problem v komunikaci

Nevim v cem je presne problem. Tipoval bych to spis na strach z toho, ze pokud bych mluvil nahlas az kricel bych placnul nejakou zkomoleninu. Asi je taky problem, ze nevim, kolik do toho vlozit "energie" aby to bylo tak akorat.

to Adam

já mám problém úplně opačnej. já osobně to teda jako problém navidim, ale setkal jsem se už s reakcí lidí, kterejm to asi vadí. já narozdíl od tebe zase ve společnosti lidí mluvim dost nahlas a mluvim skoro pořád :-D mám si s kymkoliv co říct, proto třeba rád chodim na srazy lidí, kde nikoho neznám nebo znám třeba jednoho člověka, kterej mně tam vezme. je to právě pro mně příležitost popovidat si s jinejma lidma než už znám a o novejch věcech. s timhle naprosto žádnej problém neni. občas se musim dokonce krotit, protože už se mi několikrát stalo, že jsem si začal povidat s přítelkyněma svejch známejch a oni si pak povidali jenom se mnou a na svý miláčky kašlali, což už se pak jako malej problém trochu ukázalo, protože vidět kyselý a uražený xichty svejch známejch, jak radši odcházej k baru, než aby stáli vedle a poslouchali jak se spolu bavíme, už neni úplně dobrý. větší problém ale je, že zřejmě dost nahlas mluvim, aniž si to uvědomuju. na to už si pár lidí stěžovalo. krom toho je to blbý i z důvodu, když náhodou mluvim o někom jinym a dotyčnej to samozřejmně slyší, protože to rozhodně nešeptám :-D

Adame...

Pokud jsi schopný s tím něco dělat, radila bych trénink - aspoň k tomu, abys našel "tu správnou hlasitost". Těžký bude asi najít společnost, ve které budeš moct tenhle trénink praktikovat, aniž by Tě to příliš rozhazovalo. Rodina, širší rodina, rodina a kamarádi, kamarádi, známí? V nějakém žebříčku od nejsnadnějího po nejtěžší? Bývá fajn, z vlastních zkušeností (problém můj i známých) přiznat se. Nebývá to zrovna lehké, ale když řekneš, jaký máš problém a že bys s tím něco rád udělal, začneš působit víc "lidsky" a míň divně. Všichni máme problémy. Navíc holky rády pomáhají a zachraňují...

to adam

Tak to není problém v hlasu ale v hlavě. Jmenuje se sebevědomí. Trénuj. Nic jiného ti nepomůže. Jen tak mimochodem, víš, že ti nejvíc tišší lidé mají většinou ten nejkrásnější hlas, když promluví? Aspoň to tak říkají ženy v mém okolí. Že já mogor jsem tak ukecanej... :-( Ne, vážně, také jsem ten problém míval. Teď mívám problém držet ústa zavřená.

Dekuji vam za nazory, vezmu si je k srdci. RaSh Sebevedomi, to je ono. Mel bys nejaky tip, jak si ho zvysit? Nechtel jsem ze zacatku psat, ze je to sebevedomim, ale to, co ted napisu, bude znit jako pripad pro cvokare. Takze asi pred tydnem jsem poznal prima holku. Nedelal jsem si zadne nadeje, jde jenom o pratelstvi a navic ma pritele. Nejak jsme si popovidali, cislo jsem z ni pak vymamil. Pak se do toho jeste zamotal jeden kamarad. Ten se s ni seznamil pred par dny a protoze ja komunikativni nejsem, vypadalo to, ze si vic rozumi oni. Citil jsem se na jako "druhe koleji". Pak z niceho nic jsem zacal mit takove stavy, kdy me prepadavaly myslenky typu: "co on s ni ma?" nebo "ted me odsune na druhou kolej a zapomene na me, protoze pro ni nejsem nijak zajimavy nebo dulezity" (nemam zkusenosti s divcim myslenim, proto druhy myslim). No ok, reknu si - zacnu s ni mluvit ted no ale pak kdyz ji vidim, tak jdu radsi pryc, vyhnu se ji. Ja ale vubec nevim proc to delam. Docela mi na rozvoji naseho pratelstvi zalezelo, po delsi dobe jsem se tesil, az ji znovu uvidim a kdyz uz ji vidim, delam jako ze nic a ze jako ze ji nevidim.

to adam

Žárlíš na ní. Podvědomě cítíš, že by měla být tvoje. Proto se tak chováš. Opět důsledek sebevědomí. Zadej do vyhledávače nahoře vpravo slovo "sebevědomí" a přečti si články, které ti to vyhodí. Dále doporučuji článek: "S rozřesenými koleny nikoho nesbalíte!" Je tam vysvětleno, proč se je bojíš oslovit.