Diskuze
Vdaná a ženatý
Ráda bych znala pohled na mou situaci či radu, hlavně mužů, o žádný komentáře jestli je ono počínání morální nestojím, stejně by to nějaký hanlivý komentář nezměnil. Nějaký čas po sobě pokukujeme se sousedem. On ženatý víc jak 10 let, já vdaná.
Ráda bych znala pohled na mou situaci či radu, hlavně mužů, o žádný komentáře jestli je ono počínání morální nestojím, stejně by to nějaký hanlivý komentář nezměnil.
Nějaký čas po sobě pokukujeme se sousedem. On ženatý víc jak 10 let, já vdaná. Nějaké dobrodružství by mi vůbec nevadilo, hlavně to musí zůstat pod pokličkou. Jenže jak zjistit jestli by i on do toho šel? Vykáme si, venku nebo v domě si popovídáme jen tak dlouho,než musíme jít, našel si mě na "fejsbuku", velice rád mi vysvětluje a radí různé věci co se týče kde co zařídit, kolikrát zapomene vystoupit i z výtahu nebo si zmačknout patro.Když jedeme výtahem sami, tak je hrozně nervozní, rve si kapsy,přešlapuje a já jsem skoro na omdlení. Zdraví mě pomalu už z 200 metrů, jakoby na sebe upozorňoval. Občas sem tam plácne dvojsmysl, ale pak jakoby se lekl. Reaguje hodně na mé fotky ze sociálních sítí,upozorní, že viděl a ví. Občas mi napíše nějaké přání nebo radu. Usmívá se od ucha k uchu, v tu ránu je hlučnej a vtipnej. Ale pořád všechno v mezích slušnosti. Mám z něj pocit jakoby něco po mě chtěl, ale nechce riskovat nebo se ztrapnit, to já taky, nerada bych si uřízla ostudu,kdybych se ho zeptala nebo mu napsala přímo. Přece jen bydlíme ve stejném domě. Jenže už mi to vůbec nedá spát a chci ho svést. Nevím jak mu dát najevo, jak se věci mají. Pánové, naznačovat asi nestačí co? Nebo prostě trpělivost, až nastane vhodná situace?
Nějaký čas po sobě pokukujeme se sousedem. On ženatý víc jak 10 let, já vdaná. Nějaké dobrodružství by mi vůbec nevadilo, hlavně to musí zůstat pod pokličkou. Jenže jak zjistit jestli by i on do toho šel? Vykáme si, venku nebo v domě si popovídáme jen tak dlouho,než musíme jít, našel si mě na "fejsbuku", velice rád mi vysvětluje a radí různé věci co se týče kde co zařídit, kolikrát zapomene vystoupit i z výtahu nebo si zmačknout patro.Když jedeme výtahem sami, tak je hrozně nervozní, rve si kapsy,přešlapuje a já jsem skoro na omdlení. Zdraví mě pomalu už z 200 metrů, jakoby na sebe upozorňoval. Občas sem tam plácne dvojsmysl, ale pak jakoby se lekl. Reaguje hodně na mé fotky ze sociálních sítí,upozorní, že viděl a ví. Občas mi napíše nějaké přání nebo radu. Usmívá se od ucha k uchu, v tu ránu je hlučnej a vtipnej. Ale pořád všechno v mezích slušnosti. Mám z něj pocit jakoby něco po mě chtěl, ale nechce riskovat nebo se ztrapnit, to já taky, nerada bych si uřízla ostudu,kdybych se ho zeptala nebo mu napsala přímo. Přece jen bydlíme ve stejném domě. Jenže už mi to vůbec nedá spát a chci ho svést. Nevím jak mu dát najevo, jak se věci mají. Pánové, naznačovat asi nestačí co? Nebo prostě trpělivost, až nastane vhodná situace?
Komentáře čtenářů
11 komentářů k článku.
Kde bydlíte? Chtěl bych být váš soused:-D
Co je v domě, není pro mě ;-) Víš, proč se to říká? Protože v jednom baráku se to prostě časem provalí :-) On si je buď toho vědom, nebo mu to stačí tak jak to je. Poškádlit, pozvednout si sebevědomí, ale neriskovat. Naznačovat chlapům - no, stačí, jen to naznačování musí být opravdu výrazné :-D