Velkej rozchod

já byl s tou svojí 7 let, takže ještě o něco dýl než ty. někdy to, že se k sobě ty dva nehoděj vyplyne po měsíci, jindy po letech... mno co s tim. vzít si z toho co jde a jít dál. tlaku z okolí se neboj. u mně to všichni přijali s nevěřícnym úžasem po těch letech, ale to je jen taková bublina, která za chviličku praskne a všechno se uklidní. srovnej si to v hlavě hlavně ty sám. na okolí nekoukej. tohle je vaše záležitost. teď to chce jen čas a nějakou činnost, která tě zabaví, abys nemyslel na blbosti. vyraž někam z kámošema do společnosti... nevim jestli tě varuju oprávněně, ale hlavně se vyhni jakejmkoliv emocionálnim výlevům vůči bejvalce.

Dobře, díky za rady. Na výlevy si už dávám pozor. Před několika lety jsem to moc neovládal, teď je to v pohodě. Tak to snad zvládnu...

Na okolí kašli, resp. se obrň trpělivostí a buď asertivní. Prostě jim jen opakuj "neklapalo nám to, tak jsme se rozešli, basta, je to jen naše věc". Je to skutečně jen vaše věc, nikdo nemá do toho co kecat, a nikdo taky do toho nevidí tak jako vy. Znám to taky, nejdelší dobu jsem měl 5,5 roku, to už taky něco vydá. Jeden kamarád mi to taky dlouho nemohl "odpustit", furt to nechápal, pochopil to až po letech, kdy se sám rozvedl, protože se tehdy sám nerozešel, ale dotyčnou si vzal... Jinak s čerstvě bývalkou bych na dovču jet nechtěl, ale co už. Jak píše Nio - hlavně se v ní nijak neangažuj, žádné citové výlevy, žádná snaha "pomoct" apod. Pokud možno tlustá čára a všechno jinak.

@Ni'ogaza: To se fakt můžeš být s někým 7 let s zjistit, že to neklape? Tak dlouhý vztah jsem nikdy neměl, ani ty 3 roky, takže nechápu, jak je možné takovou dobu přehlížet něco, co vztahu evidentně brání rozvíjet se? V tapikově případě to nechápu dvojnásob, žárlivost je jedna z těch první věcí, na které přicházíš u druhého.

Z tebe ta naivita přímo stříká :-D Pokud se někdo rozejde po 7 letech, asi těžko jde předpokládat, že to od začátku stálo za ho*no a celých těch 7 let bylo jen utrpení, či že 7 let něco přehlížel, to je strašný blábol. Ale ještě větší naivita je předpokládat, že když už to vydrží třeba rok, dva, že už se oba úplně znají a že je to "jasné", že už je nic nepřekvapí a že je to "navždy". Každý se někam a nějak vyvíjí a je naprosto běžné, že se dva lidé, co si původě sedli, od sebe časem pomalu vzdálí tak, že si vyhovovat přestanou. Třeba to časem poznáš sám, ono je to holt potřeba vyzkoušet...

U tapika,jen podle toho popisu který dal k dispozici,si to ta holka začala ještě víc kazit tím žárlením. Po tolika letech vztahu,kdy prostě tapik toužil se trochu "odpoutat",tak jeho přítelkyně místo toho,aby situaci pochopila a začala pracovat více sama na sobě a nechávat tapikovi alespoń trochu prostoru k potřebné volnosti,začala jednat totálně naopak a totálně kontraproduktivně-začala žárlit. V takový moment a v takové situaci se partner většinou začně zprotivovat,neboť totálně neinteligentně místo potřebné až nutné síly a nadhledu začne ukazovat svoji slabost.

Díky za rady. Klára má určitě pravdu. Ta holka je strašně pasivní. Bylo to na našem společném výletě, kam jsme ještě jeli jako pár. Snažil jsem se hlavně všímat jí, ale ona se tvářila pořád otráveně, nic jí nebavilo (a to jsme se den předtím ještě o tomhle bavili a já jí říkal, že mě to s ní nebaví, ať se chová normálně). Když na mě začala dorážet kamarádka a já jí to oplatil, ztropila mi moje holka akorát žárlivou scénu. A to bylo pro mě už fakt moc.

tapik: Je to smutné, ale podle mě se dalo tomu předejít. Jak jste na tom byli s komunikací? Opravdu jste dokázali spolu hovořit i o nepříjemném a dohodnout se? A to že se lidé mění, a také jejich vztah, je si myslim normální. A zase co jsem řekl před tím - mluvit, mluvit, mluvit. Tohle jste asi opomenuli a doufali, že "láska vše vyřeší, nějak samo se to stane" A myslíš si, že jsi znal důkladně?? Zeptal ses jí třeba na rodinné vlivy, kamarády, býv. partnery a tak? Jako špatný výběr partnera bych neřekl, toho už by jste si všimli dřív (pokud jste třeba plánovali budoucnost, či se shodli v důležitých životních otázkách), navíc to by jste se nerozešli v dobrém.

to Faith

tak třeba v mym konkrétnim případě všechno klapalo do tý doby, než se přítelkyni ozvala její "bejvalá školní láska" a ona začala přemejšlet, jestli jí někde něco neuniká. že vlastně kromě mně nikoho jinýho nevyzkoušela a že by ještě chtěla bejt někdy zamilovaná... a už to jelo (prostě klasický ženský emocionální chování). byl jsem s ní totiž od jejích 15 let a přede mnou žádnej vážnej vztah neměla. pak jsme se v tom docela dlouho plácali. chvíli to bylo ok, pak zas ne, až to už bylo neudržitelný. byl jsem tenkrát taky ještě naivní a dělal jsem spoustu chyb, který mi moc nepřidaly a který dělá skoro každej nezkušenej. faktem je, že po tom blbym konečnym období ve vztahu jsem se toho naučil daleko víc, než za celej předchozí klidnej vztah ;o) všechno špatný je k něčemu dobrý.

Moon: Já myslím, že už to nešlo. Krizí jsme si prožili několik a vždycky jsme z nich vybruslili. Ale v poslední době se to už jen pořád nabalovalo. Komunikace z mé strany byla. Snažil jsem se rozebírat problémy poměrně detailně, až se mi párkrát dostalo od ní odpovědi, že řeším kraviny. V problémech jsme se snažili najít kompromis, občas musel někdo ustoupit - a upřímně říkám, že častěji ustupovala ona mně, protože se nechtěla hádat. Opravdu si myslím, že komunikace nebyla problém. Den před oním rozchodem jsme několik hodin řešili naše problémy. A dospěli jsme k závěru, že hned po dovolený si oba sepíšeme všechny body, které nám ve vztahu vadí, a ty pak rozebereme. Jenže den na to přišla ona žárlivá scéna, po které jsem ztratil sílu cokoli řešit. Znal jsem jí hodně. Věděl jsem přesně, co dělá, jaké má rituály, jaká je její rodina, její kamarádky apod. Vlastně jsme byli pořád v kontaktu. Ona našemu vztahu zezačátku položila hodně obětí - téměř se přestala stýkat s kamarádkami i s příbuznými, aby měla více času na mě. Trávili jsme spolu drtivou většinu volného času. Bývalý partner na její straně žádný nebyl, na mojí straně již několik žen před ní ano.

Niogaza: naprostá klasika, učebnicový případ :) Aspoň se člověk má z čeho poučit...

tapik: 1 a 2.odstavec. - je to velmi divné, vždycky jste vše zvládali a najednou ne? Něco jste určitě museli zanedbat. Myslím si, že v komunikaci byl problém - neudělala by Ti scénu, neříkala, že řešíš kraviny, a problémy jsi řešil převážně TY!! Ona, jak popisuješ, byla pasivnější, a nemáš šanci - jak jeden nemaká, tak je to celé zbytečný. Jeden nezachrání vztah !! 3. znal jsi ji opravdu dokonale?? Opravdu, stroprocentně dokonale?? Řekni mi, proč byla na Tebe až tak upnutá? A Tobě to přišlo v pohodě?? Nepřemýšlel jsi, že v budoucnu by se to mohlo rovnat problému? A jak víš, že její bývalej nebyl? Co když třeba někdy někde ulítla a zatajila Ti to. Ještě k tý rodině - opravdu sis nevšiml třeba jakýkoliv náznak manipulace, nebyl jsi svědkem hádek, konfliktů, sporů?? Pokud ano, všímal sis jak to probíhalo, jak tyto nepříjemnosti byly řešeny. Opravdu víš, že se rodina před Tebou nepřetvařovala? 4. Však to je správně, to samé měla poskytnou i ona Tobě. Měnila se?? Ptal jsi se jí opět proč?? To nebude jen tak, jen tak nikdo se nenechá rupnout z předmětu (pokud nebyla pasivní) to má nějakou hlubší příčinu. A pravděpodobně Ti ji neřekla.

Moon: Zdá se mi, že nejsi moc zkušenej ve vztazích. Ne všechno ve vztahu lze vyřešit. A ona nebyla ta, která by něco řešila. Ona raději udělala ústupek. Znal jsem jí hodně, ne stoprocentně eňoňuňo dokonale, jak píšeš ty. Byla na mě upnutá, protože se mnou měla první vážný vztah, a protože ke mně vzhlížela. Byl jsem starší, zkušenější a o dost inteligentnější (dle IQ) než ona. Proto se snažila přejmout moje hodnoty. Já jsem doufal, že je to dočasné, že po pubertě se to změní. Proto jsem se také začal snažit o vyrovnaný vztah. Bývalej zkrátka nebyl. Probíral jsem s ní tohle téma několikrát a to, co s klukama přede mnou prožila, se nedalo za vztah považovat. Když si s holkou čtyři roky, znáš její chování, neustále si spolu píšete a voláte, víš přesně, co kdy a kde dělá, tak skutečně není čas na podvod. Tím neříkám, že na obou stranách nebylo absolutně nic - ona flirtovala se svým spolužákem, setkala se ještě s jednou kamarádkou s mým kamarádem (o kterém nevěděla, že je to můj kamarád), dala několika klukům své telefonní číslo. Já taky flirtoval s několika holkama, s jednou jsem se i líbal. A co, to prostě ke dlouhému vztahu patří.

to tapik mám ten pocit, že v našich případej je určitá paralela. mladá holka, která je ze začátku zblázněná do svýho staršího kluka, jenže pak přijde období, kdy trochu vychladne, začne porovnávat věci s kamarádkama a uvědomí si, že možná ještě někde něco nezkusila... zatimco její kamarádky maj každej měsíc novýho kluka, pořád zažívaj něco novýho a ona už je několik let v jednom vztahu... člověk by se asi fakt v tom mladym věku měl pořádně vyblbnout, vyzkoušet pár partnerů a párkrát si namlít hubu... daleko horší je, když je někdo nevybouřenej a chytne ho to třeba v pětatřiceti, když už má rodinu. to moon řešíš to moc do důsledků. kdyby každej měl takhle řešit vztahy, tak by ho přešla chuť, ještě než by nějakej vztah začal. navíc člověka nepoznáš stoprocentně ani po sto letech. řada lidí nezná ani sama sebe, natož aby je znal někdo jinej.

Ni´ogaza: Ta paralera tam podle mě není. Ona vyváděla tyhle věci dříve, tak před dvěma lety. V poslední době jsem v tomhle spíš byl aktivnější já. Neměl jsem pocit, že mi něco uniká. Spíš jsem si chtěl užít trochu zábavy... Ty kamarádky ani moc nestřídaly kluky, spíš ty svoje rády využívaly (sex za nový parfém apod.). V souvislosti s kamarádkama si stěžovala akorát na jednu věc - zatímco její kamarádky měly sex se svým klukem průměrně 2x týdně, my ho měli 2x denně (tzn. některý dny klidně 5x denně). Takže se jí po "náročném" týdnu už moc nechtělo. :-D

ok :-D takže až budeš mět další holku, tak pamatuj, že dvakrát tejdně a dost, jinak o ní zase přijdeš :-p

tapik: Budu upřímný a řeknu narovinu, že zkušený až tak nejsem, to jsi trefil. No já to špatně napsal, až tak detailně jsem to nemyslel. Hele, své si mi řekl, já už se nemám na co zeptat. ;-) Niógaza: Jak to myslíš, můžeš to ještě upřesnit?

to Moon

teď nevim co přesně chceš upřesňovat?

Že to řeším moc do důsledků, kdyby to tak dělal každý, tak by ho přešla chuť...Tvá slova. Můžeš to upřesnit? Proč myslíš? Vysvětlit?

no z tvejch dotazů na tapika mi přišlo, že si představuješ vztah jako že si lidi mezi sebou rozdaj dotazníky a na základě toho usouděj jestli se k sobě hoděj nebo ne :o) většinou to probíhá myslim tak, že jsou si dva lidi dostatečně sympatický na to, aby mezi nima vzniknul vztah a to jaká je jejich matka nebo teta nebo jestli se někomu něco líbí nebo nelíbí, tak na to se prostě přijde až časem. když jsou rozdíly veliký, vztah skončí hned v zárodku, když se dá něco tolerovat vztah pokračuje dál... ale i pak můžeš přijít na to, že ti úplně něco nesedí. navíc lidi se měněj. měněj svoje názory, svoje cítění. všechno je pomíjivý. takže nikdy nemáš jakoukoliv jistotu. z toho vyplývá, že ať vztah začneš nebo ne, výsledek je vždycky nejistej. něco jako kvantová fyzika. je prostě jen procento určitosti nebo neurčitosti. nemysli si, že když jsou spolu lidi několik let, tak že se znaj, že spolu bez zábran komunikujou a že je nemůže nic rozdělit. lidi jsou nevyzpytatelný individuality. tim co jsem napsal nechci demonstrovat, že vlastně vztahy nemaj cenu. ale lepší vztah je, když jsou lidi zkušenější a vyzrálý. to znamená tolerantnější vůči sobě, dokážou si věřit a vážej si jeden druhýho.

A víš, že svým způsobem já to tak aspon vidím? Jsem při výběru partnera a vztahů, no trošku opatrnější, přísnější, kritičtější, někdy až nejistý. Aspon tak já vidím sebe a snažím se s tím něco dělat. Je to více faktorů, jeden z nich je třeba věk tapikovy holky. Snažím se ale s tím něco dělat. Jo, rozumíme si.