oslovování slečen na ulici/v metru

Tohle byla pro mě zábava asi v 15-17 letech, kdy jsem se tím bavil a nebo možná jako taková průprava, pokud chceš dělat v obchodě. I tehdy ta úspěšnost byla takřka nulová, jestli se chytla tak 1 holka z 20, bylo to považováno za vynikající číslo. Jestli to bereš jako zábavu, tak OK. Jestli od toho něco čekáš, ztrácíš čas. Zvolil bych efektivnější způsoby.

Zrovna ten tebou zavrhovaný Facebook, má paradoxně větší naději než oslovování holek.

Jarda: Taky se chci takhle seznámit!;-) Občas to zkouším. Stává se často, že si s holkou dobře pokecám, ale pak řekne, že je zadaná (já rozvraceč vztahů nejsem) a nebo si mě třeba neautorizuje na facebooku (což je škoda), ale chci to taky. Napiš mi maila.

Moon: já jsem takhle oslovovat začal taky kolem 18 let, spolu s objevením tohoto webu. V té době jsem si tím spíš honil ego (ačkoliv jsem byl nervózní), než bych chtěl reálně navazovat vztahy. Dneska si naivně myslím, že jsem vyspělejší a podle mne to nedělám ze zoufalství, ani abych si honil ego - o čemž vypovídá i to, že na případné úspěchy nejsem přehnaně fixovaný a neúspěchy mě neodrazují ani nějak víc nemotivují (nespouštějí zášť). Pokud jde o moje očekávání, tak ono je to vesměs spontánní... Nikdy jsem neoslovil žádnou slečnu "plánovaně", že bych si ráno řekl dneska nějakou oslovím a pak "hledal". Ty situace vznikají náhodně a to mám na to nejradši, to mě fascinuje - zkrátka o něčem přemýšlím (třeba v metru) a najednou přistoupí pro mě atraktivní slečna natolik, že "si ukradne mou duševní kapacitu" - pak mě začne vrtat hlavou, co se pod tou hezkou slupkou skrývá - pak ji v tom lepším případě oslovím. Je to pro mě částečně adrenalin, nevšední zpestření dne. Částečně od ale čekám (asi naivně) i navázání vztahu (neřeším jestli krátkodobý, dlouhodobý - to by se vidělo).

Osobně jsem viděl tolik případů, kdy jeden kluk tak dlouho přemýšlel a váhal, až to za něj udělal někdo druhý. A to se stalo kolikrát i mně... A co když je za tím jiný motiv - prostě se nejrychleji dostat z bodu A do bodu B, bez nějakých překážek. Pokud holka takto myslí, tak se nediv že Tě pošle někam. Jaká je pravděpodobnost, že si holka vyjde jen tak se bloumat ulicemi? Ty to sám děláš? Zvykni si, odmítnutí k životu patří a když Tě ženská odmítne, ano lze s ní nadále komunikovat, jen je třeba spolknout ego a nebrat si to osobně. :-)

Teď úplně nevím, jestli chytám, na co reaguješ v první části... Dneska už neváhám, a dřív to byla spíš zbrklost, než váhání. Jasně, chápu, tohle si taky myslím a naznačuji to už v prvním příspěvku. Dělám i sociologické průzkumy na ulici a úspěšnost je podobná :-D Tím jsi mi potvrdil jeden z hlavních možných faktorů - a to nepraktičnost dané situace. Souhlas :-). Na druhou stranu já taky obvykle někam směřuji, ale 2 min na eskalátoru mě fakt nezdrží :-D Ještě bych se rád pozastavil u prapříčiny toho, proč oslovuji na ulici - a to, že neoslovuji moc uvnitř mé "sociální bubliny". Odmítnutí jako takové mi v zásadě nevadí (to je i na ulici), ale představa, že se se slečnou pak pravidelně vídám mě trochu odrazuje. Ještě výraznější je ale vliv toho, že neumím poznat zájem. Respektive jak překlopit nějaký "obecný tématický rozhovor o dané činnosti" k "osobním tématům". To na ulici řešit nemusím a to mi situaci ulehčuje. V nějaké skupině se řeší obvykle tématické věci a z těch nevím, jak přepnout. :-) když se dostanu přes tohle, tak pak rozdýchám i odmítnutí a následné vídání se :-D

Podle mě jdeš na to příliš složitě, moc to analyzuješ a moc to řešíš. Taky jsem to tak dělával a pak jsem si říkal, jak to ty lidi dělají, že se dají dohromady. Prostě neřeší takové věci a jednají. Tečka. Jak poznat zájem? To je tak do očí bijící, že toho si všimne i slepý. Otázkou je, jestli její zájem vnímáš a reaguješ na to.

To máš pravdu, uvědomuji si, že na takové prosté záležitosti, jako jsou vztahy jsem až moc přemýšlivý :-D S poznáním, vnímáním zájmu mám problém. Kde končí normální přátelská spolupráce a začíná zájem?

Já bych to moc neřešil. ber to jako takovou hru, prostě zkoušíš, zkoušíš, a podle odezvy to buď časem samo usne, nebo to skončí v posteli.

ax: teď nevím, jestli hrou myslíš oslovování na ulici (to spíš) nebo se snažit prolomit ledy při nějaké aktivitě/kroužku/projektu. I když ono to platí asi pro oboje koneckonců :-D Každopádně díky za reakce, případně rady - už v tom mám víc jasno (za což rád, protože to ostatně bylo cílem) ;-)

Platí to všude. Všude, kde máš náladu a chuť něco zkoušet. Venku na ulici si můžeš dovolit jít na to příměji, protože ti o nic nejde, v kolektivu, kde se vidíte opakovaně je lepší házet jen náznaky, dvojsmysly a hrát rafinovaněji, aby ses nevyjádřil napřímo, nedostal košem, ale nemusel se pak s dotyčnou dále stejně potkávat.

Ženská, která má zájem, tak umí být až nebývale nadprůměrně aktivní :-)

Jasně, proto taky preferuji ulici, tam je to jednodušší, přímočařejší. Jak jsou v tom jemné náznaky, tak začínám být nejistý. Mám pocit, že se mi to v životě už několikrát, respektive s pár slečnami stalo, ale v těch situacích jsme selhal - jakoby jsem to nechápal, bylo jich "plný hřiště", lekl jsem se, a než jsem se odlekl, tak jsem je přestal bavit. :-D

Jenže pravděpodobnost úspěchu bude v řádech %, což je dlouhodobě neefektivní. Pokud se Ti podaří získat vztah z ulice, ber to jako fakt zázrak. :-) Jojo, to znám. Já dostal takřka přímou nabídku k sexu a nevyužil jsem toho, místo toho jsem jel jak romantik. A pak jsem se divil, proč třetí schůzka dopadla tragicky. Teď už to vím. Stalo ase to asi dva roky zpátky.

Chápu, je to sice jednodušší, ale stejně tak neefektivnější. Snažím se zkombinovat oba přístupy (ulice i známé). Třeba nějaká zabere :-D To máme podobné zkušenosti, věřím, že do dvou let budu taky o trochu vyspělejší...