Diskuze
Nesplněný cíl
Je tu někdo, kdo je v podobné situaci jako já? Je celkem spokojený v práci, má přátele, koníčky a dobré vztahy, ale chybí mu to nejpodstatnější - partner(ka)? Sice všechno okolo je pěkné, ale návrat do prázdného domova (max.
Komentáře čtenářů
15 komentářů k článku.
Zobrazit celou diskuzi (13 komentářů) Sbalit komentáře
Koníčky
grg, Moon: Koníčky takové, kde se dají potkat ženy - hlavně turistika, sport, občas koncerty, ples apod. Seznamování v barech a hospodách se moc neosvědčilo a ani už záměrně nevyhledávám. Snaha by vždy mohla být samozřejmě větší, ale troufám si říct, že je přiměřená. No a snad ke "snaze" jistého Honzy (pokud se jedná o toho samého) nikdy nesklouznu. Tam, kde je nutná spolupráce, se mi naskytuje většinou v práci, ale tam je to takové ošemetné a nemám moc odvahu do toho jít, kdyby to nevyšlo... S postupem času mám však "překvapivě" méně obav...;-)
Omluva
qrq: omlouvám se za zkomolení přezdívky! :-)
S tou prací souhlasím, i když pokud jste velká firma a nejste spolu denně v kontaktu, tak by to šlo. Super a zkoušíš třeba někoho oslovit?
Venku klasickými otvíráky neoslovuju (např. to je krásný pejsek, můžu si vás pohladit apod. je provařené), jen když je nějaké vhodné téma ke konverzaci nebo nějaká zajímavá situace. V práci docházejí semtam externistky, ale většina vdaná nebo zadaná. Ty zadané narozdíl od vdaných tak nevadí, dáme normální pokec a i nějaké to srandování.
Venku se to dá, ale chce to hodně přemýšlení, abys to provedl spontánně a což je v praxi velmi těžké. Mimochodem i s vdanýma si můžeš pokecat. Jak oslovuješ při sportu neob na plese?
Samozřejmě, že si povídám i s vdanýma. :-) Ženy neoslovuju otvíráky, ale třeba se začnu bavit o něčem, co souvisí s tou danou chvílí. Např. na výstavě se normálně začnu bavit třeba o soše, obrazu - nebojím se zeptat, jestli o tom obraze něco neví, že já jsem amatér a podobně. Vlastně je jakoby nebalím, beru to nezávazně, v pohodě. Na plese nebo při sportu je to těžší, to jsou většinou s partnerem nebo kamarády/kami.
mam to temer podobne ;) v praci dobry kolektiv,platove se to da,casove bohuzel narocne no neni to uplne prace do konce zivota,ale nechybi cloveku finance atd...pratele tak spise diky sportu mam,jinak jsem introvert moc sam od sebe nezacnu konverzaci,kdyz neni o cem se hlavne bavit,jsem radsi sam,ale samota je to nejhorsi co clovek muze mit...ja jsem bez pritelkyne asi 7 let jeste tehdy na vysce pro me aspon na 9 mesicu byla, za tu dobu jsem nemel zadnou pokud neberu par tydenni roman o nicem a nejake ty na jednu noc...cas utika rychle moji vrstevnici v cim dal vetsim poctu ne jen,ze maji pritelkyne,ale uz i rodiny celkem me mrzi,ze nemam nic z toho...jak poradit?tezko se da radit narazit na slecnu co by mela stejny zajem jako ja je dosti mizive dneska a zadne rady jako bary,tam nekde venku,seznamky atd. podle me moc nefunguji
Lars Ocet: Právě na plese je to nejsnazší, protože své dělá i alkohol a uvolněná atmosféra :-) Hesselink Co se týče čísel, jsme na tom stejně, ale tak nějak jsem pochopil, že má smysl se zaměřit na sebe a svůj život, ono pak seznamování bereš víc s nadhledem, úspěchu si ceníš a neúspěch bereš s nadhledem. V opačném případě všechno moc řešíš, analyzuješ a hrotíš a ve finále nic nemáš.
Hesselink: Sice nezavrhuji žádné místo k navázání známosti, ale bary a hospody IV. cenové to asi nebudou. Ve slušné restauraci jsem však narazil na solidní dívky a ženy, ale ty mají jako ostatní, které za něco stojí tu "vadu", že jsou zadané/vdané. Navíc, jak píšeš, tak asi ti už není osmnáct, tak v našem věku už jsou většinou vdané a dokonce i s dětmi. Seznamky nemají dobré reference snad u nikoho, ale např. přes sociální sítě některým seznámení vyšlo. Dobré šance jsou i v případě, že vás seznámí společný(á) kamarád(ka). Naopak "předělat" kamarádku na přítelkyni je asi nemožné. ;-) Moon: jo, ale zase nesmí být napité moc, což většina co se se mnou dala do řeči byla. Nebo jsem byl naopak moc napitý já. :-D Souhlasím s tím, že pokud jsi v pohodě v osobním životě a nehrotíš to, tak jde všechno lépe, než ve stresu. Nejvíce stresující je však, že všichni se žení, mají děti a ty stále nic. Potom ti nepomůže ani sebelepší pohoda v práci a ve sportu. Avšak pořád je to lepší, než být v nepohodě a ještě navíc bez vtahu.
oprava
bez vztahu.
Lars Ocet: Je to tak, působí to celkem stresově. Využívej té situace k zábavě, ke sportům a k libovolným činnostem, když můžeš, ono třeba vzít rodinu třeba do muzea (příklad) je časově a finančně náročnější než když jedeš sám. Musíš to brát jako výhodu a žít s tím, ostatně stěžují si na to, že jsou zadaní a že se musí ženit? Nestěžují, jsou za to rádi.
Moon: ani nevíš, jak rád bych vzal rodinu do muzea... Ale asi to tak má být. Samozřejmě se snažit nepřestanu, dali jste mi rozumné rady. Ale někdy ani to nestačí. Nicméně naděje umírá poslední a v posledních dnech jsem si troufnul sebevědoměji na konverzace s mladšími dívkami i staršími ženami a odměnou mi byl úsměv a konverzace, takže viditelné zlepšení. ;-)
Ano, já tu slečnu nemám a víš co udělám? Zajdu si do toho muzea sám kdy chci a jak chci, program si udělám podle sebe.
Tie koníčky sú také typicky mužské (samotárske ako rybárstvo alebo prakticky bezženské ako čo ja viem šach), alebo niečo kde aj máš možnosť stretávať nezanedbateľné množstvo žien? Lebo aspoň z môjho pohľadu najlepšie partnerské/manželské vzťahy vzniknú nesilene, keď sa osoby opačných pohlaví stretávajú kvôli niečomu inému než vzájomným vzťahom, majú možnosť na niečom spolupracovať a tam sa prirodzene časom vykryštalizuje, s kým mi je (obojstranne) dobre, čo je potom základom pre posunutie niekam viac. Samozrejme, dá sa aj skúšať rôzne baliace techniky popísané tu či inde, ísť vystajlovaný po ulici či do baru a tak, ale to vedie skôr ku krátkodobejším vzťahom. Je na tebe, čo preferuješ. A ešte k tomu poznámka: nie každému je "súdené" nájsť si ženu. To neznamená, že by sa nedalo, ale že snaha, ktorú by na to bolo treba vynaložiť je väčšia než je dotyčný ochotný tomu obetovať. Týmto zdravím istého Honzu z Brna...
Co děláš za koníčky? Takové kam chodí i ženy?