Diskuze
Nevím co dál
Mám docela životní problém,jsem s mojí přítelkyní už devět let a po pár neshodách náš vztah procházel celkem v pořádku.V zimě na dovolené jsem jí dokonce požádal o ruku a ona souhlasila,strašně moc jí miluji.
Mám docela životní problém,jsem s mojí přítelkyní už devět let a po pár neshodách náš vztah procházel celkem v pořádku.V zimě na dovolené jsem jí dokonce požádal o ruku a ona souhlasila,strašně moc jí miluji.A pak to přišlo,před týdnem mne oznámila že má jiného(kolegu z kanceláře)a že není se mnou šťastná a končí,hned druhý den se odstěhovala.
Nevím co mám dělat aby se ke mne vrátila,moc jí miluji a vím že bez ní nedokážu žít.Už jsem navštívil i psycholožku a ta mne moc nepomohla,akorát že mne nechala napsat prážky na uklidnění,které stejně nezabírají a pořad se to vrací.Může někdo poradit co dál udělat aby se vrátila a věřím že mne má pořád ráda.
Nevím co mám dělat aby se ke mne vrátila,moc jí miluji a vím že bez ní nedokážu žít.Už jsem navštívil i psycholožku a ta mne moc nepomohla,akorát že mne nechala napsat prážky na uklidnění,které stejně nezabírají a pořad se to vrací.Může někdo poradit co dál udělat aby se vrátila a věřím že mne má pořád ráda.
Komentáře čtenářů
13 komentářů k článku.
No, to ti nezávidím. Pravděpodobně tenhle rozchod plánovala už dost dlouho, není to náhoda. Ženský to tak dělají. Vztah jim nevyhovuje, ale chovají se, jako by bylo všechno ok. Přitom ale už plánují, jak to ukončit, aby to pro ně dobře dopadlo. Najdou si někoho jiného a chlapa "nečekaně" opustí. Pravděpodobně jsi přehlížel signály, které tě měly upozornit, že je něco špatně. V současné situaci to těžko zvrátíš. Tebe už nemiluje a s kolegou z práce tráví dost času (asi u něj i bydlí, ne?) Většina věcí, které bys teď dělal, by zaváněla zoufalstvím, což by dál snižovalo její zájem o tebe a respekt k tobě. Holt to budeš muset skousnout a zapomenout na ní. Jediná šance je, že jí to nevyjde a ona se k tobě vrátí sama. Na to bych ale moc nespoléhal a rozhodně to není v tvých rukou. Jediné, co můžeš udělat, je se z toho rychle oklepat. Věř mi, můžeš bez ní žít.
Před dvěma roky jsem se ke svému příteli zachovala, po 7 letech, obdobně... nikoli ale před svatbou. Uplynul měsíc s "kolegou" a věděla jsem, že to nepůjde. Po roce jsem byla zpět. Ona si to prostě musí vyzkoušet, jinak by jí to mrzelo. Pokud máš vlastnosti, na kterých jí záleželo, může se to povést, to ale neznamená, že nebudeš muset reagovat na to, co pro ni bylo asi rutinou, pokud jinak bylo všechno OK. Ale to zjisti až, jestli uvidíš, že by se chtěla vrátit. A případný návrat rozhodně neuspěchej. Dost pomůže, když prostě začneš žít. Můj přítel tehdy řekl, že vím jaký je a vím, že on mě chce zpátky,(zvlášť pokud jsi byl připraven s ní svázat celý život) ale že je hrdý, tak nic neudělá, protože by chtěl abych se rozhodla na základě toho, jakého ho znám, nikoli panáčkováním. Ale že pokud mi něco vadilo, měla jsem s ním o tom mluvit nebo víc bouchat do stolu když byl hluchej. Čas od času sice zavolal nebo já jemu - jak se má společné zvíře, narozeniny atd., ale jinak nic. Udělej to stejně. Než jsem si odstěhovala po tolika letech soužití všechny věci, byla jsem tam prakticky zpátky, ale sama za sebe můžu říct, že ta hranice je příliš tenká.