Sebevědomí

Máš nízké sebevědomí, protože si myslíš, že máš nízke sebevědomí.Myslíš si, že Tě žena odmítne kvůli nízkému sebevědomí a tím pádem se tak skutečně stane, protože když si myslíš, že se tak stane, tak se tak stane. Proč?Tohle dělá podvědomí.At chceme nebo ne, vždycky se s někým porovnáváme.Kolega práci zabalí o 20 balíků víc než Vy, Jarda z posilky má větší sílu, soused vypěstoval větší rajčata. Jenže, kolega v práci si říká, že jiný zvládá víc než on.Jarda z posilky si říká, že ten borec co zvedá mín má líp vypracovanou postavu.Soused má sice větší rajčata, ale za to nejsou chutná a tak si říká, jak to děla ten druhý soused, že je má tak chutné.A tak všichni společně si snižují sebevědomí.Přitom není důvod, stačí se podívat v čem jsou dobří. Spousta mužů se ani neodváží jít oslovit slečnu, Vy ano!Pro ně jste PAN sebevědomí, Vám závidí a na Vás nemají.Jenže Vám to připadne málo a srovnáváte se úplně zbytečně s někým jiným.Ufff už odbočuju. Jak na zvýšení. KRÁTKODOBĚ - je spousta možností Jděte si koupit něco nového na sebe.Něco co je in (může Vám pomoct kamarádka) a hned ten samý den si to vemte na sebe a vyražte ven. Změntě účes.

Souhlas s dreamem, jen bych to ještě trochu rozšířil. Stoupni si před zrvadlo a řekni si bez jakéhokoli vytáčení, co ti na sobě vadí. Nejenom ve vzhledu, ale i v běžném životě. Napiš si to na nějaký papír a řekni si, že každý den s něčím trochu pohneš, abys to vyřešil. Takže např. si řekneš, že máš zplihlé vlasy. Začneš si je tedy mýt každý den. Jak to začneš dělat, tak si opět stoupni před zrcadlo a nahlas si říkej: "Teda, tobě to tak sluší. Jseš moc hezkej." Hlavně se nerozesmívej. Mysli to opravdu vážně Když začneš řešit alespoň polovinu věcí, které ti na sobě vadí, a za každou vyřešenou věc se takto odměníš, tak za měsíc budeš úplně jiný člověk. :)

Žij tak, abys byl spokojený sám se sebou a svýmn životem. Dělej, co tě naplňuje, baví. V tom pak jsi opravdu dobrý. Ne v porovnání s druhými, ty jsi jedinečný. Právě proto můžeš zaplnit (ale nejdřív ho najít:-)) svoje místečko ve světě. A pak k tobě přijdou ty (pro tebe) správné věci, události a lidi.

to niki Nedávno jsem takhle žil, protože jsem se zbavil jedné závislosti a života jsem si vyloženě užíval. Ovšem trvalo to pouze pár měsíců, pak to zevšednělo a já se vrátil zase do toho stereotypního života. Ale bylo to přesně takhle, jak popisuješ. Jinak díky všem za rady a určitě je všechny vyzkouším.

2 ostatní

Dobré rady, s tím se nedá nic než souhlasit. Rozeber si to slovo. Sebedůvera. Důvěřuješ si? Plníš si sliby, které jsis dal? Žiješ tak, jak chceš? Děláš věci, které chceš dělat? Projevuješ se tak, že každý pozná jaký jsi (a jaký chceš být)? Dávej pozor na sebedůvěru, která vychází z hodnocení druhých, je velice křehká. Spíš si stanovuj cíle (ani malé, ani nesplnitelné) a ty potom plň.

2 Killer

S tím projevováním je to težké. Osobně jsem dosti velký misantrop a dávat před lidmi najevo není dobré. Naopak mým cílem je spíše být opačná strana - být filantrop. Tím pádem je v mém projevování cítit velký rozpor. Říci si, že udělám kompromis a budu tedy někde uprostřed, je také špatné. Mé přání se mi nesplní a zároveň tím potlačuji svoji přirozenost, což se může projevit ve formě deviantního chování. Touto menší úvahou jsem chtěl položit otázku: Co dělat, pokud je člověk vnitřně v rozporu? Víš, že máš nějakou povahovou vlastnost, která se navenek projevuje. Ty by jsi tuto vlastnost ale mít nechtěl. Co je potom lepší? Zatnout zuby a hrát divadýlko před okolím, nebo nechat vše plynout?

RaSh

Asi na tý vlastnosti máknout. A některé, s kterými zkrátka nemůžeme a nemůžeme hnout si třeba "dovolit" - i tím se přece odlišujeme, ne?

2 niki

Samozřejmě, jsou vlastnosti, se kterými hnout nemůžeme a ani nám příliš nevadí (např. přílišný smysl pro spravedlnost). Ale taková vlastnost jako nenávist lidské společnosti už je pro člověka poměrně zásadní vlastnost, která ovlivňuje jeho rozhodování téměř pořád. Tato debata se již ale asi vymyká svadeni.cz. :) Každopádně ti niki musím poděkovat, protože mě tvůj příspěvek inspiroval k napsání seminární práce na filozofii na toto téma. :)

Tak znova

Koukám, že se můj příspěvek neposlal, takže teď jenom stručně. 2 RaSh Jsou tři věci: 1) To, jaký člověk je/jak se vidí (třeba chudý) 2) To, jaký by člověk chtěl být (třeba bohatý) 3) To, jako ho vidí ostatní (chudý) Tyhle věci spolu moc nemusí souviset. Člověk může být bohatý, přitom ale žít nuzně a nikdo to vlastně nepozná. Ideální je, když 1=2=3. U povahových vlastností je trošku problém, protože vlastně neexistují. Je to určité zobecnění chování. Někdo je líný. Ale ve chvíli kdy začne pracovat, přestane být líný. A protože se každou chvíli rozhoduješ, co budeš dělat, můžeš svojí vlastnost změnit okamžitě. Třeba při hypnóze. Protože to co děláš je vlastně založené na názorech a motivaci. Stačí přehodit výhybku a máš jinou vlastnost. U tebe mám pocit, že 1 není 2, tj. myslíš si, že nemáš rád společnost a přitom jí chceš mít rád. A přemýšlíš, co dělat s 3 (to, jak tě vidí ostatní). Proč nemáš rád společnost a proč jí chceš mít rád? V tom je jiný rozpor než mezi tím být chudý a být bohatý, NENÍ TO VLASTNOST, JE TO POSTOJ. Když chceš mít rád něco, co nemáš, je to rozpor a stojí to za hlubší úvahu.

2 Killer

Ano, problémy v kolektivu jsem kdysi míval. Ale to asi není ten pravý problém. Spíše nejsem schopen vystát přílišný individualismus u některých jedinců. Mám silný sklon k tomu hádat se s lidmi, s jejichž názory jsem v rozporu. A vzhledem k tomu, že nejsilněji jsou slyšet názory autorit, mám tendenci podrývat autority (pokud s nimi nesouhlasím). Působím tedy na kolektiv dosti devastujícím dojmem a vždy to skončilo rozpadem kolektivu. Vím, že teď budu působit strašně egoisticky, ale snad mi to promineš. Zkrátka pokud jde o úspěch, tak ti, kteří zvolili moji cestu, v naprosté většině případů dopadnou nejlépe. Před davem neumím ale svoje přednosti dostatečně prezentovat.

2 RaSh

No, jestli se kolektiv rozpadnul, tak je to ještě ta lepší varianta. Horší by bylo, kdyby se zachoval a tebe z něj vystrčili. Jinak z toho dětství si můžeš nést vzorce chování, které nebyly oblíbené tehdy a nejsou oblíbené ani teď, když jsi starší. Jenom to lidé víc skrývají. Jinak s tím úspěchem - chápu to správně, že jsi vytvořil altenativu a ti kdo jí následovali, potom uspěli? Nebo si myslíš, že tenhle konfrontační styl chování je obecně úspěšný? Myslím si, že většina lidí nemá ráda kritiku, sám jsem na to narážel dlouho, jsem spíš přímočarý typ, navíc v Praze... Ono to možná bude souviset s tou schopností prezentovat -na začátku třeba lidem řekneš, že něco dělají špatně. To jsem měl ve zvyku já. Kritika v nich vytvoří vnitřní opozici a přestanou tě poslouchat, začnou se s tebou hádat. To jsem se potom snažil řešit logickými argumenty, což nemohlo uspět, protože ti lidé už byli plní emocí. Všemu se bránili závojem racionalizací, které je měly uchránit před tím, že udělali chybu a nedalo se už nic dělat. Nemáš problémy třeba s tím, že jsi zásadový? (vím, že to zní trošku blbě ;-)

moje rada

Nejspolehlivější metoda na zvýšení sebevědomí je tzv. "kochání se vlastní dokonalostí a výjmečností" :) každý muž by to měl alepsoň jednou za čas dělat. Jde o to, že se pohodlně někde usadíte, začnete relaxovat a přemýšlet pouze nad věcmi, které se vám v minluosti podařily, nebo o něčem, co na sobě máte rádi, prostě si doslova říkáte jací ste frajeři. Já vim, zní to dost hloupě a nadutě, ale skutečně to funguje. Prostě si musí člověk hlavně žačít vážit sám sebe, mít se rád.

RaSh

Díky!:-) A myslím, že s tvým vztahem ke společnosti to není tak špatné. Už jen to, že jsi tady v diskuzi a dělíš se o názory s ostatními, chceš jim pomoct, dokážeš konfrontovat či jak je to správné slovo? Napadlo mě, jestli tě spíš někdo takhle někdy nezaškatulkoval, třeba jako anarchistu, vlivem něčího vlivu se z tebe stal trošku rebel. Trochu mi to připomíná moji situaci, kdy do mě tak dlouho hučeli, že jsem mimoň, až jsem se jím opravdu málem stala, pak svým způsobem trochu i natruc. Nebo žárlivý manžel - tak dlouho tvrdí, že jsi nevěrná, až do toho opravdu praštíš, abys mu to "dokázala". Teď píšu jako holka, ale snad mi rozumíš:-)

Killer

Díky!:-)

2 Killer

Ano, chápeš to správně. Nejvíce uspěli ti, kteří následovali moji alternativu. S tou přímočarostí a emocemi na tom budeme obdobně. Nejsem schopen "myslet jako dav," pokud se neztotožňuji s jeho ideály. Výsledek je ten, že mohu jako jediný člověk vystoupit a naplno říci, co a jak se mi nelíbí. V prvních chvílích se samozřejmě vznese vlna emocionálního odporu, ale vzápětí se vytvoří skupina sympatizantů, kteří sdílí mé názory, ale sami nejsou ten typ, který by se vzepřel mase. Problém je v tom, že mi toto chování přínáší spoustu nepřátel. A který člověk stojí o to, aby se neustále stával terčem většinové kritiky? Z nějakého důvodu se neumím sám stát "vůdcem" velké skupiny. Možná je to skutečně dáno tím, že jsem zásadový. Nejsem ochoten uvažovat o něčem, co je v rozporu s mými mravy. 2 niki Abych pravdu řekl, tak důvodů, proč jsem v diskuzi, je několik. Není to pouze o tom, že bych chtěl pomáhat lidem. Spíše mne zajímají názory a problémy lidí. Čas od času naleznu odpověď, která se mi zdá opravdu velmi podařená a sám bych ji nevymyslel. Snažím se tak získat na jeden problém více náhledů. A nemohu také nepřiznat, že je zde i důvod, který se týká vnitřních záležitostí webu.

RaSh

Teď na mě působíš jako silný jedinec, někdy ale až možná příliš zásadový, což ti opravdu může i uškodit. Na příkladu s jízdenkou: Já bych nastoupila do MHD, poptala se řidiče a cestujících, jestli má někdo jízdenku, když ne a chytil by mě revizor, nasypala bych si popel na hlavu, zaplatila pokutu. A možná by díky mojí asertivitě revizor i přivřel oko:-) I když procházka je taky fajn! Člověk by měl odhadnout, na co má.

RaSh

Ještě mě napadlo z vlastní zkušenosti, že máš možná dvě možnosti. Buď se smířit se svojí jinakostí, být na tu vlastnost hrdý, stát si za ní. Vždyť i takoví lidé jsou v pestrem spektru potřeba. Pokud teda vysloveně nikomu neubližuješ. To může být jen tvůj pocit, doměnky. A ta energie, co z tebe v takových chvílích jde, dá se přetvořit v pozitivní sílu? Nebo ti tato tvoje vlastnost vadí natolik, že by bylo dobré na ní zapracovat - třeba jen do jisté míry či v určité situaci otupit nějaké hroty. Co já vím?

Skutečná osobnost podrývače zvládne. Pokud je navíc schopna aspoň minimální sebereflexe, může být pro ni pohled jiné strany obohacující a přispívat k jejímu dalšímu rozvoji. Nemluvím o bezchybném kolektivu nebo o nějakém ideálním jedinci, ale o procesu zdokonalování. I cesta může být cíl. V opačném případě je nutné podrývače eliminovat. OT RaSh Jak se zachovat, když člověk narazí na krásnou mimozemšťanku s vyšším stupněm inteligence?

2 niki

Teď se začnu motat v kruhu a vyměňovat příčinu za následek. Ale přesto to tak musím říct. Právě proto, že jsem tak odlišný, jsem misantrop. Raději budu mimo, než abych opět byl příčinou pádu kolektivu. A co se týče přeměny síly, tak to částečně zvládám. Když jsem spokojený, tak svoji sílu soustřeďuji na rozvoj. Proto ona skupina, která mě má v čele, dosáhne zpravidla výjimečných výsledků. Jsem ochoten utlumit všechny jiné aktivity a soustředit svoji práci čistě pouze pro blaho skupiny. Bohužel pokud spokojený nejsem, tak působím opět devastujícím dojmem. Když se mi podaří rozbourat něco, na čem jsem pracoval třeba dva roky, tak to pak samozřejmě mrzí... 2 Jerry S tím sebezdokonalováním máš pravdu. Snažím se na tom pracovat. A odpověď na tvoji otázka: Já osobně bych se snažil pochopit její vědomosti a zjistit, jak by se daly praktikovat v našem životě. Pokud by tak inteligentní, že bych ji nemohl pochopit, přenechal bych ji po konzultaci s ní odborníkům.