Problémy s rodiči

Osobně jsem z těchto problémů jíž vyrostl, avšak ještě nedávno jsem je zažíval z jiného úhlu pohledu. Co udělat: První důležitá věc je umět s rodiči komunikovat. Také byli mladí a vyváděli různé kraviny. Jestli vám vadí, že vás nechtějí pouštět za někým, promluvte si o tom s nimi. Řekněte, jak vám na tom druhém člověku záleží, a že se s ním chcete vídat. Za to ale budete muset také něco nabídnout. Zlepšení se ve škole, domácí úklid, přesně dodržovat časy a nechodit pozdě... Ono to není tak, že vás rodiče chtěli vykořisťovat. Jen s nimi musíte najít společnou řeč. to monige Nevím, co konkrétně jsi provedla, takže přesně neporadím. Každopádně nikdy není pozdě promluvit si s nimi, říct, co se stalo, a nezapomenout dodat, že tě to moc mrzí...

J4rd4

Má to nějakej důvod, že ti to rodiče zakazují? Třeba špatnej prospěch ve škole nebo nesplněný povinosti? Jak to píšeš tady, tak je to čistá bezdůvodná buzerace a s tim nic neuděláš a doporučuju se vzbouřit. Pokud je problém v tom, že neděláš něco, co připadá rodičům důležitý, nejjednoduší je udělat to a až potom jít za zábavou. Já to moc nedokážu vidět jako výměnu něco za něco. Kdyby bylo všechno ok, tak tě pravděpodobně budou pouštět jen tak. Navíc si uvědom, že rodiče prostě mají zkušenosti a častokát neradí blbosti. Takže to, co po tobě chtějí, má smysl.

J4rd4

Pokud ty svoje povinnosti plníš, tak to potom zdůrazni v případný hádce. "Udělal jsem svoje a teď jdu ven."

čaute, mám takový problém..týká se taky rodičů...Je mi 20 a konečne jsem si našla kluka, jsme spolu cca 3 měsíce. Všechno klape a je ok. Jenže nevím jak to prostě říct doma. Naši jsou prostě ze starý školy,když jsem byla v puberte, tak všechny moje kámošky měli prostě normál kluka. Jen já ne. U nás se doma o tomhle vůbec nemluvilo.Když jsem chtěla jít večer do města, tak prostě ve 12 doma. Take teďka se mi stavá, že se mě naši prostě zeptají, v kolik dojdeš, když reknu, že nevím, tak hnedka 20 minutová přednáška, když řeknu, že ve 3 tak hnedka to je pozdě atd. Naši si prostě myslí, že moje jediná starost je vejška a nic jinýho. Že bych měla sedět doma na zadku a učit se. Jenže toto já nechcu, samozřejmě vejška mě baví, všechny zkoušky mám hotové a prostě sedet doma na zadku mě nebaví. Tak jsem si v 19 řekla dost, že už si taky musím někoho najít. Začla jsem na sobě pracovat, chodit víc mezi lidi a poznávat lidi. No a našla jsem si svého současného přítele. A otázka zní jak to říct doma našim???? Přítelovi je 24, všechno nám klape. Jenže je to můj první vážnej vztah a jistě znáte tu situaci, kdy jste měli prvního partnera, a rodiče hnedka kdo to je....a prostě "výslech".

to lucia

Připadáš si dospělá, že se podle sebe můžeš kdekoli toulat? :-D Já ti to řeknu asi takhle - s rodiči jsem neměl nikdy problémy, avšak pokud je přijedu navštívit a někam s vydám, tak si hlídám, abych byl do půlnoci doma. Ne kvůli nějakým zákazům. Zkrátka proto, abych je zbytečně nestresoval. Na VŠ si dělej, co uznáš za vhodné. Doma na ně ber ohledy, když víš, že se o tebe bojí. Rodičům to řekni normálně. Je ti 20, nemají se čeho bát. Samozřejmě se tě budou ptát na to, jaký je. Výslech určitě nastane. Budou ho chtít poznat apod. Nebraň se tomu. Jestli to není nějaký násilník, tak ti ho opravdu zakazovat nebudou...

taky jsem s rodičema míval problémy co se volnosti týče. bohužel docela dlouho oproti jinej lidem, který jen doma oznámili jdu tam a tam a šli. já jsem musel říct kam jdu, s kym jdu a v kolik se vrátim, což neni tak úplně jednoduchý. navíc jsem byl limitovanej desátou hodinou. do určitýho věku s tim asi nejde nic moc dělat. přecijenom jsem byl na rodičích závislej a vyskakovat jsem si moc nemoh. nakonec jsem to vyřešil mírnym šokem a od tý doby už to jde celkem v pohodě. uzpořádal jsem na chalupě menší oslavu a v domění, že se to rodiče nedozvědi jsem jim o tom neřek. co čert nechtěl, rodiče přijeli v tom nejlepšim. pamatuju jak doutníky a lahváče lítaly všude kolem, jen aby se co nejrychlejc schovaly :-D máma měla půlhodinovej šok, kdy nedokázala ani nadávat. táta byl naprosto v pohodě. nakonec se všechno vyřešilo. druhej den máma dokonce vozila kámoše na vlak, což jsem se divil. od tý doby se vždycky nějak dohodneme a nebo už si prostě dělám věci po svym a ani se neptám... takže jak radil Killer, dobře cílenej šok a vzpoura udělá svý :-)

lucia

Máš moji podporu a ujištění, že zdaleka nejsi sama s podobným problémem. S radou je to ale horší. Sám mám s rodičema obdobné problémy i když už jsem plnoletý nějaký ten rok. Pokud s nima není rozumná řeč, jediná šance se osamostatnit a žít si vlastní život. Jestli jsi na VŠ tak velice dobré nebydlet s nima ale radši na koleji a doma se pokud možno moc neukazovat. Pokud tě nemají pod dohledem, nemůžou tě kontrolovat a pokud na nich nejsi závislá tak na tebe nemají páky. Pokud jde o vztah, na tvém místě bych o tom za stávajících podmínek radši pomlčel a vyčkal jak se to vyjasní. Pokud vám to vydrží a bude to hodně vážné, pak je důvod to doma oznamovat. Jinak je to zbytečné přilévání oleje do ohně. Pokud byste se rozešli, budou všechny předchozí dohady s rodičema zbytečné a navíc si tím budou ještě dokazovat že měli pravdu, svým vměšováním vám dokonce můžou vztah rozbít. Já sám jsem odhodlán něco doma oznamovat až tehdy když by to směřovalo k založení rodiny. Teďka stejně není co oznamovat. Vážný vztah nemám a všelijaké současné aférky jsou doma naprosto nepublikovatelné.

RaShCZ

Je vidět že jsi s rodičema měl dobré vztahy, já to tak optimisticky zdaleka nevidím. Ne každý bude ohledně partnera svého dítěte v pohodě. Některý rodiče jsou prostě ujetý. Třeba nějací snobové, vysoce vzdělaní, společensky postavení, úspěšní, kariéristi apod. určitě nebudou souhlasit když si jejich děti vyberou někoho kdo nebude na patřičné úrovni. Věřící nebudou chtít aby si jejich děti začínaly s nevěřícíma. Fanatičtí příznivnci nějakých ideologií, sportovci, milovníci kultury apod. bývají taky netolerantní vůči odlišně založeným. Často jde o mnohem menší "nedostatky" než kriminální sklony. Pravda že spousta mladých jsou nerozumná telata co vyvádějí blbosti a pevná ruka rodičů je zapotřebí. Tady teď ale jde o rozumné, zodpovědné a bezproblémové mladé lidi, co si plně zaslouží důvěru a mají svá práva. Chování rodičů popsané v této diskuzi je evidentně přehnané a jedná se o nehoráznou buzeraci a mentalitu předminulého století.

to Archeopteryx

Ty dobré vztahy jsou dány tím, že jsem vždy věděl, co si mohu dovolit a co ne. Nemysli si, že mám nejlepší rodiče na světě. Věř mi, že ne. Hlavní je ale umět s nimi komunikovat a nacházet kompromis.

RaShCZ:

Jasně, nikdy to není ideální a vždycky to chce domluvu a kompromisy. To je ovšem nutné z obou stran. Pokud jsou rodiče netolerantní a neustále si prosazují svou, tak tudy cesta nevede. Potom jsou na výběr jen dvě možnosti, buď se podřídit v zájmu zachování rodinného klidu a přitom se užírat nespokojeností, nebo se vzbouřit a prosadit si svou i přes odpor. K tomu je ovšem třeba mít určitou pozici, kdo je na rodičích naprosto závislý si těžko může něo dovolit. Ještě jsem si vzpomněl na jedno úsloví, totiž že rodiče vždycky chtějí pro děti to nejlepší, ale podle svých představ. Oni si prostě nepřipustí, že by se mohli mýlit, nebo že by jejich děti mohly mít jiné představy. V dobré víře si zarputile prosazují svou aniž by si uvědomili že svým přístupem třeba dětem naopak škodí.