První opravdová holka?

Zdravím.
Zprvu mi bylo trochu trapné mi sem psát, avšak je to přece jen anonymní a tak snad nebude takový problém komunikovat.
Nejspíš asi povím něco o mě, ať se máte aspoň trošku čeho chytit. Takže, je mi 15 let, klučina.. příští školní rok se hlásím na gymnázium, hraji desátým/jedenáctým(opravdu nevim kolikatym :D ) rokem lední hokej, a miluju sport obecně, dále mě asi baví pobývání na počítači a lození ven. Mezi přáteli jsem strašně ukecaný. Jelikož skoro všechen čas jsem do teď vynakládal na přípravu na hokej.. Ale teď se všechno mění, od doby (asi týden, možná 10 dní) co jsem se seznámil s jednou úžasnou, nádhernou, nejlepší, nejbožejší holkou.. Už se dostávám k jádru problému..
Jak již jsem psal, vynakládal jsem všechen čas na sport a tak nebyl čas, ani jsem se nějak extra nezajímal o druhé pohlaví(tím nechci říct že jsem to úplně zazdíval, spíše jen sem nevyhledával partnerku, jestli rozumíte). Holku jsem převážně vždy šetrně odmítl, z jakýchkoli důvodů.. Teď však zažívám co nikdy, asi vám nemusím popisovat moje pocity, když jsem s ní, nebo když si s ní jenom píšu.. Asi je v podstatě zbytečné popisovat to, jak vypadá, spíš charakterové vlastnosti- Milá, tím myslím opravdu milá.. starostlivá, ani náznaky arogance či podobných vlastností, což mě vždycky úplně popuzuje. Doteď se mi zdála i strašně uzavřená, také když jsem začal naznačovat, něco k ní, bližšího, začala měnit téma, na druhou stranu mi včera začala ve dvě ráno psát poměrně připitá, dost popravdě, což bych do ní v životě neřekl, ani se mi to k ní nehodí. Je asi o dva měsíce starší tuším. Už jsme se i chystali se sejít, ale z toho sešlo, jelikož já měl druhý den ráno trénink a ona stejně musela hlídat mladšího sourozence.. Ale té schůzky, nebo jak to nazvat, se opravdu bojím jako čert kříže.. Nejen že oba bydlíme na vesnici, asi 5-10 km od sebe(což je v pohodě), ale co tu můžem dělat? Všude jsou všichni chytří, jak zajít do kina, jak zajít na diskoteku, jak zajit na koncert... ale JAK :-O .. Opravdu nevím, přijedu tam, ale přeci, povídat si celej den, do večera.. Copak budou slova? Sám to na sobě vidím když jí píšu, vše si desetkrát promyslím a ještě víckrát překontroluju než ji napíšu..
A tak se konečně ptám.. Nenašlo by se tu pár rad, co pořád říkat, co dělat, jak se chovat, kam ji brát, co pusa, jen na tvář, či rovnou po franzouzsku, a já nevím co ještě? Prostě co nejvíce informací, ať to ve mě vyvodí pocit, že se tam nemusím bát jít, že se ztrapním, že to skončí úplným fiaskem, že to nevyjde..
Vážně Vás prosím, pokud jste to dočetli až sem dolů, prosím, ještě jednou opravdu prosím, poraďte, každá, ikdyž malá rada mi bude k dobru..
Snad to není moc dlouhé, ale nějak jsem se rozepsal, tímto se i předem omlouvám za chyby, to malé okénko není moc přehledné a dávat do wordu a překontrolovávat se mi v tomto čase už opravdu nechce..

Takže se zatím loučím s pozdravem a čekám na nějakou tu radu.. Třeba i nějakou skromnou.. ;-)