Můj příběh-jak si ji získat zpět

Napíšu vám svůj příběh,jak sem to tu pročítal tak asi bude v hodně věcech podobný.
Před dvěma lety jsem se seznámil s jednou holkou,ona byla z jednoho nejmenovaného města,já sem se přistěhoval k tomu městu
,ne přimo do něj,tam začal pracovat.Pomalu jsme se poznávali a
navzájem se zamilovali.
Jezdil sem k ní tak dvakrát týdně občas jsme strávili spolu víkend,no prostě jsme se do sebe zamilovali.Asi tak po roce takového dojíždění mi řekla že se k ní můžu nastěhovat,zároven sem si našel práci,byla časově náročná ale mě bavila a naplnovala.Mojí přítelkyni se taky zamlouvala a byla na mě pyšná,párkrát mi to i řekla.S nástupem do nové práce mě však ovládl stres,byl sem zvyklý dělat uplně jinou práci,musel sem absolvovat spoustu školení a zkoušek,ale musim říct že sem se s tim popral a počase se zapracoval,stres zmizel a už sem jenom čekal samé dobré věci.
V práci sem trávil hodně času a když sem přišel domů tak přítelkyně chtěla něco podnikat ještě,jenže já už na to kolikrát neměl síly,ale neřikám že jsem s ní někam nechodil,to jako jo,občas jsme vypadli na víkend třeba nahory,nebo na chatu,s kamarádama,do kina...atd.Skoro celý byt sem jí zrekonstruoval,makal na chatě
,prostě tolik energie mě to stálo...Asi jí to nestačilo.
Do toho přišla těžká rána,onemocněla mě matka rakovinou,jelikož to mám k rodičům přes 100km tak
když sem měl čas a volno jel sem domu za matkou.No prostě sem měl nemocný rodiče,velkej barák na krku a nějak sem to musel stíhat.
Ono jí to vadilo že sem místo toho trávil čas s rodičeme než sní,tak nějak sem se na čas uzavřel a přítelkyni hodil na druhou kolej.
Časem se to vyřešilo,matka se uzdravuje,takže už tak často nemusim jezdit domu,v práci sem byl taky spokojenej,jen ten čas chyběl.
Když sem si začal myslet že už všechno zlý mám za sebou,tak přítelkyně přišla s tím že mě nemiluje,že si připadá jak s důchodcem a že sem takovej a makovej....prostě udělala ze mě to co nejsem.
To sem ještě bydlel s ní.Než sem si našel jiný bydlení tak se mi asi dva týdny vyhýbala a nebyla schopná říct osobně ahoj,jen jsme si poslali pár SMS.Asi dva dny poté přišla domů zlitá jak carskej důstojník a že prej za to můžu já...za všechno.
No ono to sní taky občas nebylo lehký...
Odstěhoval sem se od ní asi po týdnu pryč,taky mi řekla že čas ukáže co bude....Chce prý být sama,a že až se oba uklidníme sejdeme se u vína...to řekla.
Prý že budoucnost záleží na mě.
Nechci to takhle zabalit po více jak dvouletem vztahu,osobně jsme se od té doby neviděli,jen pár SMS
proběhlo.
Ano,neříkám že jsem úplně bez chyby,určitě jsem jí mohl věnovat více času,ale to člověku dojde až když už je pozdě.Řešil sem jiný věci než jí a na to jsem taky dojel.Já vim že to chce čas....jenže jak vědět kdy bude ten pravý čas....
Prostě jsme se navzájem odcizili a chtěl bych k ní najít cestu
zpět,protože ji miluju...
Děkuji za rady a připomínky