Poraďte prosím

Docela mě trápí můj problém se vztahem k ženám a neumím si ho vysvětlit. Je mi 32 let a stále jsem poloviční panic. Tedy jestli se to tak dá nazvat, s normální ženou, kterou bych si někde namluvil jsem ještě žádný sex neměl. Totiž ve 27 letech jsem se trochu trápil panictvím a šel jsem s prostitutkou na privátu, abych neumřel jako panic :-) krátce potom jsem tam byl ještě několikrát. To byly moje veškeré intimní zkušenosti se ženami. Jinak žádnou přítelkyni jsem ještě neměl a kromě prostitutek se o sex s nikým nepokoušel, proto píšu poloviční panic. Blíží se kristovy roky a začínám z toho mít depku, že nejsem normální. Co si o tom myslíte a co by jste poradili? Ženský se mě libí, masturbuji u porna, takže gay nejsem. Sociální fóbii , jinou extrémní plachost nebo problém s komunikací taky nemám. Seznámil jsem se snad s desítkami dívek a žen, v různých podnicích a diskotékách, na internetu, při sportu, na ulici.... Někdy trochu pokecám, někdy začnu flirtovat, potom si vezmu číslo, nějaký kafíčko, nebo nějaké kulturní akce a potom ji nechám, seznámím se zase s jinou. Svým způsobem mě rozhovory se ženami a ženský pohled obohacuje. Rád se s nimi bavím, dávám jim drobnější dárečky, často dochází k oboustrannému jiskřivému flirtu. Nikdy jsem ale žádnou ženu nebral jako přítelkyni. Toužím po naplněném vztahu, ale žádný se nenaplní. V určité fázi vztahu se na to vykašlu a začnu hledat jinde. Pokud se na to nevykašlu já, tak ztratí trpělivost ona. V čem je problém? Jsem z toho sám zmatený a chtěl bych svůj život změnit. Začal jsem chodit k psychologovi, už asi dva roky se mě snaží odblokovat pomocí kineziologie, ale stále nic. V jiných oblastech života problém nemám, umím si vydělat peníze, mám docela velký okruh kamarádů a známých, rád se chodím pobavit do společnosti, mám široký okruh zájmů, ale to mi nestačí. Žiji sám a často se cítím osamělý, toužím po něčem citovém - něha, láska, blízkost druhé osoby, někoho dobře znát a mít pocit, že někdo zná dobře mě. V čem může být problém? Můj vztah k ženám? Vyrůstal jsem v rodině, kde byly jen ženy, možná mě to nějak poznamenalo. Nevím jak něco změnit, mám hroznej strach se s někým sblížit a zároveň toužím po blízkosti. Snad někdo pomůže.