S Svadeni.cz průvodce randěním a vztahy

Diskuze

Spíš pro zamyšlení

Ahoj lidi! Napadlo mě srovnání příběhu eniky a kim. Oběma jejich partnerům něco v chování partnerky přerostlo přes hlavu. Každý z nich to však pojal jinak.

Autor: Publikováno
Ahoj lidi! Napadlo mě srovnání příběhu eniky a kim. Oběma jejich partnerům něco v chování partnerky přerostlo přes hlavu. Každý z nich to však pojal jinak. Enika má asi víc štěstí - byla postavena přímo před jádro problému (i když ten její nemusel čekat, až zhubne o 7 kg:-D) a má asi zralejšího partnera. Kimin kluk se ještě orientuje v životě, hledá sám sebe. Myslíte si, že se dá partnerova osobnost při budování vztahu obejít, nebo že se sčítá všechno, co každý z dvojice přinese do společného ranku?

Komentáře čtenářů

6 komentářů k článku.

Anonymní čtenář

já si myslim, že na začátku vztahu je spousta věcí skrytá a nebo přehlížená. každej si svuj protějšek idealizuje. ale pak v určitym momentu začne asi ve většině partnerství jeden převládat (ten se silnější osobností) a jeho osobnosti se ten druhej podřizuje. do jaký míry, to záleží na každym jedinci. takže si myslim, že osobnost druhýho partnera by se obcházet nebo přehlížet neměla. čim dýl se tak děje, tim je to asi horší. nakonec se to spíš asi vymstí...

Anonymní

Jde o to, do jaké míry se smíříme s partnerovou osobností, přesně jak popsal Ni´ogaza. V jistém slova smyslu je partnerství v podstatě hledáním kompromisu. Ten však nelze nalézt, neboť osobnosti obou partnerů se každou chvíli mění.

Zobrazit celou diskuzi (4 komentáře) Sbalit komentáře
Anonymní čtenář

Co myslíš pod slovem "obejít"? Jak píše SomeoneCZ, pro kvalitní vztah jsou důležité dvě věci; zájem a povaha. Pokud má ten druhý špatnou povahu, ale velký zájem, může to fungovat. Ale nebude to plně uspokojivé. Nebo pokud si povahy nesedí, je těžší nalézt ten kompromis. Poku je ale velký zájem, kompromis se najde vždycky.

Anonymní čtenář

Tak jsem přečetl i příběh kim a konečně můžu zodpovědně porovnávat. Tipuju, že oboum klukům bude tak okolo 23 let. To je období velkých změn, přichází dospělost, vysoká atd. A oni se mění. Vztahy, které započali před tím, už neodpovídají jejich chápání sebe sama a cítí se v nich nespokojení. Dřív to tak fungovalo, ale oni se rozkoukali ve světě a zjistili, že všechno může být jinak. Stávají se z nich chlapi, ale ty holky v nich pořád vidí kluky. Je to jako nestabilní období holek 18-22 let. V těhle letech se člověk dost mění a přijde mi, že většina vztahů tyhle roky nepřežije (rozpadnout se můžou klidně pár let potom).

kim

niagoza

myslim, ze mas asi pravdu, vyuzivala jsem toho, jak strasne me mel rad a jak byl tolerantni a v podstate vsechno bylo 6 let podle me a ted se mi to vymstilo, protoze se zmenil, mozna po te dobe prestal byt zamilovany a zacal spise rozumem hodnotit nas vztah

Semm

Já si myslím, že pro vztah je důležitá povaha + respekt + fyzická přitažlivost. Díky fyzické přitažlivosti máme mnohdy zatemnělý mozek a tak nějak povahu toho druhého nezkoumáme, a nebo v záplavě serotoninu ( hormonu štěstí, co se vyplavuje do organismu při zamilování ) tolerujeme i ty vlastnosti, které nám po "vystřízlivění" začnou vadit. Pokud jeden z partnerů nerespektuje povahu druhého, vyčítá mu některé jeho vlastnosti. Nebo se jich naučí využívat. Obojí je špatně. Pokud mi něčí povaha nesedí, časem to bude ještě horší a vrací se to jako bumerang. Je lepší se rozejít a případně zůstat přáteli. I když - to ta druhá strana zase nechce pochopit, že?! Jenže to je život, naučit se asertivitě a komunikaci. Jinak vázne všechno. :-)