signál navíc

Nazdar děcka,

abych to trochu uvedla .. normálně jsem introvert a člověk nespolečenský, nejradši doma s knihou, maximálně do knihovny (ale ne za lidma). Žiju sama s dcerou prakticky od roku 2000 a do vztahu se mi nijak nechtělo. Problémy se seznámením jsem nikdy neměla, ale já prostě vedle sebe ty lidi nechci (obecně) - mě společnost spíše ruší než že by mě obohacovala. A to se netýká jen chlapů - tedy potenciálních sexuálních partnerů. Sex je mi moc příjemný, ale nesnáším když se mi někdo nakvartýruje do bytu, mám vztek, vadí mi jeho věci, překáží mi ten člověk v mé posteli. Necítím sounáležitost a proto volím raději samotu. Osamělá se ale necítím.

Takže to dělám běžně tak, že se s nikým nevybavuju, chodím s hlavou a očima sklopenýma, v práci si se všema vykám, za nikým nechodím pro rady a na zvědavé dotazy odpovídám jednoslovně-úsečně a vyhýbavě. A vždy jsem s tím byla spokojená. Žádný chlap se mi už 15 let nezalíbil, žádná jiskra .. NIC. A když není jiskra, tak na co se otravovat? Po porodu navíc moje potřeba sexu poklesla, takže jsem to měla po této stránce celkem vyřešené. Sem tam jsem k sobě někoho pustila, ale jakmile by to mělo být vážnější, tak jsem vždy vycouvala (lépe řečeno zařídila aby si to chlapeček rozmyslel sám). Rozhodně nechci lidem ubližovat a obtěžovat je mnou. Sama o sobě se cítím více v rovnováze, vím přesně co chci a nemám potřebu to s někým ještě rozebírat a ujišťovat se o tom, zda přemýšlím správně nebo ne, (stejně jako nemám potřebu řešit problémy druhých). Sama sebou jsem si jistá a vůbec mi nevadí, když se v něčem spletu, protože jsem přesvědčena že mám právo se mýlit.
Zkrátka taková citově oploštělá husa, na kterou neplatí ani lichotky ani rákoska a žít s ní by musel být pro každou lidskou bytost očistec na zemi. Za ideální způsob komunikace považuji telepatii, takže nějaké rozebírání "problémů" a řešení v rámci partnerství u mě nepřichází v úvahu. Neposlouchám lidi, jen sebe jako nejnarcisovatější narcis a nechci lidem nic sdělovat. Bohužel jsem zároveň hodně empatická ... a tak moje kontakty s lidma často zavánějí asi manipulací. (asi nějaká porucha osobnosti .... jenom "já, já já"). I když třeba to zas až tak strašné nebude :-)

No jo, a teď před pár dny ve mě ale jeden chlapík jediným pohledem zažehl jiskru. A když je jiskra, mění se situace .. to je vzácná chvíle, která se v životě nemusí opakovat (další jiska zas za 15 let ? :-), takže jsem připravena do toho jít. Zatím se teda nic neděje, jen na sebe občas kouknem, ani o něm nic nevím (jestli někoho nemá), ale nikam nespěchám. Ale už jsem se přistihla i při myšlence, že bych jako s tou dotyčnou osobou klidně asi sdílela bydlení, když by na to přišlo !! A spokojím se samozřejmě klidně i s flirtíkem. Prostě si užívám ten pocit že vůbec jsem schopná někoho chtít, toužit. Přináší mi to dobrou náladu (kterou si jinak vytvářím dobře vykonanou prací). U takové netýkavky jako já je touha po společnosti vzácnost.

No nic, to ale není ten problém se kterým potřebuju poradit. Zkrátka jsem teď na lovu. Nevadí mi ani, že se mé prožívání reality změnilo, nestresuje mě to. Jediný pohled chlapa ve mě způsobil změnu názoru, která může a nemusí být dočasná .. to se uvidí.

Jenže co čert nechtěl, za ten týden co jsem se otevřela, abych byla schopná přijmout potenciálního partnera, tak se na mě hrnou i ostatní lidi. Například se mi stalo, že jedu tramvají a jak si tak přemýšlím nad upřeným pohledem do očí a zapomněla jsem ten svůj pohled mimoděk na chlapíkovi co šel zrovna okolo po chodníku (lépe řečeno jsem zkrátka neuhla jeho pohledu jako to dělám obvykle). Chudák to nezvládl, a kdyby ta tram nejela, tak vsadím boty že by nastoupil. Tak aspoň pokýval hlavou, povzdechl si a udělal rukama takový posunek a pokrčil rameny jakože "bohužel nemůže" (dovnitř) ;-). Ale čert vem náhodného kolemjdoucího chlapíka. Tuto moji proměnu okamžitě zaregistroval také můj šéf v zaměstnání (vysoký, vtipný, okouzlující, alfa samec - a taky ženatý se závazky!) a teď každou chvíli cítím, že mě po očku sleduje a bohužel taky už pár dní se mě "náhodou" dotýká téměř pokaždé když si předáváme papíry. Zkrátka kolem mě lítá jak vosa kolem bombónu. A to by mohl být parádní průser, navíc mám pocit že si toho bohužel už pár kolegů všimlo :-O. No když se něco s.re, tak pořádně ! :-D Naštěstí si vykáme a oslovujem se "pane, paní" plus příjmení. No a já bych potřebovala poradit jak vypnout ty moje nové signály co teď evidentně do světa vysílám. Fakt nechci aby si šéf byť jen sekundu moh myslet že má u mě šanci. Jen jsem prostě otevřela komunikační kanály, které mívám jinak natěsno zavřené. A teď přemýšlím jak mít to svádění nasměrováno na tu jednu konkrétní osobu. Nechci sbalit celý svět. Potřebuju se vypnout, abych nezářila. Vím, že ta "chyba" (dezinformace) je ve mně, ne v šéfovi .. já celkově změnila své chování, on jen příslušně reaguje na tu změnu. A nejen on .. a nejen muži. Dokonce i jedna kolegyně [I](respektive pseudokolegyně .... je to vysoce postavená manažerka, členka představenstva, já jsem v práci jen obyčejný "mravenec"),[/I] která mi na chodbě nikdy neodpověděla ani na pozdrav a tvářila se raději jakože mě nevidí, tak se se mnou dala v kuchyňce sama do řeči. Ona prostě "věděla", že mám otevřené komunikační kanály i když jsem k ní byla zády. To je přesně ta telepatická úroveň komunikace, kterou od dětství v sobě držím na zámek.

A teď lidi raďte prosím. Jak se komunikačně uzavřít před ostatníma lidma a otevřít jen pro tu osobu o kterou mám zájem. Nechci být společenská, mi to nevyhovuje. Ale s tím chlapem (jak přeskočila jiskra) samozřejmě komunikovat chci a to zase nemůžu být uzavřená.
Fakt nemůžu na nic přijít, jakkoliv jsem chytrá, úžasná až nejchytřejší, tak mám tu svou blbou blond hlavinku už kapinku polámanou ;-)

Budu vděčná za vaše postřehy a nápady.

P.S.:sorry že je to tak dlouhé, jsem narcis :-)