Zdravím, asi bude neuvěřitelné co tady popíšu, nicméně mě zajímá nezaujatý pohled. Je mě 34 let a jsem stále svobodný, měl jsem pár známostí, nicméně jsem poměrně "líný" na seznamování a kamarádi v mém věku jsou na tom většinou podobně. Čas od času se nicméně "přinutím" se soustředit na objekt zájmu a pak podnikám nějaké akce k seznamování. Mám hlavní problém s tím, že se bojím že někoho budu otravovat a hlavně oslovením. Zajímavé je, že výsledku toho všeho se vůbec nebojím a v podstatě si přeji, abych byl odmítnut, protože budu mít "klid". Ale k mému aktuálnímu problému : v práci cca před dvěma lety nastoupila nová slečna (vynechme teď že seznamování v práci je zoufalost). V průběhu času se mě nejen líbila vzhledem ale hlavně svým chováním. Věděl jsem, že nikoho nemá a že je nábožensky založená (já také ale ne nějak "zásadně") a že je nesmělá (potvrzeno lidmi co jí dlouhodobě znají). Asi před 1,5 roky jsem ji občas někam zval a odmítala. No před asi 2 týdny jsem sebral odvahu a řekl jí že se mě líbí, nechci jí v práci obtěžovat (ať mě to klidně řekne) a že bych ji rád poznal. Nakonec jsme šli do cirkusu, myslím že to bylo příjemné pro nás oba (o práci nepadlo ani slovo) a pak při rozloučení, když jsem chtěl vědět něco ve smyslu "co dál" jsem se dozvěděl "že uvidíme". Tady je asi moje trauma z minulosti, kdy jsem se kolikrát trápil s tím "jak jsem na tom". No pár dní na to jsem ji zval na kuželky a ona "že by si raději popovídala o životě". Tady je nutné napsat, že každá akce z mé strany ji oslovit mě stojí šílené nervy. Domluvili jsme se na pátek a já onemocněl, no napsal jsem ji SMS kde jsem ji popsal svůj stav, popřál jí aby se také uzdravila (byla nachlazená) a znovu ji vyzval aby mě klidně napsala že se nechce scházet (pokud by ji to působilo osobně mě odmítnout nějaký problém - připomínám že je nesmělá - asi jako já hehe). Odpověděla, že mě přeje pěkný víkend a že se domluvíme. Nicméně se mě zdá, že se ke mě v práci chová hrozně chladně (kolikrát mě nepozdraví - nevidí mě ? atd.). Dneska jsem sebral odvahu, už mě nebavilo být v nejistotě (pořád na to myslím a tak) a podařilo se mě se s ní setkat a dohodli se že spolu někam v pátek půjdeme si popovídat "o životě" jako chtěla...
Tak teď jsem spokojený, protože vím na čem jsem ...
A dotazy : 1)Co dělat aby mě to bylo jak se všude píše "fuk" a choval se normálně a nemyslel si že mě ubývá čas (v tomto případě)
2)Nevím co dělat, abych nebyl tak vystresovaný a nebál se toho "že ji otravuju" a "obtěžuji na pracovišti" - snad by to řekla nebo napsala ne, když ji to tak připomínám (jak to teď sepisuju až trapně ...).
No nic ať se vám všem daří ...
a dnes jsem objevil pěknou říkanku :
"Má nesmělost je mi fakt nadobro fuk, i tak můžu být skvělá holka (nebo kluk)."
Diskuze
Nejistota
Zdravím, asi bude neuvěřitelné co tady popíšu, nicméně mě zajímá nezaujatý pohled. Je mě 34 let a jsem stále svobodný, měl jsem pár známostí, nicméně jsem poměrně "líný" na seznamování a kamarádi v mém věku jsou na tom většinou podobně.
Komentáře čtenářů
4 komentáře k článku.
jak si řekl,jsi nesmělý,to je chyba,měl by si být naopak sebevědomý,tím dokonce můžeš dosáhnout toho,že ona tě bude "balit" a ne ty ji.neustále jí píšeš aby ti napsala,když tě nechce, nebo jí bude otravovat,ale řekl bych,že hlavně už jenom tím že jí to píšeš ji otravuješ,zkus se vžít do její situace-kdyby ti nekdo furt psal,to co píšeš ty:cau,ve ctrvtek bych s tebou rad zasel do cirkusu,mas cas?JESTLI TE OTRAVUJU TAK MI TO ŘEKNI. samozřejmě jenom příklad,ale kdyby ti nekdo psal neco takového tak taky ztrátíš touhu po takovém cloveku,který nevěří ani sam sobě. 1)Co dělat aby mě to bylo jak se všude píše "fuk" a choval se normálně a nemyslel si že mě ubývá čas (v tomto případě) 1)zeptej se jí jednou na to jestli chce někam jít,a dal se třeba moc nevnucuj,i kdybys byl v práci takse chovej sebevedomě a nevšímej si jí nijak zvlášť,a až třeba ke konci směny se jí zeptej.když odmítne její mínus,když přijme tvoje plus.řekl bych že v tomto věku,v jakem se nachazíte,už jste oba natolik dospělí abyste si řekli zda k sobě něco cítíte a když ne,tak třeba z jakeho duvodu.
..teď jsem si uvědomil, že měl jsem období, kdy jsem dotyčné také jaksi podsouval "odmítni mě", "rozhodni za mě". Dnes to chápu jako zbavování se odpovědnosti ze průběh a konečný důsledek věcí. Takže je to také o odpovědnosti, kterou na ní házíš. Jako sebevědomý chlap něco začneš, nebo ukončíš s tím, že následky se přičítají Tobě.