Diskuze
Rozvod po deseti letech vztahu?
Ahojte, pročítám si tady různá vlákna až jsem se nakonec rozhodl, že se taky podělím o svůj příběh a poprosím o rady. Se svoji o rok mladší manželkou (26 let) jsme spolu téměř deset let.
Ahojte,
pročítám si tady různá vlákna až jsem se nakonec rozhodl, že se taky podělím o svůj příběh a poprosím o rady.
Se svoji o rok mladší manželkou (26 let) jsme spolu téměř deset let. Vždycky jsme měli výborný vztah, vše klapalo jako mělo, po pěti letech, když jsme oba dokončili školy jsme se sestěhovali, po třech letech spolubydlení jsme se i vzali. Vše bylo úplně super a i přes občasné drobné pře jsme měli prostě nádherný vztah. Nicméně půl roku po naší svatbě opět vyšla najevo něvěra jejího otce k její mámě a ona ho vyhodila, po čase se i rozvedli. Pak ale nastal problém, že moje žena byla pro svou mámu jskousi vrbičkou, absorbovala do sebe všechno od ní, ale já to tou dobou nechápal a nedokázal jsem jí být citovou oporou až se v ní něco zlomilo a ona najednou schodila růžový brejle a poměrně hodně jsme si tenkrát (vloni v únoru) vyčetli svoje nedostatky. Už tenkrát to tak nějak začlo smrdět rozvodem a to se to pak zlomilo i ve mě a začal jsem na ní být maličko závislý (samozřejmě aniž bych si to uvědomoval). Po zbytek roku to vše zase celkem klapalo, ale nějak tomu něco chybělo. Přešli jsme další dvě krize až letos v březnu to vyvrcholilo tak, že jsem se na 4 dny odstěhoval k rodičům a dali jsme si takovou menší pauzu. Po této pauze jsme jeli rovnou na prodloužený víkend na hory a vše zase z její strany bylo v pohodě, ale z mé ne. Byl jsem na ní závislý asi ještě víc. Celé to vyvrcholilo tím, že jsme o našem vztahu celkem hodně mluvili a snažili se hledat řešení. Nakonec ona navrhala sama rozvod nebo pauzu. To mě úplně rozsekalo a šel jsem hned druhý den k psycholožce. Ta mi poměrně hodně věcí osvětlila, co a jak a doporučila nám právě tu pauzu - na tři měsíce, což moje žena jednoznačně přivítala (raději než rozvod mi přišlo). Teď jsme bez sebe druhým týdnem s tím, že jsme se domluvili na nějakém kontaktu, který celkem fungoval první tři dny (kdy jsem se snažil nijak netlačit a tak), ale od té doby si už prakticky nepíšeme, občas něco.
Jenže já teď nevím, jak mám v "komunikaci" pokračovat. Přijde mi, že když ji budu občas psát, že to bude brát jako že na ni tlačím, ale když ne, tak aby to nebrala tak, že je mi ukradená... Nějak si myslím, že ona to úplně zahodit nechce, že si je vědoma toho, co máme spolu odžito, ale tím, že ona se mnou komunikaci omezila na minimum si nějak nejsem jistý. Vím, že na ni nesmím tlačit, dolejzat, bombardovat zprávama, ale...
Sama stále říká, že mě miluje, že ji na mě moc záleží, dokonce mě po tom rozhovoru o rozvodu utěšovala (byl jsem fakt na dně), ale že se se mnou necítí úplně šťastná, protože já jí nepřipadám šťastný. Když jsme se loučili, tak byla milá, ale smutná a říkala mi, že všechno dobře dopadne.
Já jsem se za tu dobu od ní zaměřil hodně na sebe, každý den jsem s kamarády a snažím na ni moc nemyslet, ale ono to moc nejde.
Předem díky za vaše vyjádření k mé situaci, k tomu především, jak s ní mám komunikovat.
pročítám si tady různá vlákna až jsem se nakonec rozhodl, že se taky podělím o svůj příběh a poprosím o rady.
Se svoji o rok mladší manželkou (26 let) jsme spolu téměř deset let. Vždycky jsme měli výborný vztah, vše klapalo jako mělo, po pěti letech, když jsme oba dokončili školy jsme se sestěhovali, po třech letech spolubydlení jsme se i vzali. Vše bylo úplně super a i přes občasné drobné pře jsme měli prostě nádherný vztah. Nicméně půl roku po naší svatbě opět vyšla najevo něvěra jejího otce k její mámě a ona ho vyhodila, po čase se i rozvedli. Pak ale nastal problém, že moje žena byla pro svou mámu jskousi vrbičkou, absorbovala do sebe všechno od ní, ale já to tou dobou nechápal a nedokázal jsem jí být citovou oporou až se v ní něco zlomilo a ona najednou schodila růžový brejle a poměrně hodně jsme si tenkrát (vloni v únoru) vyčetli svoje nedostatky. Už tenkrát to tak nějak začlo smrdět rozvodem a to se to pak zlomilo i ve mě a začal jsem na ní být maličko závislý (samozřejmě aniž bych si to uvědomoval). Po zbytek roku to vše zase celkem klapalo, ale nějak tomu něco chybělo. Přešli jsme další dvě krize až letos v březnu to vyvrcholilo tak, že jsem se na 4 dny odstěhoval k rodičům a dali jsme si takovou menší pauzu. Po této pauze jsme jeli rovnou na prodloužený víkend na hory a vše zase z její strany bylo v pohodě, ale z mé ne. Byl jsem na ní závislý asi ještě víc. Celé to vyvrcholilo tím, že jsme o našem vztahu celkem hodně mluvili a snažili se hledat řešení. Nakonec ona navrhala sama rozvod nebo pauzu. To mě úplně rozsekalo a šel jsem hned druhý den k psycholožce. Ta mi poměrně hodně věcí osvětlila, co a jak a doporučila nám právě tu pauzu - na tři měsíce, což moje žena jednoznačně přivítala (raději než rozvod mi přišlo). Teď jsme bez sebe druhým týdnem s tím, že jsme se domluvili na nějakém kontaktu, který celkem fungoval první tři dny (kdy jsem se snažil nijak netlačit a tak), ale od té doby si už prakticky nepíšeme, občas něco.
Jenže já teď nevím, jak mám v "komunikaci" pokračovat. Přijde mi, že když ji budu občas psát, že to bude brát jako že na ni tlačím, ale když ne, tak aby to nebrala tak, že je mi ukradená... Nějak si myslím, že ona to úplně zahodit nechce, že si je vědoma toho, co máme spolu odžito, ale tím, že ona se mnou komunikaci omezila na minimum si nějak nejsem jistý. Vím, že na ni nesmím tlačit, dolejzat, bombardovat zprávama, ale...
Sama stále říká, že mě miluje, že ji na mě moc záleží, dokonce mě po tom rozhovoru o rozvodu utěšovala (byl jsem fakt na dně), ale že se se mnou necítí úplně šťastná, protože já jí nepřipadám šťastný. Když jsme se loučili, tak byla milá, ale smutná a říkala mi, že všechno dobře dopadne.
Já jsem se za tu dobu od ní zaměřil hodně na sebe, každý den jsem s kamarády a snažím na ni moc nemyslet, ale ono to moc nejde.
Předem díky za vaše vyjádření k mé situaci, k tomu především, jak s ní mám komunikovat.
Komentáře čtenářů
25 komentářů k článku.
no pani dost zajimavy pribeh,ja takovou zkusenost nemam ani z okoli co si tak vzpominam,tezko radit tedy:)...zenska asi nechce vzdat vas vztah (doufam,ze to nehraje a nic za tim neni),ale co delat?asi se venovat sobe a kamaradum nic jineho neni,bud se vrati nebo nic....
Jasný, já se především potřebuju vyrovnat s tím, že už se k sobě nvrátíme, nějak se pohnout z místa (což fakt není jednoduchý) a tím i získat nějaký nadhled. A jak píšeš, i já doufám, že to teď na mě nehraje, že ona už je třeba definitivně rozhodnutá pro rozvod, ale jenom se mě nějak snaží uchlácholit nebo...