Začarovaný kruh aneb každý má na světě svou spřízněnou duši?!?

Povahu nezměníš. Můžeš ji tak maximálně trochu korigovat, pokud ji máš nějak průserovou. Pokud jsi "jen trochu divný pavouk", chce to holt najít podobně divnou pavoučici ;-) Ano, je k tomu třeba i trochu štěstí, a může se stát, že někdo zůstane na ocet. Poradím ti asi jediné - nevzdávej to. Znám pár případů, co byly skoro beznadějné, chlápek, co našel použitelný vztah až po 40, ale teď má šťastnou rodinku, kluk, co byl panic do 33, než našel super holku, oba jsou přesně takoví ti věděčtí typové, v hlavě superpočítač, introverti, oškliví, ale v jádru fajn, takoví to mají těžké, ale ne úplně beznadějné.

Řekl bych, že je spíše dost nešťastných párů, které fungují ze setrvačnosti. Jenže to ty nevidíš, protože tyhle věci se neříkají na potkání, třeba kolegům v práci. Spíše se jen mluví o tom hezkém a slušném a skvělém. Na Facebook se dává jen to nejlepší... Takže pokud vztah, tak ten musí být fungující a to dá práci, není to jak v amerických filmech. A jako svobodný máš velkou výhodu, že se můžeš učit ze zkušeností druhých, protože jsi schopen vidět vše rozumně a racionálně, což Tě může obohatit i víc než nefunkční vztah. Když se seznamuji s ženou, tak právě díky takovému přístupu jsem už schopen rozpoznat, kdy zájem má a ten smysl taky, a kdy je to ztracený čas. A nespletl jsem se... Povaha je pevně daná, musíš tak respektovat sám sebe = sebevědomí. Pokud budeš na sobě hledat jen to špatné, nebudeš svůj = konec. Koníčky Tě musí bavit, prostě je budeš dělat automaticky a utrácet za to peníze = sebevědomí. Chodit například otráveně do fitka a očumovat ženský v legínách, přičemž raději bys projel na kole celý národní park = špatně. Sedni, jeď na kolo, pak někde někdy potkáš nějakou, co to chce dělat/dělá to = máte společné téma = společné zážitky = společný vztah.