Ahoj, chlapi, ráda bych slyšela názory, rady mužů na můj řekněme....milostný život? V poslední době hledám, kde je zakopaný pes, a nějak se na věc neumím podívat z více stran.
Nejprve bych asi měla napsat něco o sobě - jsem úplně normální holka. Ne vyloženě snědá, ale řekněme takový španělský typ, 175 cm, 72 kg. Je pravda, že bych mohla ještě něco málo zhubnout, nicméně nejsem nijak rozkynutá. Netrávím hodiny zušlechťováním se, ale dbám, abych byla upravená, neměla suchou kůži, ošklivé, nehty, mastné vlasy. Nemaluji se, už tak jsem dost výrazná. Hlavně v zimě dám hlavně na praktické věci, takže hlavně v zimě preferuji spíš funkční, sportovní oblečení, i když dámu ze sebe umím také udělat. Vždy se ale snažím, aby k sobě oblečení, barvy a styl seděly.
Z druhé strany mám po VŠ, jsem pro kdejakou špatnost, mám hodně zájmů a hodně věcí mě zajímá, děsně ráda cestuji a zkouším nové věci. Mám spoustu much, jako každý člověk...jsem dost tolerantní a je mi téměř šumák, co si o mně kdokoli a za jakékoli situace myslí.
S lidmi nemám problém, naopak. Nemám problém se seznamovat a zařadit se do chodu již zaběhnutých kolektivů, v novém prostředí jsem nesvá jen chvíli. Přehnaný extrovert však nejsem. Dokážu se bavit na hodně témat. Nicméně za ty roky, co jsem s někým chodila/randila/apod. se v běžném životě nikdo neprojevil, že by se mnou chtěl být, ani nic nikdy nevykrystalizovalo, jak to třebas v kolektivech bývá (školy, zájmové kroužky apod.). A já se ptám proč? Vždycky když mě to nakonec přestalo bavit být sama, poznala jsem někoho úplně nového, cizího přes internet (v průběhu let párkrát, ne pravidelně!:) - a tam jsem měla "několikrát úspěch"(a nutno podotknout, že to nebyli žádní tragédi). Byly z toho i delší vztahy, i úlety, nebo jsme prostě zapůsobila, ale bohužel tam nebyla jiskra....jenže já tak nějak cítím, že už to není pro mně úplně cesta. Nečekám na lásku na první pohled, ale třebas že někde uvidím, poznám někoho, u koho bych si řekla, že je mi sympatický, ono to třebas bylo vzájemné a postupně bychom si k sobě tak nějak našli cestu...aby to bylo přirozené, nenásilné, nejisté na začátku. Jenže to se mi nikdy nestalo. Proč? Nikdy jsem neměla s chlapama problém komunikovat, leč to prostě s nikým přiměřeně věku (řekněme v amplitudě 20 - 35) prostě ani náznakem....jak se to dělá? Jak se to tak stane? Jsem otevřená každé radě a názoru!:)
Diskuze
Proč mě mají muži jen jako kamarádku?
Ahoj, chlapi, ráda bych slyšela názory, rady mužů na můj řekněme....milostný život? V poslední době hledám, kde je zakopaný pes, a nějak se na věc neumím podívat z více stran. Nejprve bych asi měla napsat něco o sobě - jsem úplně normální holka.
Autor: Redakce Svadeni.cz Publikováno
Komentáře čtenářů
8 komentářů k článku.
Zobrazit celou diskuzi (6 komentářů) Sbalit komentáře
Anonymní čtenář
První polovinu sis mohla odpustit. Každý jsme nějaký a nemá smysl nad sebou tolik přemýšlet... Nebyla tam jiskra, no tak jste si nejspíše nesedli. On vztah není jen o promilovaných nocích a nekonečných schůzkách, ale je tam hlubší pointa a v tomhle jste si byli jiní. A proto to dopadlo jak dopadlo.
Neli
Pepe: Chápu, že se chlapi bojí krásných žen, jelikož z nich mají pocit, že "na tohle prostě nemaj". Ale nechápu, čeho se bojí u mně, bojí-li se vůbec a právě NA TO SE PTÁM. Aktivně a přímo- tohle jsem dělala dřív. Naprosto nenásilně, prostě v klidu, nikoho jsme nikam netlačila, prostě jen otázka. Nikdy z toho nebylo nic dobrýho, buď se chlapec lekl hnedka na začátku, nebo z toho nakonec vycouval. Teď to radši dělám tak, že než přímo pozvat, řeknu, že když bude mít dotyčný čas a chuť, že ho moc ráda uvidím. Nebo že budu volná v daným rozmezí, tak ať se ozve, bude-li mít čas a chuť. Přímý dotaz/pozvání na rande prostě většina chlapů nedává, to vím z vlastní zkušenosti. A ono se stejně nic neděje:D
Neli
Moon: děkuji za odpověď, omlouvám se, že jsme byla tak obšírná, přišlo mi dobré to ke zpovědi přidat.Nicméně opravdu neřeším, proč moje vztahy a pseudovztahy nevyšly, řeším, proč za ty roky nikdy nevzešly v běžném životě, ač jsem společenská, mám hodně známých a nesedím na zadku (a nejsem ani excentrik, který by každého převálcoval svým projevem). Prostě jsem si nakonec našla někoho přes net, a to cíleně (a ne, nejsem aktivní uživatel seznamek,prostě jsem to občasně a nárazově vyzkoušela a ono to vždycky vyšlo - nějak). Jenže poslední dobou mi to přijde už jak na trhu a nechci to tak. Jenže nevím,co s tím.
Anonymní čtenář
A já znám zase lidi, co nikam nechodí jen sedí doma a taky si někoho našli :-) Ale nechápu co řešíš s "trhem"? ;-)
Neli
Moon: Děkuji Ti za Tvůj čas a reakce, nicméně se stále chytáš nepodstatných věcí:D prostě si už nechci shánět chlapi jen na internetu a řeším, proč mi to možná nejde "klasicky" :-D
Foroo
Ahoj Neli: osobně kdyby za mnou přímo přišla holčina s tím, že mě chce pozvat na rande, tak se musím přiznat, že nevím co bych dělal :). Je to asi dáno tím, že jsem plachej a chvilku mi trvá než se "rozkoukám". Osobně bych dívku nejdřív trošku chtěl poznat, dát se do řeči. Zjistil bych co máme třeba společného. Třeba nějakej sport. Společné akce. Neříkal bych tomu hned rande. V seznamky moc nevěřím, snažím se dělat věci, které mám rád a zkoušet nové věci. Při tom potkáš spoustu zajímavých lidí. Všechno má svůj čas a pokud půjdeš trvdě po vztahu, budeš jen neštastná. Ničemu se nebraň, ale ani nepodléhej depce :) Přeju hodně štěstí.
Nutno podotknout, že nároky nijak přemrštěné myslím nemám, případný dotyčný by měl být aspoň trochu akční, nebát se závazků (ne, na děti a svatbu zatím fakt nemyslím, nikoho nikam netlačím, ale přátelství s výhodou pro mně není) a měly bychom se nějal fyzicky přitahovat. Průšvih je, že ani aspoň do toho pelechu mě nikdo nezkusil dotáhnout:D což iž je trochu smutný:))
Pribeh ako 1000 inych cez kopirak. Poznal som jednu, na ktora by sa mozno opisala rovnako ako ty, ale ozaj to neslo - kvoli reciam a povahe. To je hlavny problem, nie par kil navyse. "Problem" ako ty mavaju aj zeny s perfektnou postavou, tie zase tvrdia, ze muzi sa boja ich krasy. Skus to aktivne a priamo, ked sa ti niekto paci, pozvi ho niekam.