Diskuze
Můj problém
Ahoj všichni. Mám takový problém, nevím, jestli jsem jediný nebo podobný problém má i někdo jiný. Rád bych někoho zkušeného požádal o radu. Jde o to, že snad všechny neúspěchy beru velmi osobně.
Ahoj všichni.
Mám takový problém, nevím, jestli jsem jediný nebo podobný problém má i někdo jiný. Rád bych někoho zkušeného požádal o radu.
Jde o to, že snad všechny neúspěchy beru velmi osobně. Nejlepší bude, když uvedu příklad:
Jsem zamilovaný do jedné slečny z práce, známe se a jsme kamarádi. Když např. za touto slečnou jdu si třeba popovídat, tak ještě před tím mi hlavou proběhne myšlenka, jak by bylo pěkné když bych za ní přišel, ona se na mě usmála, já na ni, chvilku jsme si povídali, před odchodem se na mě zase usmála, apod. Když ale pak za ní jdu, slečna se třeba vůbec neusměje a prohodí se mnou jen pár slov a není nějak nalazena, už mi hlavou běhají černé myšlenky, že se určitě se mnou nechce bavit, jsem jí nepříjemný a že mě ani nemá ráda jako kamaráda a podobné myšlenky, aniž bych pro to měl jediný důkaz. Samozřejmě vím, že to, že se třeba neusmála, prohodila jen pár slov atd. může mít X dalších důvodů, proč se tak zachovala. Třeba nemusí mít zrovna náladu, může být unavená, nemusí ji být dobře atd. a přesto mi v hlavě probíhá jen jediná myšlenka a jsem automaticky přesvědčen, že to že se tak zachovala bylo kvůli mě. Nemám pro to žádný důkaz a přesto jsem tak přesvědčený a neumím s takovými myšlenkami bojovat a pak se kvůli tomu dlouho trápím. Pokud ale daná situace proběhne přibližně podle mých představ, jsem spokojen a žádné černé myšlenky nemám.
Nebo další příklad:
Jdu za slečnou, ona mě už z dálky vidí, že jdu za ní a okamžitě mě hlavou běhají myšlenky, že ona si určitě myslí, že jdu zase za ní a že jí to určitě vadí, přestože pro to zase nemám žádný důkaz...
Takové myšlenky se projevují jen u slečen, do kterých jsem byl někdy zamilovaný. Třeba u nějaké kamarádky do které zamilovaný nejsem, přestože se mi líbí, se toto u mě neprojevuje a pokud by u ní nastala podobná situace, nic si z toho nedělám, nejsem přesvědčen, že to bylo kvůli mě a za 5 minut už o tom nevím.
To jsou jen dva příklady z mnoha různých situací, ale ta podstata mého problému tu obsažena je. Nevím, zda by to nemohla být třeba i nějaká psychická porucha. Ale co vím jistě je, že s takovými černými myšlenkami neumím bojovat.
Poradí někdo jak takové myšlenky vytěsnit, pokud to vůbec jde? Jsem z toho nešťastný.
Děkuji všem
Mám takový problém, nevím, jestli jsem jediný nebo podobný problém má i někdo jiný. Rád bych někoho zkušeného požádal o radu.
Jde o to, že snad všechny neúspěchy beru velmi osobně. Nejlepší bude, když uvedu příklad:
Jsem zamilovaný do jedné slečny z práce, známe se a jsme kamarádi. Když např. za touto slečnou jdu si třeba popovídat, tak ještě před tím mi hlavou proběhne myšlenka, jak by bylo pěkné když bych za ní přišel, ona se na mě usmála, já na ni, chvilku jsme si povídali, před odchodem se na mě zase usmála, apod. Když ale pak za ní jdu, slečna se třeba vůbec neusměje a prohodí se mnou jen pár slov a není nějak nalazena, už mi hlavou běhají černé myšlenky, že se určitě se mnou nechce bavit, jsem jí nepříjemný a že mě ani nemá ráda jako kamaráda a podobné myšlenky, aniž bych pro to měl jediný důkaz. Samozřejmě vím, že to, že se třeba neusmála, prohodila jen pár slov atd. může mít X dalších důvodů, proč se tak zachovala. Třeba nemusí mít zrovna náladu, může být unavená, nemusí ji být dobře atd. a přesto mi v hlavě probíhá jen jediná myšlenka a jsem automaticky přesvědčen, že to že se tak zachovala bylo kvůli mě. Nemám pro to žádný důkaz a přesto jsem tak přesvědčený a neumím s takovými myšlenkami bojovat a pak se kvůli tomu dlouho trápím. Pokud ale daná situace proběhne přibližně podle mých představ, jsem spokojen a žádné černé myšlenky nemám.
Nebo další příklad:
Jdu za slečnou, ona mě už z dálky vidí, že jdu za ní a okamžitě mě hlavou běhají myšlenky, že ona si určitě myslí, že jdu zase za ní a že jí to určitě vadí, přestože pro to zase nemám žádný důkaz...
Takové myšlenky se projevují jen u slečen, do kterých jsem byl někdy zamilovaný. Třeba u nějaké kamarádky do které zamilovaný nejsem, přestože se mi líbí, se toto u mě neprojevuje a pokud by u ní nastala podobná situace, nic si z toho nedělám, nejsem přesvědčen, že to bylo kvůli mě a za 5 minut už o tom nevím.
To jsou jen dva příklady z mnoha různých situací, ale ta podstata mého problému tu obsažena je. Nevím, zda by to nemohla být třeba i nějaká psychická porucha. Ale co vím jistě je, že s takovými černými myšlenkami neumím bojovat.
Poradí někdo jak takové myšlenky vytěsnit, pokud to vůbec jde? Jsem z toho nešťastný.
Děkuji všem
Komentáře čtenářů
8 komentářů k článku.
Abych ti pravdu řekl, občas se mi honí hlavou podobné scénáře, ale ne v takové míře. Otázkou zůstává proč s tím bojovat, nemyslím, že by to mělo dobrý vliv na tvoji psychiku. Krom toho pokud se začneš stýkat více s ženskýma věř tomu, že tě ty myšlenky rychle přejdou, začneš je poznávat a někdy nebudeš věřit tomu co se děje jak v dobrém tak i ve špatném smyslu. Život tě otupí.... No a pokud by si chtěl bojovat s emocemi nebo je dostat pod kontrolu knížka moc přítomného okamžiku by ti v určitém smyslu mohla pomoci. Tohle je v podstatě nekonečné téma...
Děkuji, alespoň vím, že nejsem sám, i když to na mém problému asi nic nezmění. No a proč s tím bojovat? No právě proto, že ty myšlenky nemají dobrý vliv na mojí psychiku a pak se tím svým přesvědčením trápím a jsem smutný, a nic mě nebaví. Na tu knížku se zkusím kouknout. Díky a kdyby ještě někdo měl nějaké nápady třeba nějakou zkušenost jak ty černé myšlenky vytěsnit nebo utlumit, budu vděčný. :(