Typy vztahů

Mno jednoznačně mě baví vztah, kde tu holku mám skutečně rád. Bohužel v mém případě to zatím vždy znamenalo, že holka měla navrh. Navíc ze všech vztahů, které jsem absolvoval jsem dostal kopačky 2x a vždy to byly právě vztahy, kde měla holka navrh. Z toho i plyne důvod proč ty vztahy skončily. Já mám rád totiž suveréní holky, chytré, pěkné, smyslné. Prostě je to ten typ holek, u kterých vím, že za mnou nebudou dolézat, že znají svou cenu. Zároveň mi právě tohle podřezává onu pomyslnou větev pod nohama. Na jednu stranu mě tohle strašně přitahuje, ale zároveň mám pak problém ovládat své emoce. A jakmile holka pozná, že ji chlap má skutečně rád, tak ji to začne svým způsobem odrazovat. Je to jako s magnetem :o) Takže mám na výběr. Buď chodím s holkou, která je pěkná, chytrá a která mě má fakt ráda a udělá pro mně první poslední. Já jsem za to na jednu stranu rád, nadruhou stranu mě to časem přestane bavit a něco tomu začne chybět. A nebo jsem s holkou, která je stejná jako ta první, ale působí suveréně a mě to hodně přitahuje, ale většinou to nezvládnu, neovládnu emoce a dopadne to špatně :o) To co jsem napsal je asi i odpověď na tvou poslední otázku.

Jinak bych k tomu ještě dodal, že nemusí být pravidlem, že ta holka je nějaké extra kočka. V prvním z těch dvou případů tomu tak skutečně bylo, v tom druhém případě ta holka byla pěkná, ale ne nijak extra a přesto svým způsobem byla vyjímečná :o)

Myslím, že holka může mít ráda a dopřát muži i to, aby se do vztahu víc ponořil, a zároveň mu nic nechybělo a nehledal to jinde. Že nebude z jeho selhání dělat velkou vědu a nenechá ho ve štychu, pokud on nebude stoprocentní. Ale zároveň bude mít tak trošku navrch, aby to chlapa bavilo a nenudil se. Je to umění.

Hmm tam hraje roli velká spusta faktorů. Navíc každému sedí něco jiného. Dle mého názoru je základ umět ovládat své emoce. Protože pokud začneš holce přemrštěně ukazovat, jak ti na ní záleží, tak si tě přestane vážit a to je začátek konce ;o) Aspoň takové ponaučení jsem si pro zatím z těch nepovedených (ale i "povedených") vztahů odnesl. Možná by k tomu mohla něco říct některá ze zde přítomných slečen...

Podle mě, je to opravdu o tom ovládání v projevování citů. Měla jsem oba typy vztahů a když jsem měla navrch já, mohla jsem si k tomu druhýmu víc dovolit a byla to tak trochu moje jistota a věděla jsem to. Ve vztahu, kdy měl navrch kluk, jsem byla já co skákal jak on píská. Uvědomovala jsem si to, ale když je člověk zamilovaný je ochotný toho snýst hodně. Tím jsem ho taky ztratila. Každý by měl znát svou cenu, ale málokdo se umí ovládat když je zamilovaný. Myslím že se to nedá všeobecně zaškatulkovat. Záleží na každým, co dovolí tomu druhému.

v podstatě bych souhlasila - je to hodně o určitě kontrole, ale nemusí to být vždy jen ohledně dávání najevo všech citů. M8m, myslím, dost š´tastný vztah a je to tak, že se doplňujeme. Přirovnala bych to k tomu, že každý chvilku tahá pilku. Přítel je naprosto jasná "hlava spolku", ale v určitých věcech mozek přenechává ke kontrole mně. Dokážeme zkrátka odhadnout, kdy je moje a kdy jeho chvíle. Jasně, jsou i třenice, ale právě i v tom je to jiné - dokážeme říci, kdo má větší podíl a omluvit se, nebo naopak přijít a říct - což je možná větší umění - tys to zase přepískla - přepískl, viď? A už se tomu smě¨jeme. Řekla bych, že něktreré období se spoléhám já na něj, jindy on na mě. Dokonce většina našich přátel si myslí, že já jsem hlava - protože já jsem extrovert, zatímco přítel opak. Není to tak. On dupne a já běžím. Vyhovuje nám to oběma. A nikdy bych neřekla, že jeden z nás má rád víc nebo míň. Říká to často a já asi taky, dokonce ho s tím někdy škádlím, ale přesto vím, že ničím si člověk nemůže být jist. A on to asi cítí stejně - přes ta leta nikdy nepřestal žárlit, zakazuje mi některý typ oblečení, apod.

to niki

moc jsem nepochopila, jak jsi myslela to s tím, aby žena muži dovolila, aby se do vztahu víc ponořil. Nějak si v tom neumím nic představit. Snad jen, že někteří se bojí závazků a ženám to vadí. Nemohla bys uvést konkrétní příklad? Jako kde si myslíš, že by mu to nemělo vadit atp.? S tímto u toho svého problém také nemám a nemyslím, že jsem to nějak musela "dosáhnout", äle možná jsem o tom nikdy zatím nepřemýšlela...

Origama

Souhlasím s tebou, že nejlepší je mít vyrovnané síly a necítit se nadřazený. Spolupracovat a nezneužívat se nazvzájem. S termínem víc se ponořit do vztahu přišel Ondra. Já nevím, jak to myslel on a jestli jsem to pochopila stejně, ale asi je to o větší angažovanosti a odbourávání jakéhosi strachu z těch třeba postupných závazků. Asi to znamená, co já myslela v tom konkrétním příspěvku, že žena, o kterou muž usiluje a je do ní už skoro blázen:-P, by mu měla postupně otvírat cestu. Aby viděl, že neusiluje zbytečně. A že za snahu získá výhody. Že se nemusí ničeho bát a může jít dál...;-) Ondro, myslel jsi to podobně?

to niki: Ano, líp bych to nepopsal ;o) Jinak jen poznámka. Nikdy není vztah vyrovnaný. Vždycky má jeden navrh, jen to možná není hned zřejmé nebo jasné, ale časem se prostě ten pomyslný jazýček na vahách vychýlí víc ;o)

nevím, jaký časový horizont máš na mysli, ale v našem případě se časem teprve většina "jazýčků" ustálila. A možná právě proto vím, že je to ten pravý :-P Považuji náš vztah skutečně za vyrovnaný. Ano, někdy - podle situace, o kterou jde, má navrch on, jindy zase já, ale jak jsem psala - nikdy to není na dlouho, většinou je to otázka okamžiků. A pokud jde o delší dobu - např. kdy má někdo z nás nějakou krizi - pak jde spíš o to, že jeden musí mít čistou hlavu a tomu druhému pomáhat. Jeden tu situaci skutečně zvládá lépe. Pokud narážíš na to, že např. pokud se náhodou něco stane - tj. u nás se stalo něco, co nás málem rozloučilo - pak i v takové chvíli, i když pomyslně jeden měl navrch, jak ty říkáš, přesto se ten druhý snažil nevydírat, ač měl v tu chvíli možná víc rád... a ten první uměl říci nebo se rozhodnout rychle a vyřešit vše pokud možno s co nejmenším ubližováním a nezneužíval situace. Tohle a také to, že jsme oba udrželi city a vše na uzdě nebo dále možná to, že se takto neumí chovat většina lidí, nás znovu svedlo dohromady a přesvědčilo, že cesta, kterou jdeme, je ta správná. Od té doby se tím řídíme o to více.

ještě mě napadá, pro doplnění, že jsem zažila různé varianty - v některém vztahu jsem byla zamilovanější, ale přesto mě po čase ten stav tak čílil, že se to přehouplo do soutěže dominance, a naopak - nevybírám si muže, kteří by chtěli být uťáplými chudinky, ale někteří zkrátka nezvládnou být mužní v některých situacích a buď ustoupí velmi rychle a jsou pak příliš tvární (mírně řečeno) nebo naopak přehání drsnotu jen proto, aby nebyly "hodní" a manipulovatelní. Také to je na škodu, protože když uvede argumenty proti a stojí si za nimi, i když je vyvrátíš, jsou ubozí a po čase v tvých očích ztrácejí. Oba prostě musí vědět, kdy je a kdy není místo "stát si za svým". A já si toho mého vážím hlavně proto, že jsou věci, např. v úklidu nebo i jen v některých blbostech, kdy mu řeknu, že nevím proč a není pro to rozumný argument, ale chci, aby věc byla takhle. A pak je buď debata, protože jemu na tom záleží stejně jako mě a někdy též bez rozumných argumentů, nebo jeden přesvědčí druhého pádnými důvody pro nebo proti, nebo tomu jednomu na tom nesejde a proto pro něj není problém, když druhému na tom záleží, to dělat tak jak je žádáno. A naopak to funguje stejně.

Taky bych chtěla zlatej střed. Podle mě jsou nejhorší muži, kteří jsou zpočátku příliš hodní, ale potom obrátí a jejich dominance nezná hranic.

to niki

no to jo, ale i ti opační, co když se do tebe zblázní až by na sobě nechali dříví štípat... nebo používají na sebevětší hloupost a truc (občas jsem to zkusila, už jako zkoušení, kam až zajdou) řeknou jen: tak když myslíš... To bych škrtila :-D. S takovými to fakt nejde. To bych byla, kdybych toho nezneužívala, na stejné úrovni jako oni... to hraničí až s hloupostí, to se na mě takový nemůže zlobit. A o ženách, které si totéž nechají líbit, leč opačně, smýšlím podobně... :-( Já chápu, že si člověk nemůže pomoci, ale měl by vědět, kam až zajít zkrátka nechce, a to dodržet..