Působení na druhé a následky

Kazdymu nesedi kazdy. Myslim ze ale ti dva jen nici konkurenci. Podvedome v tobe vidi hrozbu ze jsi lepsi nez oni, a proto te chteji schodit. Jestli jsem to teda dobre pochopil. Pokud s tim chces neco udelat, musel bys pouzit protiutok. Ale vzhledem ke tve povaze bych si jich nevsimal. Zalezi jaky odpor proti tobe vytvareji, a jak to vidi ostatni.

to aurelian: Díky, rozhodně před třemi měsíci tomu bylo naopak. Tak vědom chyby - vlastně když k žádnému sociálnímu kontaktu nedošlo, nepomllouval jsem, neurážel, nic, vlastně cizí lidé...mám čistý svědomí ;-) to Ni´ogaza: Podstatou mého dotazu je, že mi pár závistivců znepříjemnuje život. OdpověĎ na druhou otázku je má přirozená povaha. to Alistar: Odpor nastává pouze v případě, když dojde k bližšímu kontatku, resp. očnímu, délšímu než 1 s. Odpor spočívá v urážlivé poznámce na můj pohled. Paradoxem je, že když jsou ti dva oddělení, bez všimnutí kolem mě projdou. Taky si to myslim, nejsem hádavý typ. A urážet je nechci, jako že bych to otočil proti nim a byl na ně hnusnej. Nechci se snížit.

To Moon Že ti pár závistivců (či nešťastlivců )znepříjemňuje život ? Zvykej si .To je běžná realita a nic extra vyjímečného.

to Moon

myslim, že to dobře vystihnul hned v prvnim příspěvku aurelian. čim konkrétně ti tvuj život znepříjemňujou? a pak otázka druhá. proč si ho znepříjemňovat necháš? záleží na tobě, jak se k problému postavíš.

to Klára: Zvykám si. to Ni´ogaza: Svýma hloupýma poznámkama. Nejsem až tak sebevědomej, že bych za ním přišel a začal: Co máš nějakej problem? CHováš se jako malý/á

jde o to jestli by to mělo nějakej význam, i kdybys jim něco takovýho řek. co takhle ignorace? protože jakoukoliv reakcí na jejich chování jim akorát nahráváš na smeč.

Však to taky celou dobu dělám.

též nejsem hádavý typ, ale pokud se děje něco takového, tak využívám nějakou ironickou poznámku a na další věci nereaguje (ikdyž se snaží háda sebevíc)

Tak sem tam někdy jo, ale spíše to hraničí až s urážkou. Nevím, jak by se komu líbilo kdyby slyšel že je neurotik nebo hysterický :-D Takové extremy jsem nahlas neřekl a zatím si je říkám v duchu.

já tohle téma, který jsi tady otevřel vnímám tak, že je to hlavně tvuj problém, protože se nedokážeš srovnat s tim, že s tebou někdo nesympatizuje a že se chová jinak než ty.

to Moon>

"to Ni´ogaza: Svýma hloupýma poznámkama. Nejsem až tak sebevědomej, že bych za ním přišel a začal: Co máš nějakej problem? CHováš se jako malý/á" Jakyma poznamkama ? Jestli myslis pred celou tridou, neni nic jednodussiho nez je pred tridou setrit nejakou ironickou odpovedi. Jestli si ty poznamkz rikaji mezi sebou a tys je jenom zaslechl, vubec na ne nereaguj, vubec nad nima nepremyslej, vubec nijak je neres. Pokud utrousi nejakou poznamku primo na tvou adresu napriklad kdyz se mijite na chodbe, nevysmejslej se s nejakou vtipnou/ironickou odpovedi. Proste : "Nevotravuj kravo/de*ile." Je zcela postacujici. Luza si k tobe bude dovolovat jen to, co ji ty sam dovolis.

Ano Reapere,máš pravdu, ale je třeba ho připravit i na to, že ne každá ta lůza mu dá pokoj po jedné či více ironických poznámkách. Akce, které by mohly následovat potom, by "citlivější nebo nezkušenou" povahu mohlo taky dostat do kolen. Někdy není nejlepší obranou útok, ale třeba taky krok zpátky.

Ni´ogaza má pravdu, je to jistá negativní stránka mé přátelskosti, hold nelze s každým vyjít a to že s nikým nevyjdu nebo is nesednu, nemusí být jenom můj problem. To že to myslim dobře, a ten druhý to neopětuje - no jeho problém. Smířil jsem se s tou myšlenkou a začínám si nan i zvvykat. :-)

Podle mě k tomu přispívá i má přílišná sebekritika nebo jak to vyjádřit. Je to výsledek emoční rovnice: K takovým drobným konfliktům už dochází v předškolním věku. Ať byl jakýkoliv konflikt, slyšel jsem prvně otázku: Co jsi jim udělal.? Takže co jsem si zafixoval: Když se mi něco nepovede, můžu si za to sám - Něco udělám (např. někoho oslovim) a když dočkám se záporné reakce, hned hledám chybu v sobě. Co jsem řekl špatnýho, jak jsem se tvářil, co dělám špatně. Neže bych si nepřipustil chybu, a mám chuť se změnit, ale jak kdyby mi mozek říkal: Tak, za jednu noc se nezměníš, ale tak za ten týden bys mohl. Ovšem žiju s myšlenkou, že nejsem dokonalý. Pramení to celé z mé neustálé kritičnosti, nedostatku chvály a intelektuální výchově ze strany otce z dětsví. Je možné, že se asi nad tímto problémem pousmějete, ale já sám nevím jak dál.

jo když se nad tim zamyslíš, tak si za svoje činy můžeš sám, i když se zdá, že za ně může druhej. někoho oslovíš v nevhodnou dobu, nevhodnym způsobem... to že on na to reaguje třeba podrážděně může bejt tim, že to od tebe přišlo v nevhodnou dobu na nevhodnym místě. ale zas na druhou stranu, proč se za to lynčovat? dycky se nepovede všechno tak, jak zamejšlíš. a když něco děláš s dobrym úmyslem, tak nemá smysl si za to nadávat, když se to nepovede. je to jen zkušenost. příště to uděláš jinak nebo jindy... je dobrý se zamyslet nad věcma, který děláš, ale nesmíš si zase všechno brát moc osobně.

Chápu, najít ten zlatý střed. No snad se to časem naučím rozpoznávat, momentálně mám s tím problem.