Čau kluci, za chvilku dosáhnu 18 tiny a mám neustálý problem, když to řeknu blbě - problem se socializací.
Jsem na první pohled normální kluk, při bližším poznání mé osobnosti nastává problem. Chodím do 2. ročníku střední zdravotnické školy. Mé učení bych zařadil do lepšího průměru, má svědomitost a píle je taky v normě (žádný flákač, ale také ne workoholik). Jsem zvídavý a zvědavý zároveň, a tedy podle toho vypadá i mé chování - mnohdy sklízím kritiku za své hloupé a nevhodné otázky, uvedu příklad
Dějepis: brali jsme klasicismus, a já hledal všelijaké filozifcké souvislosti s minulostí - což působilo nevhodně
Anglický jazyk: Byla řeč o nových státních maturách, zeptal jsem se zda je možno mít slovník u testů - vhodná otázka
Zajímám se rád o společenské vědy, mnohdy zkoumám všelijaké zákonitosti, používám odobrné výrazy, k látce mám zvídavé otázky, dodatky, poznámky a připomínky.
Jako malý jsem byl kritizován za drobné chyby, kolikrát jsem slyšel: Běž od toho udělám to sám nebo Nedělej to, zase to pokazíš.
Výsledek je má až někdy přehnaná aktivita, se sklony k vtíravosti a zavděčování se.
Druhý problem tkví v mé submisivnosti. Kolikrát se stalo že jsem byl terčem posměchů, na základce dokonce i šikany.
Já jakožto malý jsem se stal obětí domácího násilí, aneb mám zafixovanou emoční rovnici: Když se někdo k tobě špatně chová, tak si ho nevšímej. TO taky dělám. Narozdíl od mého dominantího kamaráda, ze kterého září respekt a bojí se lidi i na něj křivě podívat. Nahrával jsem i tomu svou přátelskostí kombinovanou se sklony se předvádět.
CO se týče posudku mě samotného a ostatních, došel jsem k závěru že jsem hodný a přátelský člověk s vlastní hlavou, avšak zase se svým stylem vyjadřování, aktivitou a submisivností.
Přesto já si připadám uplně nerozhodný, řekl bych až špatný. Nejsem blbec, ale předvádím se a tím ho ze sebe dělám. Trápí mě to. Máte taky někdo podobný zkušenosti aneb kde je chyba?
Diskuze
Začlenění do kolektivu
Čau kluci, za chvilku dosáhnu 18 tiny a mám neustálý problem, když to řeknu blbě - problem se socializací. Jsem na první pohled normální kluk, při bližším poznání mé osobnosti nastává problem. Chodím do 2. ročníku střední zdravotnické školy.
Komentáře čtenářů
7 komentářů k článku.
Problém se socializací máš ale především v té škole, že? Nedivím se, tento typ školy nebývá žádný extra výkvět, a sedí spíš jiným typům, než jsi ty, slušně bych řekl spíš jednodušším typům. Holt nezbyde, než tu školu nějak přežít, a odpovídající kolektiv si najít jinde, mimo školu, v zájmových činnostech.
Ano ve škole. Co se týče kluků, kluci jsou divočejší, dělají si rádi srandu - já neváhám si zase třeba udělat z nich. Hraju airsoft a fotbal. Ta banda kluků nemá mě jako za vůdce, ale berou mě jako součást týmu. Mám rysy toho v soukromí, ale každý řekne - to už jsem prostě já. CO se týče děvčat, hledám kamarádky v té menšině, dívkám, které nejsou jako ostatní. Ono záleží na každé dívce, fakt se najdou takové co mě berou a mají mě rády. Pak jsou ty normální - jo pohoda. A pootm jsou ty kritičky.