumerang... a čim víc času ti to zabere, tim líp. aspoň nemáš pak čas přemejšlet nad blbostma :-P

možné řešení

Díky, za vaše postřehy, chodím ted hodně mezi lidi,ale chce to asi čas. Dokonce jsem teď dostal celkem zajimavou nabídku na sňatek. Sice tá, žena nevypada špatně a třeba mě má i ráda, ale já k ní nic necítím. Tak přemýšlím jestli ji řici ano, a vzít si ji,abych zapomenul a šel dál.( Na pravou lásku jsem už přestal věřit, Láska bolí a je jen jedna) Byl by to jen čistě obchod (ona má co nabídnout a já ji také). Známe se dlouho.A náš sňatek by naše rodiny velmi uvítali, " sfuzovali " by se rodinné firmy. Vzal jsem si čas na rozmyšlenou. Třeba je to tá nová cesta abych mohl být štastný a spokojený. Myslíte si že by to mohlo fungovat ?

Ne. Ten čas potřebuješ především. Pak uděláš správné rozhodnutí - s čistou hlavou.

to niki

Jaké je to správné rozhodnutí ?

Podle me pokud k ni "vubec nic" necitis,nedelej to. no pokud te aspon pritahuje,tak je to jina,ale pokud ani to ne,tak asi stastny nebudes,nebo aspon ne v manzelstvi a budes mit milenky a ona milence a pak vlastne mozna stasni budete,ale ne spolu.zalezi na tom,z jakeho uhlu pohledu se na to podivas,ale jsi mlady a manzalstvi zalozene jen na obchode ma jen ten obchodni vyznam,potom ale chudaci deti,vychazejici z takoveho manzelstvi.Zamysli se nad svou budoucnosti,jestli chces mit deti,mej je se zenou,ke ktere neco citis,nebo si s ni aspon rozumis a pritahuje te. Deti,nez vyrozstou,nezajima byznys,ani penize (pokud maji co jist a v cem chodit) ale zajima je,kdo si s nimi bude hrat a jestli se jejich rodice maji radi (a pozor,toto berou jako automatickou vec,takze to vlastne budes muset spon 10 let potom predstirat...nez budou v puberte...

pokud ti predstirani nedela problemy,a te zene taky ne,pak v tom neni problem,klidne se vemte a mejte deti 8)ale ja osobne si myslim,ze i ti nejlepsi herci delaji chyby a deti poznaji,ze je to klam. a kdo bude stastny? nikdo,ani rodice,ani deti. K detem je to navic nefer. Nehklede na to,jaky vliv to na n muze mit. Takze ja byh to brala zodpovedne,ne jen myslet na vyhody a byznys...

Nejsem jasnovidec!:-D To ani ty teď nevíš. Prostě to, co ti bude vyhovavat, až budeš v pohodě. Opravdu v pohodě. Určitě to poznáš.:-)

Launy

chudaci deti,vychazejici z takoveho manzelstvi. *Podle mě záleží na chování těch lidí a jejich úrovni. Pokud se k sobě rodiče umí chovat dobře, záleží jim na druhém (ať už z povinnosti nebo z čehokoliv) a o rodinu dostatečně pečují, tak na tom můžou být daleko lépe než spousta jiných dětí, jejichž rodiče se brali z krátkého poblouznění láskou. Je to "mýtus milenecké lásky", ta manželská je opravdu jiná. London Ujasni si, jestli k ní vůbec nic necítíš nebo jí máš alespoň rád. A doporučoval bych ti s ní chvíli chodit, abys jí poznal i jinak než v kostýmku (to znamená bez kostýmku i v teplákách) Být tebou, tak do toho nespěchám. Máš v hlavě zmatek a pravděpodobně by ti ten vztah začal časem dost vadit, i kdyby byl třeba z pohledu mnoha lidí skvělý.

London

1) vyhledej psychologa potřebuješ ho 2) pokud to jde přestěhuj se pryč 3) vymaž veškeré kontakty na ní 4) začni si věřit, vzpomínky zůstanou navždy, ale nedá se žít minulostí. Dívej se do budoucnosti, žiješ stejně jako já jen jednou

Ještě poznámka k těm věcem. Jde o to, že člověk daleko rychleji zapomíná na něco, co se mu nepřipomíná. Pokud London přijde domů a uvidí v předsíni fotku svojí bývalé, půjde se napít z jejího hrníčku a potom ulehne do povlečení, které si koupili a ve kterém si tolik užívali, bude to pro něj zbytečné trápení. Osobně doporučuju všechny věci, který vyvolávají nějaký vzpomínky uložit někam z dohledu. London je po rozchodu se svojí první holkou!!! Dobře se radí všechno si nechat nebo k tomu přistupovat prakticky, jasně, Origamo, máš pravdu, ale to jde u někoho, kdo ty emoce v sobě v pohodě zvládne. Z Londona tenhle pocit nemám. Navíc odstranění těch věcí by mu pomohlo podvědomně přestat doufat, že se vrátí. A i by bylo dobře smazat kontakty. Já třeba přestal kouřit, ze dne na den. Ani mi to nijak moc nechybí. Nejdůležitější je, podle mě, nemít doma k cigaretám přístup. Když vidim někoho, jak si dává cigaretu, tak na ní vždycky dostanu chuť, třebaže mě to samotnýho nenapadne. A i kdyby napadlo, tak jí nemam doma. Podle mě by se to Londonovi usandnilo, kdy neměl věci, který mu bývalku připomínají. A kdyby neměl způsob, jak se s ní spojit (tel. číslo apod.

to Killer,London

no vzdyt ja to tak vlastne myslela.pokud by byly takto v pohode,tak proc ne,ale mne zrovna neprijde,ze toto maznelstvi by bylo zalozane na tom,jestli jednomu na druhem zalezi,uz to plyne z toho,jak o tom London premyslel,ani ho nenapadlo to,co jsi mu tam psal potom (presne to jsem pak chtela dodat,ale zapomnela) ze by ji mohl predtim chvili poznat,ne jen v tom kostymku. a taky nejsem zastance maznzelstvi z poblaznene lasky,to je podle me ten druhy spatny extrem....idealni je,kdyz se ti dva maji nejakym zpusobem aspon radi prenaseji to i na deti.radim mu to same,alespon nejak zjistit,zda by jim to klapalo,byt jen na urovni pratelstvi ci lasky z povinnosti,ale meli by si alespon rozumet a citit neco pozitivniho,idealne byt blizci pratele. jinak s temi vecmi se prikalnimn k nazoru dat je pryc,nemit je na ocich (v pripade Londona)

to launy

asi máš pravdu, na děti jsem nemyslel. Jen jsem nechtěl zůstat sám, samota je hrozná věc. Jak jsem psal dříve, přátelé žadné nemám, a nové také zatím né. Vím že je to také mojí vinou. Nikomu neveřím a nikoho si blízsko k tělu nepouštím. Zkusím ji lépe poznat a zažívat s ní okamžiky a uvidím co z toho vyplyne. Ale teď už vím, že si ji nesmím pustit blíže k tělu.

London

Ale teď už vím, že si ji nesmím pustit blíže k tělu. *Tohle moc nechápu. Myslíš tím zatím si jí nebrat nebo jenom mít se před ní na pozoru? Osobně ti doporučuju si jí hned nebrat, ale uměle bych se nebránil žádnému citovému poutu.

to Killer

Víš bylo to myšleno, tak že už nenechám nikoho aby mi nějak citově ubližil a nebo byl na nim nějak zavislí

London

No ale to se potom nikdy nezamiluješ.

to Killer

a proto třeba ta svatba z rozumu. City v tom nebudou hrát roli. Je hezká, sympaticka a říka že mě má ráda už hodně dlouho. Ale řekl jsem si o čas, ted ji budu poznávat a uvidíme. Ale v srdci vím, že to není ta práva.

Asi tak

problém tohoto odosobněného binárního přístupu spočívá v tom, že nejsi schopen plynule udržovat v mode active veškeré otevřené možnosti, což tě limituje ve všech ohledech, ba přímo se dá predikovat, že absence tvé schopnosti být součástí soustavy a určovat tím zároveň příčiny i následky, které by tebou samým při různých dějích procházely (a tím pádem ti dávaly pocítit zpětnou vazbu tvého konání), vedou k výsledku, který se namísto úspěšného vztahu blíží limitně pouhé iluzi projevující se v reálné dimenzi obsesivní onanií. :-)

to Jejda

Fakt, no to si zrovna nemyslím.

to Jejda

:-D:-D :-D ...vedeš! TOHLE skutečně nikdo nepřekoná - - tomu se říká "dobrá rada nad zlato" nebo za "všechny prachy" :-D:-D :-D

to origama

za všechny prachy to není, kdyby to šlo tak bych to udělal:-)

to London

...jsi si jistý, že mluvíme a myslíme totéž? :-)