Diskuze
Ukončené přátelství s výhodou???
Ahoj, chlapíci, ráda bych znala Váš náhled na situaci, ve které se nacházím a je pro mně dost zmatečná. Zhruba 4 měsíce zpět jsem si něco začala s kamarádem, pro kterého jsem měla slabost už před tím - no a jelikož jsem "držela" delší sexuální půst a situace...
Ahoj, chlapíci, ráda bych znala Váš náhled na situaci, ve které se nacházím a je pro mně dost zmatečná.
Zhruba 4 měsíce zpět jsem si něco začala s kamarádem, pro kterého jsem měla slabost už před tím - no a jelikož jsem "držela" delší sexuální půst a situace tomu byla příznivá, to naše cosi začalo sexem, znáte to, alkohol je metla lidstva. Pak se to ještě zopakovalo, on se začal tvářit, jako by mezi námi něco začalo (plánoval akce,psal mi, zajímal se o mně, atd.), až jsem si dovolila tomu uvěřit a v jisté souvislosti jsem řekla, že na to nahlížím jako na vztah. On řekl, že nic takového nechce.
Další dva měsíce se to ještě párkrát zopakovalo, já byla hloupá, naivní a ke všemu slepá a stále jsem věřila v něco víc, jelikož vedle toho, že dělal, že se nic neděje, dokázal se chovat i úplně opačně. Každopádně jsem ho neuháněla, netlačila jsem na něj, dávala jsem tomu volný průběh, ale pravda, vázala jsem se na to.
Po těch cca dvou měsících mi ale konečně došlo (když už jsem do toho konečně sekla a na rovinu řekla, co cítím), jak jsem hloupá a jak si sama házím klacky pod nohy (on chtěl jen přátelství s výhodou) - jelikož byl ten sex fakt dobrý a nebylo špatný ho mít alespoň občas, rozhodla jsem se k tomu přistupovat jinak - jako k "zábavě". Nicméně mi po dalším měsíci došlo, že tudy cesta nevede, když toho druhého milujete - dokážu se líbat apod. bez lásky, ale samotný styk si bez citu prostě neužiju. A tak vždycky, když odešel a já vystřízlivěla, měla jsem depku jako hrom a přišla jsem si hrozně využitá (jo, bylo to moje rozhodnutí a zodpovědnost, já vím, ale prostě pocit) a trvalo mi víc než další týden se z toho posbírat.
Proto jsem řekla, že je konec, že to chci, jak to bylo před tím, jelikož to pak bolí. Řekl že OK, že mi nechce ubližovat. Víte, ale od té doby je všechno trochu jinak. Víte, od té doby (cca 3 týdny) mně pozval asi na tři akce a setkali jsme se 3x:
1. na jedné akci, odkud jsme odcházeli spolu a na místě rozchodu mě objal a začal líbat, ale domů jsem ho nevzala, jak se to stávalo
2. náhodně v našem malém městě v centru, kde mě při loučení objal a políbil
3. v pátek večer mě vytáhnul na večeři a pak jsme se setkali s přáteli,při čemž plánoval setkání nás dvou na další neděli (přes týden je mimo město). Z akce jsme opět odcházeli spolu, byl totálně vychcíplej a domů to měl docela štreku, tak jsem řekla, že může zůstat u mně (řekla bych to každému ze svých kámošů). Ač jsme mu naprosto jasně ukázala, kde je jeho místo na spaní, ve chvíli mojí nepřítomnosti se mi nastěhoval do pelechu - obecně jsem dost velký flegmatik a věci řeším v klidu, tak jsem si řekla, ok, budeš mít co chceš -vlezla jsem k němu, rozhodně jsme neleželi každý na druhý straně postele, ale když si myslel, že dojde na věc, řekla jsem "ne, myslím, že jsme to řekla naprosto jasně už dřív". Beze slova lehnul vedle mně a druhý den jako by se nic nestalo. Ráno to byla několik hodin mazlivá převalovačka a odešel až ve tři (to tak bylo vždycky, nikdy hned ráno nezdrhal a zdržel se tak dlouho, jak mohl) s tím, že teda v tu neděli.
Víte, já to nespaní s ním opravdu nedělám z nějakého pokusu o manipulaci - je to čistě jen kvůli mně, včera když odešel, tak se ten hrozný pocit nedostavil, v tomhle směru jsem v pohodě. Je mi naprosto jasný, že on se to snaží narovnat,jelikož by mě chtěl mít tam, kde donedávna měl, ale mě spíš jde o sebe. On nechce vztah, já jo, a zároveň nedokáže(me) být normálními přáteli (mně by to šlo, je to náročný, ale musel by to respektovat i on, se vším všudy). Bohužel nejde přestat se vídat, a vlastně to ani nechci, je nám spolu dobře. Ale jelikož nám fakt už není -náct, nevěřím, že se to takhle dlouhodobě vydrží. Ty polibky a to všechno hezké pouze přijímám, nikdy nezačínám, žel si to paradoxně odepřít nedokážu, je to příjemné a zároveň ne tak důležité, jako ten sex....
A proto se ptám: jak se chovat? Jak k tomu přistupovat a stavět se? Víte, já už nevěřím a nečekám nějaký happy end a žiji si svůj život a snažím se koncentrovat na svoji budoucnost, jelikož mě v krátké době čekají dost významné zkoušky a řešení otázky, "co potom", ale nemůžu říct že mě to nechává chladnou, jelikož jsme v tom stále dost citově zainteresovaná - a dost mě to vyvádí z koncentrace - proto to řeším.
Díky za jakýkoli podnět, názor!
Zhruba 4 měsíce zpět jsem si něco začala s kamarádem, pro kterého jsem měla slabost už před tím - no a jelikož jsem "držela" delší sexuální půst a situace tomu byla příznivá, to naše cosi začalo sexem, znáte to, alkohol je metla lidstva. Pak se to ještě zopakovalo, on se začal tvářit, jako by mezi námi něco začalo (plánoval akce,psal mi, zajímal se o mně, atd.), až jsem si dovolila tomu uvěřit a v jisté souvislosti jsem řekla, že na to nahlížím jako na vztah. On řekl, že nic takového nechce.
Další dva měsíce se to ještě párkrát zopakovalo, já byla hloupá, naivní a ke všemu slepá a stále jsem věřila v něco víc, jelikož vedle toho, že dělal, že se nic neděje, dokázal se chovat i úplně opačně. Každopádně jsem ho neuháněla, netlačila jsem na něj, dávala jsem tomu volný průběh, ale pravda, vázala jsem se na to.
Po těch cca dvou měsících mi ale konečně došlo (když už jsem do toho konečně sekla a na rovinu řekla, co cítím), jak jsem hloupá a jak si sama házím klacky pod nohy (on chtěl jen přátelství s výhodou) - jelikož byl ten sex fakt dobrý a nebylo špatný ho mít alespoň občas, rozhodla jsem se k tomu přistupovat jinak - jako k "zábavě". Nicméně mi po dalším měsíci došlo, že tudy cesta nevede, když toho druhého milujete - dokážu se líbat apod. bez lásky, ale samotný styk si bez citu prostě neužiju. A tak vždycky, když odešel a já vystřízlivěla, měla jsem depku jako hrom a přišla jsem si hrozně využitá (jo, bylo to moje rozhodnutí a zodpovědnost, já vím, ale prostě pocit) a trvalo mi víc než další týden se z toho posbírat.
Proto jsem řekla, že je konec, že to chci, jak to bylo před tím, jelikož to pak bolí. Řekl že OK, že mi nechce ubližovat. Víte, ale od té doby je všechno trochu jinak. Víte, od té doby (cca 3 týdny) mně pozval asi na tři akce a setkali jsme se 3x:
1. na jedné akci, odkud jsme odcházeli spolu a na místě rozchodu mě objal a začal líbat, ale domů jsem ho nevzala, jak se to stávalo
2. náhodně v našem malém městě v centru, kde mě při loučení objal a políbil
3. v pátek večer mě vytáhnul na večeři a pak jsme se setkali s přáteli,při čemž plánoval setkání nás dvou na další neděli (přes týden je mimo město). Z akce jsme opět odcházeli spolu, byl totálně vychcíplej a domů to měl docela štreku, tak jsem řekla, že může zůstat u mně (řekla bych to každému ze svých kámošů). Ač jsme mu naprosto jasně ukázala, kde je jeho místo na spaní, ve chvíli mojí nepřítomnosti se mi nastěhoval do pelechu - obecně jsem dost velký flegmatik a věci řeším v klidu, tak jsem si řekla, ok, budeš mít co chceš -vlezla jsem k němu, rozhodně jsme neleželi každý na druhý straně postele, ale když si myslel, že dojde na věc, řekla jsem "ne, myslím, že jsme to řekla naprosto jasně už dřív". Beze slova lehnul vedle mně a druhý den jako by se nic nestalo. Ráno to byla několik hodin mazlivá převalovačka a odešel až ve tři (to tak bylo vždycky, nikdy hned ráno nezdrhal a zdržel se tak dlouho, jak mohl) s tím, že teda v tu neděli.
Víte, já to nespaní s ním opravdu nedělám z nějakého pokusu o manipulaci - je to čistě jen kvůli mně, včera když odešel, tak se ten hrozný pocit nedostavil, v tomhle směru jsem v pohodě. Je mi naprosto jasný, že on se to snaží narovnat,jelikož by mě chtěl mít tam, kde donedávna měl, ale mě spíš jde o sebe. On nechce vztah, já jo, a zároveň nedokáže(me) být normálními přáteli (mně by to šlo, je to náročný, ale musel by to respektovat i on, se vším všudy). Bohužel nejde přestat se vídat, a vlastně to ani nechci, je nám spolu dobře. Ale jelikož nám fakt už není -náct, nevěřím, že se to takhle dlouhodobě vydrží. Ty polibky a to všechno hezké pouze přijímám, nikdy nezačínám, žel si to paradoxně odepřít nedokážu, je to příjemné a zároveň ne tak důležité, jako ten sex....
A proto se ptám: jak se chovat? Jak k tomu přistupovat a stavět se? Víte, já už nevěřím a nečekám nějaký happy end a žiji si svůj život a snažím se koncentrovat na svoji budoucnost, jelikož mě v krátké době čekají dost významné zkoušky a řešení otázky, "co potom", ale nemůžu říct že mě to nechává chladnou, jelikož jsme v tom stále dost citově zainteresovaná - a dost mě to vyvádí z koncentrace - proto to řeším.
Díky za jakýkoli podnět, názor!
Komentáře čtenářů
9 komentářů k článku.
Myslíte si, že když on bude mít nějakou podobnou snahu fyzického kontaktu a já jí budu pouze přijímat, postupně mu to dojde a celý to nakonec vyšumí? To by totiž byli asi nejméně násilné řešení....
A co vlastně od života a od něho očekáváš?