První opravdová láska mě srazila k zemi

na tomhle příspěvku je krásně vidět, jak si s náma krásně zahrává ta chemie v mozku. z vyrovnanýho člověka dokáže udělat během chvíle zoufalou trosku. v takovym případě ať to bolí sebevíc je potřeba zase místo srdce pustit ke kormidlu rozum. jenže, když je člověk ve stavu feťáka bez drogy, tak to většinou opravdu zachrání až ten čas... nejlepší je už dopředu si uvědomit, že nic neni na věky a všechno se pořád mění. co je teď super, může bejt za pět minut životní horor. s takovym vědomim má pak člověk přecijen nějakej zdravej odstup od daný situace a okolnosti ho tolik nerozhoděj. "Začal jsem o sobě pochybovat včetně sexu." - tohle je naprostá kravina a radim ti rychle na to zapomenout. to co jsi rozehrál je složitá hra a s tim vědomim jsi do toho taky měl jít. myslim, že teď záleží spíš na ní, jak se rozhodne... ber to jako životní zkušenost. dobrý zkušenosti jsou fajn, ale paradoxně se z takovejchhle nepříjemnejch zkušeností naučíš daleko víc...

Ten původní dotaz jsi psal celkem nedávno, že? Čas otupí všechna ostří, ale nelze čekat, že to bude za týden. Sbírat se z nepovedeného vztahu můžeš klidně i rok, zvlášť v takovémhle případě, když z toho koukal prů*er předem, což jsme ti i psali. Ideální by bylo, když s tím takhle bojuješ, se někam odstěhovat, to také trochu pomůže. Zní to tvrdě, ale nic víc s tím neuděláš a pokud si to budeš furt připomínat do živého, bude to trvat o to déle.

to co jsi rozehrál je složitá hra a s tim vědomim jsi do toho taky měl jít. myslim, že teď záleží spíš na ní, jak se rozhodne... Ou, jen to ne. Každá rada je teď opravdu drahá, ale nejlepší je podle mně říct si "Je konec." a pokračovat dál s vědomím, že to tak je. Pokud není, tak dobře (i když?) a pokud je, tak má člověk jasno. Ale samozřejmě to nepůjde ze dne na den...

...to carnifex - téma jsem opravdu zakládal já. Nemám pocit, že by něco v mém prvním sexu dopadlo špatně. Pravda, jedno počáteční selhání způsobené psychickým blokem jsem sám v sobě překonal:) Všechno další už bylo v pohodě. Jsem vám opravdu vděčný za reakce a povzbuzení, protože se v tom teď utápím. Chápu, že spoustě lidí tohle nepřipadá jako problém a ti, se kterými jsem o tom mluvil, mi to dávají najevo. Dobře vím, že ta holka je na tom psychicky podobně, možná ještě hůř a já jí nedokážu pomoct. Věřte, že tahle zkušenost mi trochu podlomila kolena v dalším navazování vztahů. Asi to chce opravdu ten čas, ale s mojí citlivou povahou, kdy všechno maximálně prožívám a vytvářím si kritické scénáře, to bude těžké. Děkuju moc.

to carnifex

tim jsem nechtěl říct, že má čekat, jak to dopadne. spíš, že z jeho strany je asi jakákoliv snaha v takovýhle situaci marná a jedinej, kdo by teoreticky moh něco změnit je ona...

to Pedros: Mě osobně čas nepomáhá. Mě pomáhá to, když se snažím sám pro sebe (se sebou) něco dělat. Sportuju, hledám nové lidi (kamarádky), chodím se bavit, prostě se snažím žít. Sám jsem v podobných sr*čkách už téměř půl roku, takže vím přesně, o čem je řeč. :-D Tady jde prostě o to, nezůstat na místě, ale jít dál, i když je to těžké... to Ni'ogaza: Aha, tak to potom, to souhlasím.

V tomhle stavu nikdo nechce slyšet racionální rady. Ale máš naší plnou podporu, drž se a jinak hodně štěstí...

Nejdřív kritika: můžeš si za to sám. Jednak ti lidi tady moc dobře radili, aby ses na to nevázal, že to pravděpodobně neskončí dobře, měls na to myslet. A za druhé je to i důsledek toho, že seš v tomhle věku ještě nezkušenej. Kdybys byl zkušenější a určité věci si prožil dřív, mohlo ti to být dneska jedno. Měls se sebou a svým problémem něco dělat dřív. Sorry za upřímnost, ale někdo ti to natvrdo říct musí. Se sexem jako takovým si nedělej starosti, při porvních pokusech dochází k selháním často, tvůj problém je, že ty první pokusy prostě přišly později. A teď rada: pomáhá změna, zaměstnání práce. Přestěhuj se, klidně do zahraniči, jestli seš na tom fakt tak bídně, intenzivně se něčemu věnuj.

aurelian: no teď už s tímhle ale nic neudělá, je zbytečné ho tu shazovat. a problém by ho možná dostihl tak jako tak, jen o něco dřív. jinak, stěhování, změna práce apod. mi přijde zbytečně radikální. podle mě stačí vyplnit čas nějakou novou aktivitou, eventuálně oprášení starých, využijí nového času ke stanovení nového cíle (v kariéře, nebo třeba že se začne učit lyžovat, pokud to ještě nedělá, nebo já nevim, prostě jakákoliv nová aktivita, ke který člověk může upřít trochu sil a myšlenek)

aurelian: máš pravdu, měl jsem od počátku vědět, do čeho jdu. Bylo to víc než jasný, ale pro mě zároveň obrovská výzva. Jenže se to zvrtlo v silnou vzájemnou lásku umocněnou mým prvním sexuálním zážitkem. Ani v nejmenším jsem nepočítal s tím, že mě to tak zasáhne. Teď se mi má nezkušenost vrací v podobě bolesti a trápení. Radikální změnu si dovolit nemůžu už kvůli práci, kterou mám rád. Zkouším se rozptýlit, chodím cvičit, s kamarády na kafe, klidně zajdu i sám do kina (přátelé už mají většinou rodiny a jiné zájmy). Z hlavy to ale jen tak prostě nevymažu ani v noci. Hlavní problém je, že se s tou holčinou musím čas od času vídat pracovně a první termín se kvapem blíží. Na jiného tuhle povinnost bohužel přehodit nemůžu. Moc bych chtěl dokázat, že jsem silný a na všechno se dívám s patřičným nadhledem. Je mi jí líto, prostě si vybrala život ve zlatý kleci plný dluhů a výhrůžek. Ale je to její volba. Možná by mi pomohla nějaká nová známost. Nejsem ale lovec a říkám si, že všechny ty nádherný prožitý momenty se prostě už nemůžou opakovat. Jsem moc vděčný za vaše reakce a povzbuzení. Díky.

tak já bych to to řekl ještě jinak - ona pro tebe tedy byla výzva, takže teď jsou tu před tebou nové výzvy! jednou z výzev by mělo být "zvládnout důstojně konec" a další výzvou pak "najít si podobnou/lepší holku"

No nazdar, ono je to smíchané ještě s prací. Tak to je asi nejhorší kombinace, co může být.

emu: nic jiného si ani nepřeju. Zkusím se od toho oprostit a hlavně úspěšně čelit jejímu případnému dalšímu bližšímu kontaktu, pokud přijde. Možná, že za nějaký čas ve svém vztahu procitne a bude jí scházet zase ta naše láska a něha. To už ale já snad budu někde jinde. Díky!

Přiznávám, že takovéto věci jsou pro mně nepochopitelné. Nedokážu se vžít do situace, že bych se měl kvůli holce tolik trápit. Přitom bych vzhledem ke své celoživotní situaci k tomu důvodů měl dost. Je něco takového normální, anebo snad nejsem normální já? Někdy o tom pochybuju a mám dojem že snad nejsem schopný citů a emocí a následné též řádného vztahu. Čas zahladí vše, v tom s kolegy souhlasím. Délka hojení je však pochopitelně úměrná intenzitě zranění.

A něco, co spousta lidí nerado slyší: pokud nejseš dostatečně zkušenej na to, abys někde sbalil krátkodobou známost, jdi do placeného sexu. Nejde ani tak o ten sex jako takový, ale o to, aby ses od toho odpoutal, v tom by ti to mohlo pomoct. Přednost dej větší ceně a kvalitě, poro začátek. Placený sex je pořád ještě tabu,ale z velké čsti sou předsudky proti němu nesmyslné. Nebo aspoň masturbuj při pornu!:)

Archeopteryx: nerad to píšu, ale mám z tebe stejný dojem.

Ještě donedávna jsem se taky cítil silný, sebevědomý a nevěřil, že mě vztah tolik zasáhne. Okolí mě bralo i vzhledem k mé práci a kariéře za naprosto sebejistého člověka, který může mít holek, kolik jen chce. Ale je to uvnitř, ty city a emoce se nedají lehce udržet na uzdě. Proto jsem ted na dne. Placeny sex mi je cizi, nikdy jsem to nezkousel a ani nechci. I ten prvni zazitek jsem si schovalal pro vyjimecnou prilezitost - z dnesniho pohledu velka chyba. V sexu me trochu trapi problem predcasne ej. kdyz jsem byl s holcinou, bez ochrany a lubrikantu to šlo hrozne rychle. A to je prave asi ten trenink, ktery mi v zivote chybi. I z toho prameni moje obavy z dalsiho vztahu. S moji velkou laskou jsme se sice milovali jen parkrat, ale bylo to naprosto krasny..

Archeopteryx: mě přijde že to až moc řešíš "vědecky". já si zase myslim že je lepší se zamilovat, klidně trochu iracionálně. pokud ta holka stojí za to, a pak se trochu trápit, když to pak skončí, než nemít vztah jen proto, že nechceš prožívat žádný emoce s tím spojený, že se bojíš že by nějaká baba narušila tvůj zavedený řád, že by ti sebrala čas který věnuješ kamarádům apod. nic naplat, je potřeba vyváženost a to na obě strany. někteří mají problém, že do vztahů příliš upadají, jiní (jako ty) zase mají problém být lásky vůbec schopni.

ax: No a co hůř, mně se takové vyjádření či zjištění stejně kdovíjak nedotkne, neznepokojí, nevyburcuje. Všechny věci v životě beru neustále tak nějak stoicky a flegmaticky. emu: Po pravdě řečeno, nejsem si vůbec jistý jestli jsem byl v životě vůbec někdy opravdu zamilovaný a jestli to v budoucnu někdy půjde. Možná jedno delší platonické zakoukání na střední. Jinak když o svých zážitcích kriticky přemýšlím, prakticky ve všech případech se jednalo pouze o momentální okouzlení na základě fyzické přitažlivosti, nic hlubšího. Jinak máš pravdu, že ke všemu v životě přistupuju dost chladně racionálně a nerad riskuju neúspěch a všeobecně problémy.

Ctu si vase postrehy a musim rict, ze to co me potkalo mohlo byt obrovsky stesti. Nekdo mi naznacil, ze takovou osudovou lasku uz nikdy nepotkam. Ze to proste bylo jednou za zivot. A prave to mi trochu nahani hruzu. Nemohlo to dopadnout jinak nez rozchodem, na druhou stranu ty zazitky jsou neco neskutecnyho. Taky se domnivate, ze se tak silna zamilovanost a naprosty souzneni dusi u dvou lidi bude jen tezko opakovat?

Nechápu, proč když jsi to zažil jednou, proč bys to nemoh zažít znova.

"Taky se domnivate, ze se tak silna zamilovanost a naprosty souzneni dusi u dvou lidi bude jen tezko opakovat?" Dotycna ti rekla, ze ses jeji nejvetsi zivotni laska a odklusala za jinym ? Bych rek, ze takovyho naprostyho souzneni a zamilovanosti zazijes jeste hodne. Bud v klidu.

Pedrosi, buď rád, žes to měl poprvý takhle hezký!!! To ti zůstane.

Asi je to v životě tak, že když má člověk velký emoce směrem nahoru, bude je mít i dolů. A "plochý" záležitosti nás tolik nerozhoděj, ale ani nevzrušujou. Je to taková daň, rub a líc. Dar od života versus jeho ztráta. V každým případě je dobrý po opadnutí bolesti vzít si z toho to dobrý a to dokázat využít i v dalším životě.;-)

Reaper: možná jsem naivní, ale mám za to, že co jsme spolu v posledních čtyřech měsících prožili, bylo jako gejzír nejhlubších citů, vášně a vzájemnýho porozumění. Opravdu jsem si trochu sáhnul na dno, když jsem pak řešil výhružky jejího partnera a neustálé šmírování i poté, co se sama náhle odmlčela. Té holce jsem věřil a pořád si namlouvám, že se rozhodla tak jak se rozhodla kvůli děcku, majetku, dluhům a hlavně tlaku rodiny a svého o dost staršího partnera. niki: máš pravdu, na jednu stranu jsem nesmírně šťastnej, že mě něco takovýho potkalo a že si z toho můžu vzít ponaučení a zkušenosti do dalšího života. Na druhou stranu se obávám našeho dalšího kontaktu po pracovní rovině. Tady už je to asi jen o silný vůli a potlačení všech doznívajících pocitů. Teď, v období krize, kdy se snažím vzpamatovat a racionálně si všechno odůvodnit, mám výčitky, že jsem se jí naprosto otevřel a byl ve všem upřímný. V mnoha věcech jsem jí hodně pomohl, a teď vůbec nemyslím peníze. Asi bych si v nějakém příštím vztahu měl nechat trochu odstup a nadhled. Nechci být "ten hodný", kterého holka po čase odkopne jen proto, že ho má moc jistýho.

tak vidíš, že to bereš zdravě. dám ti ještě pár postřehů k zamyšlení: - kdyby ta holka zůstala tvoje napořád, myslíš, že by sis v pozdějším věku nezačal říkat, že sis v mládí pořádněn neužil, že si nevyzkoušel jinou než tu jednu? že by si neměl pořád měl nutnání vyzkoušet i něco jinýho... a nakonec tomu nepodlehl? - co by si byl prosimtě za člověka, který nikdy nezažil rozchod, ani bolest z lásky? chápal by si ty spousty písničky, co se o tom hrajou? filmy, příběhy z knih, či prostě jen příběhy známých a kamarádů? o tohle by si přišel. každý by měl zažít nejen nějaký první vztah, první sex, zamilovanost a pobláznění, ale TAKÉ nějaký ten bolestivý rozchod. patří k životu. patří k souboru životních zkušeností, které máš získat a pak předávat mladším, případně svým dětem, až budeš starší. má to tak prostě být. - za všechno se platí. za rohlíky penězma, za lásku pak bolestí. všechny krásný chvíle si můžeš užívat jen díky tomu, že poznáš i ty špatný. jen tak si jich budeš vážit. zamilovanost můžeš prožít víckrát v životě jen díky tomu, že se někdy taky rozejdeš. nepotkala tě žádná tragédie, i když to tak cítíš. uvidíš za rok, za dva.