Diskuze
Vztah k ženám
Ahoj, chtěl bych vás požádat o radu s jednou záležitostí. Týká se to mého vztahu k ženám, přesněji řečeno jako k potenciálním partnerkám. Než to někdo začne číst, tak upozorním že je mi 22 a nemám vůbec žádné zkušenosti s navazováním vztahů.
Ahoj, chtěl bych vás požádat o radu s jednou záležitostí. Týká se to mého vztahu k ženám, přesněji řečeno jako k potenciálním partnerkám.
Než to někdo začne číst, tak upozorním že je mi 22 a nemám vůbec žádné zkušenosti s navazováním vztahů. Když říkám žádné, tak ŽÁDNÉ (jedna přeci jenom, ale to nestojí teď vůbec za zmínku).
Na rovinu k věci - vysvětlím na příkladu: jsem na ulici nebo někde v baru. Přirozeně je tam spousta holek a samotných. Moje část mysli chce být ve společnosti oblíbená, ví co dělat, jak to dělat atp. Ta druhá, kterou vždycky poslechnu říká, proč bych s nimi měl bavit, co z toho budu mít? Nemám na to, abych byl s nimi. Ony mají na lepší a proč by se měly bavit zrovna se mnou? A je to hotovo. Konec příkladu a teď si tohle aplikujte na všechny situace, které se běžnému člověku za den přihodí. Všechno se to opakuje dokola a já nevím, jak z toho ven.
Možná vám usnadním práci s odpovědí, protože si odpovím sám.
1. Všechno je to o změně přístupu k lidem - nesnáším většinu lidí. A proč? Protože jsou v tomhle smyslu úspěšnější než já. Dobře, změním přístup tak, že ty lidi začnu mít rád - co z toho ale budu mít? Za jak dlouho uvidím výsledky? Pomůže mi to? Jedno je jasné, musí se tohle změnit.
2. Další věc je komunikace. Za všechno hovoří přezdívka, kterou jsem získal - speaker. Ano i tohle chce změnit. Jak? Spousta lidí radí - bavte se s důchodcema o počasí, o dnešní společnosti, bavte se s lidma ve frontách a podobně. Na rovinu říkám, že je mi blbý s kýmkoliv mluvit. Přesněji řečeno část mozku chce mluvit, ale EGO (nevědomost) se vyžívá v tom, když zvítězí nad tou, podle mě, správnou částí mozku. Sám sebe se ptám, jestli je normální bavit se jen tak s cizíma lidma? Ano, je to normální, ale jak dosáhnout toho, aby to vycházelo ze mě?
3. Komplikací je i silná asociálnost, alespoň do nedávna. Co mi stačilo k životu do 21 let? Být zavřený doma a s nikým se nebavit. Vyhovovalo mi to, teda vyhovovalo to egu, ne mě samotnému. Díky tomu všemu nemám přátelé, samozřejmě že obecně ano, ale nemám ve své blízkosti lidi, kterým by na mě záleželo a se kterými bych opravdu dobře vycházel. Co s tím dělat? Jo, rada zní - chodit co nejvíc mezi lidi, do kroužků atp. Nj. ale do jakých? Kam? Kdybych se pro něco rozhodnul, tak to stejně neudělám, protože narazím na body 1 a 2 a celý je to pořád dokola, všechno souvisí se vším.
To je všechno, děkuju za každičkou radu.
Než to někdo začne číst, tak upozorním že je mi 22 a nemám vůbec žádné zkušenosti s navazováním vztahů. Když říkám žádné, tak ŽÁDNÉ (jedna přeci jenom, ale to nestojí teď vůbec za zmínku).
Na rovinu k věci - vysvětlím na příkladu: jsem na ulici nebo někde v baru. Přirozeně je tam spousta holek a samotných. Moje část mysli chce být ve společnosti oblíbená, ví co dělat, jak to dělat atp. Ta druhá, kterou vždycky poslechnu říká, proč bych s nimi měl bavit, co z toho budu mít? Nemám na to, abych byl s nimi. Ony mají na lepší a proč by se měly bavit zrovna se mnou? A je to hotovo. Konec příkladu a teď si tohle aplikujte na všechny situace, které se běžnému člověku za den přihodí. Všechno se to opakuje dokola a já nevím, jak z toho ven.
Možná vám usnadním práci s odpovědí, protože si odpovím sám.
1. Všechno je to o změně přístupu k lidem - nesnáším většinu lidí. A proč? Protože jsou v tomhle smyslu úspěšnější než já. Dobře, změním přístup tak, že ty lidi začnu mít rád - co z toho ale budu mít? Za jak dlouho uvidím výsledky? Pomůže mi to? Jedno je jasné, musí se tohle změnit.
2. Další věc je komunikace. Za všechno hovoří přezdívka, kterou jsem získal - speaker. Ano i tohle chce změnit. Jak? Spousta lidí radí - bavte se s důchodcema o počasí, o dnešní společnosti, bavte se s lidma ve frontách a podobně. Na rovinu říkám, že je mi blbý s kýmkoliv mluvit. Přesněji řečeno část mozku chce mluvit, ale EGO (nevědomost) se vyžívá v tom, když zvítězí nad tou, podle mě, správnou částí mozku. Sám sebe se ptám, jestli je normální bavit se jen tak s cizíma lidma? Ano, je to normální, ale jak dosáhnout toho, aby to vycházelo ze mě?
3. Komplikací je i silná asociálnost, alespoň do nedávna. Co mi stačilo k životu do 21 let? Být zavřený doma a s nikým se nebavit. Vyhovovalo mi to, teda vyhovovalo to egu, ne mě samotnému. Díky tomu všemu nemám přátelé, samozřejmě že obecně ano, ale nemám ve své blízkosti lidi, kterým by na mě záleželo a se kterými bych opravdu dobře vycházel. Co s tím dělat? Jo, rada zní - chodit co nejvíc mezi lidi, do kroužků atp. Nj. ale do jakých? Kam? Kdybych se pro něco rozhodnul, tak to stejně neudělám, protože narazím na body 1 a 2 a celý je to pořád dokola, všechno souvisí se vším.
To je všechno, děkuju za každičkou radu.
Komentáře čtenářů
6 komentářů k článku.
Jsi v pohodě!!!
Už to, že jsi přesně analizoval svou situaci jsi o velký krok dál. Většina by tohoto schopna nebyla. Choď co nejvíc ven a nezávazně trénuj. Ptej se buchet na jejich názor např.jak Ti sluší svetr. Postupně se dostaneš do "kondice". Hlavně trénuj pravidelně nejlépe každý den. Pauza Tě vrátí o hodně zpět! Sežeň si knížku HRA od N. Strausse. Ps. Trénuj oční kontakt. Dívej se kočce do očí a neuhni! Usmívej se na ni. Někdy se stává, že buchta začne moc machrovat. Tak ji ukaž prostředník :-) nebo ji pošli do pí.e. Já tu hru miluju. Je hodně prospěšná.
Není v pohodě. A dokud se bude ptát stylem "co z toho ale budu mít?" a nebudde vědět, co vlastně chce, tak v pohodě nebude. Jestli je třeba v první řadě něco změnit, tak je to především přístup k ostatním lidem obecně - pokud vůbec má zájem něco takového měnit. Toto je základní kámen úrazu, ne nějaká hra.