Nikdy jsem se nelíbal z lásky

No já bych ti doporučila to samé, v klubech jsou holky dajné aspoň by jsi se něco přiučil a hlavně si dobil sebevědomí

Doplnění

No já věděl, že se mi chlapi budou posmívat...! Tak aby vás to trochu přešlo, podle statistiky se CElÁ 4% světové populace (obě pohlaví) NIKDY s nikým nemilovalo - a to za celý život. Důvody mohou být různé, nemyslím že by např. vězni tvořili v tomto čísle významný, či vůbec jaký podíl (homosexualita ve věznicích, krátké chvíle na svobodě využité na 100%...), ale mohou tu být duchovní, asexuálové, duševně choří... A pak taky jedinci jako já, pro které není a nebylo nikdy důležité "s někým chodit"! Jen proto, aby se nelišili od ostatních. Ano, u psychologa jsem byl už několikrát, sice ne právě kvůli tomuto - no po pravdě, asi bych nenašel sílu to někomu říct jen tak do očí (ale homosexualitu bylo také ještě před 20 lety těžké přiznat veřejně - inu časy se mohou měnit!) - ale přece jen zjistili shodně, že mám silnou flustraci v citovém, emocionálním životě. A to je to, o čem mluvím od začátku do konce! Pokud by mi šlo o holý pohlavní styk, myslím že za ty roky bych měl X příležitostí zajít do kteréhokoli bordelu a VĚC by byla vyřízena! Všimněte si, že neříkám problém, neboť TOTO konkrétně za problém nepovažuji...

Odděluješ od sebe věci, které navzájem souvisejí. Je to jako kdybys chtěl vydělávat hodně peněz, dobře se materiálně zabezpečit a přitom nechtěl podnikat. Sex Tě moc nebaví, jen tak s nějakou být nechceš, o rodině neuvažuješ, ale čekáš na opětovanou lásku. Kdo se chce naučit plavat, musí skočit do vody. Zkusil bych třeba internetovou seznamku, co nejvíc se scházel a zkoušel být s kýmkoliv, kdo Ti nebude vyloženě nesympatický. Pokud aspoň trochu nepochopíš jak ženy uvažují, o co jim jde, a jak se k nim chovat, žádná Tvou lásku opětovat nebude. Ani nebude mít důvod, protože Ty vlastně o ženy nemáš zájem.

2 Cenek

A já jsem bohužel pro změnu čekal, že můj příspěvek vezmeš jako útok nebo posmívání. Leč věř, že jsem stejně jako ty dospělej člověk, nejsme na základní škole a já opravdu necítím potřebu se někomu vysmívat nebo posmívat. Ne, nemyslel jsem psychiatra, myslel jsem psychologa. A myslím si, že skutečně máš psychickej nebo emocionální problém. Nemám bohužel psychologii vystudovanou, ale zdá se mi, že jednak spoustu věcí v životě bereš až přehnaně vážně a neumíš se uvolnit, zbavit se psychickýho napětí a tlaku, viz například tvoje životní zklamání, o kterých jsem mluvil. Věř mi, že pro drtivou většinu lidí odmítnutí v pubertálním věku a pak další odmítnutí starší ženskou není "životní neúspěch", kterej by jim vytvářel takovej blok. A jednak mi připadá, že máš dost velkej nedostatek empatie, neumíš nebo nechceš se vžít do druhých, jejich pocitů, způsobů uvažování, přemýšlet nad motivy, přizpůsobovat se. Soudím tak z toho, co jsi psal, i jak jsi na mě a příspěvky dalších lidí tady reagoval. Taky se zamysli nad tím, jak přehnaně defensivní postoj jsi okamžitě zaujal. Nicméně znova podotýkám, že nejsem psycholog. A poslední věc - ty máš problém, ne já.

Uf, jednak by mě zajímalo, jak si na tom stojíš co se týče fyzického vzhledu a jaké máš vlastně nároky nebo kritéria, které by měla splňovat tvá eventuelní partnerka s porovnáním s tím, co ty by jsi ji vlastně na oplátku mohl nabídnout( kromě peněz, ale takovou ty přece nehledáš )Určitě teda k tomu nepřispívá ani to, že ve svých sedmačtyřiceti letech stále bydlíš s matkou. Dále si myslím, že jsi špatně zaujal postoj, že "jestli to má přijít, tak to přijde", ale ono ejhle dvacet let se nic nedělo a to zřejmě tím, že nemůžeš jenom čekat. Musíš tomu svému štěstí pomoct a jít mu trochu naproti, nebo se taky může stát, že se dvacet let nebude dít zase nic a to už přece nechceš. Určitě tím nemyslím, aby jsi chodil po bordelech a vymetl kdejaký noční klub, zvlášť když tě to nebaví, ale jsou i jiné koníčky. Nevím teda nakolik jsi komunikativní typ, ale hlavní pro tebe je se dostat co nejvíc mezi lidi a to nejen v práci, ale hlavně ve svém volnu např. začít docházet do různých kurzů(třeba jazykových) sem tam vyjet na výstavu, výlet (vlakem - ať jsi mezi lidma), tím myslím nějaké koníčky, které tě budou bavit, protože to děláš hlavně pro svoji pohodu.

Díky, tak tohle už fakt vypadá jako vážně míněné rady...ale je toho naráz trochu moc, budu o tom rozhodně přemýšlet, co jste mi řekli od poslední reakce. Nemyslím že bych byl bezchybný a ideální, to jsem netvrdil - a přece už od začátku říkám, že radu a pomoc potřebuji, o tom mě přece nemusíte přesvědčovat. Takže ještě jednou dík.

sorry, ale tohle je jak pribeh od Simka a Grossmanna. 1. vyresit hormonalni tlak - bordel 1x mesicne po jidle 2. orientovat se v hledani na mistech, kde to znas nejlip, kde citis nejakou podporu prostredi - jakykoliv misto (hobby, obchod, knihovna, kostel ....) 3. vykaslat se na pitome statistiky zabyvajici se 4% celibatem svetove populace (podobne blbiny taky)a radsi zacit vazne zjistovat o co se dnes zeny zajimaji (parfemy, hudba, literatura, ...) COKOLIV o cem budes schopny navazat hovor a zaujmout 4. zacit komunikovat (pozdrav, usmev, i ta pitoma vrata muzes zene podrzet s nonsalanci a pristupem, ktery ji donuti se s tebou dat do reci) 5. prestat spekulovat, premyslet a jinak se flakat a vymlouvat a ZACIT HNED JEDNAT. PS: a nenadavej vsem co ti neco napsali. ve vsech pripadech reseni cehokoliv dokaze primerena davka provokace zazraky.

Ne, já nechci nikomu nadávat. Ale je to asi moje chyba, že se nedokážu přesně vyjádřit... Pravda, v obchodě a podnikání je mi tenhle způsob - tak poněkud konfrontační - prospěšný a já se toho asi nedovedu zbavit ani zde. Může to být rovněž určitý důsledek dlouhého staromládeneckého období, ale rád bych řekl že tento stav není pro mě tak zcela dobrovolný. Zvolil jsem prostě tenkrát "menší zlo", ale jak roky plynou kladu si otázku zdali jeho pokračování touto formou skutečně chci. Dále oceňuji to, co mi řekli Jerry, Lvíče nebo Dejv; jejich náměty mě nutí k zamyšlení, zvláště pak: Co nabízím partnerce já...? Ano, skutečně jsem se tím do hloubi nějak nezabýval, mám sice představu co chci od ní, ale... Tak abych zároveň odpověděl Dejvovi, mohu uvést že na mě není nic zvláštního, docela všední chlápek, ani tlustý ani tenký, v mládí prý docela hezký (ale kdo nebyl, že?) , střední postavy, nemám ani skleněné oko ani cyranovský nos, ba ani dřevěnou nohu byste nenašli. Jaem myslím vzhledem až trapně všední, pochopitelně ve světě podnikání se oceňuje drahý oblek a módní doplňky, takže tím se snad (občas) odlišuji, ale sám na tom nebazíruji.

Tedy, jak čtu poslední příspěvek, už jenom zbývá se v rozhovoru s ženou přemoci a dostat ze sebe větu "Jaké máš číslo telefonu?" :-) Sice by se tu dala vést dlouhosáhlá debata, jak to udělat, nicméně faktem zůstává, že napoprvé to perfektní nebude (ale i tak Ti může dát své číslo) a bez těhle čtyř slov vlak nejede. Kromě dejvem už zmíněné Teorie zájmu bych jako přípravku na tenhle první krok ještě vyzdvihnul "Jak ji sbalit - skutečnost vs. legendy" a první díl "Umíte jí zavolat?"

Rodinné konstelace

Ahoj, nedá mi to, abych nezareagoval. Hodně věcí zde už bylo už napsáno. Většina z toho jsou jistě dobré rady. Já bych ale tvůj problém hledal hodně, hodně hluboko v tvém podvědomí. Dost často podobné problémy, které popisuješ, mívají lidé, kteří když byli hodně malí, (někdy i v prenatálním věku) zažili nebo zažívali něco (často ze strany rodičů), co na ně má hluboký dopad v dospělosti. Osobně bych ti velmi doporučil absolvovat Rodinné konstelace. Párkrát jsem se jich sám zúčastnil a zažil jsem tam příběhy lidí, které by mi zde málokdo věřil. A vím, že je to věc, která spoustě lidem pomohla a to včetně mně. Zkus si o tom něco na internetu najít.

ahoj Cenku, jak tě tady dál takhle čtu, tak tvůj problém by nebyl až tak v koncovce, ale v tom, jestli podvědomě vůbec nějaký vztah chceš, připadá mi to jako že ty chceš, ale tvoje podvědomí tě v momentě kdy by to už začíná vypadat nadějně, přibrzdí jako že tohle přece nechceš. No a v tom případě by jsi se měl sebe zeptat proč to vlastně nechceš? Jasně, všechno tohle nese určitá rizika, jako je odmítnutí, sem tam nějaké to zklamání, ale myslím si, že na druhou stranu jedno vydařené rande s přehledem převálcuje tady tato negativa. Dále to ale to pořád neznamená, že pokud dotyčná o tebe projeví zájem, že s ní musíš hned začít chodit, nebo se jakýmkoliv jiným způsobem vázat, pokud nechceš, tohle je přece jenom na tobě. Myslím si, že by jsi spíš měl poslat tvoji podvědomou brzdu do háje a přehodnotit pohled, kterým se na to díváš, vždyť svádění je přece zábava, není na tom pranic špatného, pozvat nějakou ženu na kafe, nebo třeba do kina (pro ty ostýchvější) Stačí k tomu dvě věty: "Ahoj jak se máš" a ke konci rozhovoru jak someone napsal "jaké je tvoje číslo" , co dál už tu bylo několikrát napsáno.

Myslím, že i poslední přispívající mají pravdu, alespoň ve většině. K teorii zájmu jsem se ještě nedostal, stihnul jsem jen udělat test schopností svést ženu - s 20 body jsem pod průměrem, což nepřekvapí mě a jistě ani ne vás. Určitě se od vás mohu mnohému přiučit, ale fakt je toho naráz moc, zapracuji ale na sobě a něco se sebou udělám... Tak zatím.