Diskuze
nevydařené rande
Ahoj všichni, moc bych prosila o mužský pohled na věc. Před nějakou dobou jsem se v autobuse cestou do ČR seznámila s jedním sympatickým 23letým klukem. Jsme oba v cizině, on jel na víkend na výlet do Prahy, já na dovolenou domů.
Ahoj všichni, moc bych prosila o mužský pohled na věc. Před nějakou dobou jsem se v autobuse cestou do ČR seznámila s jedním sympatickým 23letým klukem. Jsme oba v cizině, on jel na víkend na výlet do Prahy, já na dovolenou domů. Celkem jsme si rozuměli, tak jsme si vyměnili kontakty a říkal mi, že pokud chci, můžu přijet za ním na výlet do Lille (jsme každý u jiného města, asi hodinu vlakem od sebe).
Se setkáním jsem souhlasila, a minulý víkend jsem za ním přijela. Nejřív jsem si zarezervovala hotel, ale rezervaci musela zrušit, protože ten hotel byl moc daleko, tak jsme se domluvili, že přespím u něho. Souhlasila jsem, říkala jsem si, snad je dostatečně jasné, že s ním nemám v úmyslu ten večer spát...
Rande bylo velmi zvláštní, bylo mi s ním hezky, procházeli jsme se po městě,povídali si atd. Líbilo se mi, že si na nic nehraje, je nenucený, nijak trapně mě nebalí, žádné debilní dvojznačné poznámky, nic, no prostě paráda.
Problém byl, že se dozvěděl, že tento večer musí pracovat, řekli mu to až na poslední chvíli, tak se mi omlouval, že snad to nevadí, no co se dá dělat. Měl pracovat od desíti večer do dvou do rána, tak mi říkal, že já se zatím můžu u něj dívat na nějaký film a pak, jak se vrátí, půjdeme do nějakého baru, že v Lille to stejně ožívá až po půlnoci.
U něj doma nám uvařil jídlo, seděli jsme spolu na posteli, dívali se na stránky z filmama, a on se o mě u toho vždycky tak "náhodou" dotknul, atd atd, pak jsme se spolu asi půl hodinu dívali na film, nachystal mi polštáře na posteli tak, aby to bylo pohodlné, jak on to vždycky dělá, (měj jim tam snad 15) a asi půl hoďky jsme se dívali na film, než šel do práce.
A občas jsme se přitom na sebe podívali a něco si řekli, tak se o sebe trochu opírali... no prostě paráda, říkala jsem si, dnešní večer bude bezchybný a už jsem se těšila, až příjde z práce.
Přišel nakonec až ve tři ráno a vypadal celkem zmoženě. Ptal se, jestli to platí, že chci jít ven, nebo jestli chci dál spát (já totiž mezitím usnula). Chtěla jsem jít ven. Tak že tak za půl hoďky půjdeme... až se trochu proberu.
Mezitím nám namíchal koktejl ( s alkoholem), že prý si pamatuje, že nemám ráda alkohol, pouze koktejly, tak nám udělal koktejl... začala jsem ho pít, a v tom je kámen úrazu... Strašně mi to stouplo do hlavy, sice mě to dost uvolnilo, povídali jsme si a smáli se a smáli, říkám mu, ty já asi nemůžu nikam jít, mě to hrozně stouplo do hlavy, on že to přejde, že to není nijak silné, a že on si tam dal alkoholu víc a nic to s ním nedělá, že navíc on taky moc nepije, jen občas. Jenže mě se pak už motala hlava, a byla jsem skoro bezvládná, tak mi řikal, ať si radši lehnu na postel a vzal mě a položil mě na ni. A pak prohlásil, skoro v polospánku, že se mu hrozně točí hlava a zničeho nic mě začal hladit po nohách, břichu, atd,no sice bylo to moc krásně, ale já si říkala, a do prčic, tak to je přesně to, co jsem nechtěla, a odstrčila jsem mu ruce, ještě si pamatuju, že jsem mu řekla, že je to příliš nebezpečné.
Tak toho hned nechal a chvilku na to usnul. Akorát, že před tím, než usnul, mě vzal do náručí a spal se mnou v náručí. Mě to v hlavě šrotovalo, nevěděla jsem, co si myslet, jak se chovat, v takové situaci jsem fakt ještě nechtěla být, a snažila jsem se z toho jeho náručí dostat, tak mě vždycky pustil, ale pak, když se trochu probral, před tím, než usnul, mě zase obejmul. Já byla trochu naštvaná, říkala jsem si, sakra, ten je v takovém stavu, že kdyby měl teď v posteli místo mě figurínu (má u sebe doma figurínu), tak by ani nepoznal rozdíl.
Ráno jsem se z postele vyhrabala hodinu před tím, než se probudil a sedla jsem si do křesla. Vůbec jsem nevěděla, jak reagovat.On se pak ráno probudil, a omluvil se mi, že tak dlouho spal. Z dalšího rozhovoru vyplynulo, že si pamatoval, co se v noci dělo... nicméně jsme oba byli dost zaražení. Já nevěděla, co říkat, on byl taky zamlklejší, než den před tím...
Udělal mi snídani, ale pak se asi hodinu jen vrtal ve svém počítači, pořád tam měnil písničky, co hrály, anebo hledal lístky na svůj příští výlet. Říkal mi, že buď by chtěl jet se za čtrnáct dní podívat do Bruselu, nebo do Amsterodamu, že ještě neví. (Já bydlím v Bruselu, vůbec mě v ten okamžik nenapadlo říct, ať přijede na oplátku do Bruselu...) Já se na něj ráno nemohla moc soustředit, přemýšlela jsem nad tím, co se stalo...
Pak mě šel vyprovodit na nádraží, a říkal mi, že jak se vrátí, asi půjde ještě na dvě hodiny spát, že je moc unavený a pak že zas pracuje...
(studuje na výšce a do toho po večerech pracuje, rodiče mu peníze nedávají, tak toho má asi docela hodně)
No, já pak byla ve vlaku z toho nešťastná. Druhý den jsem mu napsala na facebooku zprávu, že děkuji za pozvání blabla bla, ale že je škoda, že nebyla vhodná chvíle jít večer ven. Na tu zprávu mi neodpověděl a už je to týden. Pár lidí mi řeklo, že možná nepovažuje za důležité na to odpovědět, že to byla jen taková děkovná zpráva. No prostě za celý týden se mi neozval.
Tak nevím, je naštvaný, nezajímám ho, cítí se odmítnutý, co si o tom mám myslet? Možná akorát není ten typ člověka, co píše sms, vlastně mi to říkal už i v buse, když jsme se seznámili, že on sms zásadně nepíše, že on volá. Jenže mě ani nevolá, no já mu taky ne, vždyť je to do ciziny drahé.
Přemýšlím ale, že bych mu zavolala z práce (kde za to neplatím), jen na pár minut...jen tak se zeptat, jak se má, nic víc, abych se trochu připomenula a dala najevo, že nejsem naštvaná... je to dobrý nebo blbý nápad? Já fakt nevím, já tady v cizině radši volám než píšu sms, a když se mi někdo nelíbí, tak mu prostě zavolám a zeptám se jak se má, protože za tím nejsou ty otázky "pokazím tím něco nebo ne", ale na tomto mi opravdu záleží,
tak co teď, mám mu zavolat, nebo čekat, zda se ozve sám, a pokud se neozve, dojít k názoru, že nemá zájem o pokračování?
Omlouvám se za délku příspěvku, ale to bylo opravdu neobvyklé rande, tak jsem to potřebovala rozepsat.
Dík moc za každou radu
Se setkáním jsem souhlasila, a minulý víkend jsem za ním přijela. Nejřív jsem si zarezervovala hotel, ale rezervaci musela zrušit, protože ten hotel byl moc daleko, tak jsme se domluvili, že přespím u něho. Souhlasila jsem, říkala jsem si, snad je dostatečně jasné, že s ním nemám v úmyslu ten večer spát...
Rande bylo velmi zvláštní, bylo mi s ním hezky, procházeli jsme se po městě,povídali si atd. Líbilo se mi, že si na nic nehraje, je nenucený, nijak trapně mě nebalí, žádné debilní dvojznačné poznámky, nic, no prostě paráda.
Problém byl, že se dozvěděl, že tento večer musí pracovat, řekli mu to až na poslední chvíli, tak se mi omlouval, že snad to nevadí, no co se dá dělat. Měl pracovat od desíti večer do dvou do rána, tak mi říkal, že já se zatím můžu u něj dívat na nějaký film a pak, jak se vrátí, půjdeme do nějakého baru, že v Lille to stejně ožívá až po půlnoci.
U něj doma nám uvařil jídlo, seděli jsme spolu na posteli, dívali se na stránky z filmama, a on se o mě u toho vždycky tak "náhodou" dotknul, atd atd, pak jsme se spolu asi půl hodinu dívali na film, nachystal mi polštáře na posteli tak, aby to bylo pohodlné, jak on to vždycky dělá, (měj jim tam snad 15) a asi půl hoďky jsme se dívali na film, než šel do práce.
A občas jsme se přitom na sebe podívali a něco si řekli, tak se o sebe trochu opírali... no prostě paráda, říkala jsem si, dnešní večer bude bezchybný a už jsem se těšila, až příjde z práce.
Přišel nakonec až ve tři ráno a vypadal celkem zmoženě. Ptal se, jestli to platí, že chci jít ven, nebo jestli chci dál spát (já totiž mezitím usnula). Chtěla jsem jít ven. Tak že tak za půl hoďky půjdeme... až se trochu proberu.
Mezitím nám namíchal koktejl ( s alkoholem), že prý si pamatuje, že nemám ráda alkohol, pouze koktejly, tak nám udělal koktejl... začala jsem ho pít, a v tom je kámen úrazu... Strašně mi to stouplo do hlavy, sice mě to dost uvolnilo, povídali jsme si a smáli se a smáli, říkám mu, ty já asi nemůžu nikam jít, mě to hrozně stouplo do hlavy, on že to přejde, že to není nijak silné, a že on si tam dal alkoholu víc a nic to s ním nedělá, že navíc on taky moc nepije, jen občas. Jenže mě se pak už motala hlava, a byla jsem skoro bezvládná, tak mi řikal, ať si radši lehnu na postel a vzal mě a položil mě na ni. A pak prohlásil, skoro v polospánku, že se mu hrozně točí hlava a zničeho nic mě začal hladit po nohách, břichu, atd,no sice bylo to moc krásně, ale já si říkala, a do prčic, tak to je přesně to, co jsem nechtěla, a odstrčila jsem mu ruce, ještě si pamatuju, že jsem mu řekla, že je to příliš nebezpečné.
Tak toho hned nechal a chvilku na to usnul. Akorát, že před tím, než usnul, mě vzal do náručí a spal se mnou v náručí. Mě to v hlavě šrotovalo, nevěděla jsem, co si myslet, jak se chovat, v takové situaci jsem fakt ještě nechtěla být, a snažila jsem se z toho jeho náručí dostat, tak mě vždycky pustil, ale pak, když se trochu probral, před tím, než usnul, mě zase obejmul. Já byla trochu naštvaná, říkala jsem si, sakra, ten je v takovém stavu, že kdyby měl teď v posteli místo mě figurínu (má u sebe doma figurínu), tak by ani nepoznal rozdíl.
Ráno jsem se z postele vyhrabala hodinu před tím, než se probudil a sedla jsem si do křesla. Vůbec jsem nevěděla, jak reagovat.On se pak ráno probudil, a omluvil se mi, že tak dlouho spal. Z dalšího rozhovoru vyplynulo, že si pamatoval, co se v noci dělo... nicméně jsme oba byli dost zaražení. Já nevěděla, co říkat, on byl taky zamlklejší, než den před tím...
Udělal mi snídani, ale pak se asi hodinu jen vrtal ve svém počítači, pořád tam měnil písničky, co hrály, anebo hledal lístky na svůj příští výlet. Říkal mi, že buď by chtěl jet se za čtrnáct dní podívat do Bruselu, nebo do Amsterodamu, že ještě neví. (Já bydlím v Bruselu, vůbec mě v ten okamžik nenapadlo říct, ať přijede na oplátku do Bruselu...) Já se na něj ráno nemohla moc soustředit, přemýšlela jsem nad tím, co se stalo...
Pak mě šel vyprovodit na nádraží, a říkal mi, že jak se vrátí, asi půjde ještě na dvě hodiny spát, že je moc unavený a pak že zas pracuje...
(studuje na výšce a do toho po večerech pracuje, rodiče mu peníze nedávají, tak toho má asi docela hodně)
No, já pak byla ve vlaku z toho nešťastná. Druhý den jsem mu napsala na facebooku zprávu, že děkuji za pozvání blabla bla, ale že je škoda, že nebyla vhodná chvíle jít večer ven. Na tu zprávu mi neodpověděl a už je to týden. Pár lidí mi řeklo, že možná nepovažuje za důležité na to odpovědět, že to byla jen taková děkovná zpráva. No prostě za celý týden se mi neozval.
Tak nevím, je naštvaný, nezajímám ho, cítí se odmítnutý, co si o tom mám myslet? Možná akorát není ten typ člověka, co píše sms, vlastně mi to říkal už i v buse, když jsme se seznámili, že on sms zásadně nepíše, že on volá. Jenže mě ani nevolá, no já mu taky ne, vždyť je to do ciziny drahé.
Přemýšlím ale, že bych mu zavolala z práce (kde za to neplatím), jen na pár minut...jen tak se zeptat, jak se má, nic víc, abych se trochu připomenula a dala najevo, že nejsem naštvaná... je to dobrý nebo blbý nápad? Já fakt nevím, já tady v cizině radši volám než píšu sms, a když se mi někdo nelíbí, tak mu prostě zavolám a zeptám se jak se má, protože za tím nejsou ty otázky "pokazím tím něco nebo ne", ale na tomto mi opravdu záleží,
tak co teď, mám mu zavolat, nebo čekat, zda se ozve sám, a pokud se neozve, dojít k názoru, že nemá zájem o pokračování?
Omlouvám se za délku příspěvku, ale to bylo opravdu neobvyklé rande, tak jsem to potřebovala rozepsat.
Dík moc za každou radu
Komentáře čtenářů
14 komentářů k článku.
Zkus to ještě...
Tak mu zkus napsat ještě jednou. Třeba, že se Ti zdál takový krásný sen a zkončil v půlce. Že on byl hlavním hrdinou a že by sis přála takový sen prožít ještě jednou a třeba do konce... On možná neví, jak reagovat, aby Tě neurazil a nebo sám neví, co teď cítí a neví, co by napsal.:-)
Ahoj Jessico! Snad mi odpustíš, když se také vyjádřím. Sice jsem podle pohlaví žena, ale jak známo, v každém z nás je kus muže i ženy.:-D Děkuju! Čtu začátek. Bože, zatím nemusím dál, ale je mi jasné, že přespat u kluka a myslet si, že k ničemu nedojde, je hroooooozně naivní!:-D To je jako přecházet silnici bez rozhlídnutí a doufat, že mě nic nepřejede. Navíc, když ho neznám. Nachystal ti polštáře, jak on to vždycky dělá? Takže jako že si vodí holky a chystá jim polštáře běžně? Opírat se, dotýkat se, provokovat k sexu a myslet si, že nic nebude? To se mi nezdá!:-) A alkohol! Jéžišmarjá, mám číst dál?:-) Hmmm. Klasika. Promiň, Jessico, jestli jsem si zpočátku dělala trochu srandu. Bohužel tyhle příběhy nejsou tak neobvyklé. Myslím, že muži tohle obecně těžko snášejí. Odmítnutí sexu, couvnutí na poslední chvíli je snad ještě horší než odmítnout ho předem, předem stanovit hranice. Otázka je, zda kdyby došlo na sex, byla by varianta pro tebe lepší. Myslím, že ne. Myslím, že by se to odvíjelo potom podobně. Aspoň tak mluví zkušenost nejen moje. Volat, či nevolat ti neporadím. Možná spíš pro příště víc zvážit, kdy, kam a s kým jít, co pít a co dělat.:-) I já jsem zvědavá na názory kluků.