Moje porucha osobnosti

specnaz

Tak předně, dobrý psychiatr by neměl tvrdit, že se z toho nikdy nedostaneš. Se sociální fobií se něco dělat dá, ale čím těžší forma to je a čím víc je člověk do těch svých problémů zamotaný, tím je to těžší. Vždy je šance to nějak zlepšit...ale záleží i na vrozené povaze...nadprůměrně sebevědomý extrovert se asi z člověka nikdy nestane, je třeba si dát nějaké rozumné cíle. Četl jsi knížku od Praška...počkat, jak se jmenuje...myslím: "Postupný nácvik trapasů, aneb jak překonat soc. fobii"...? Ono u takovýhle typů problémů je těžký to, že jedna věc je zkoušet nějaké třeba i logicky správné postupy a druhá věc umět si to správně srovnávat v hlavě, měnit svoje myšlenky a tím i následné pocity atd....pač bez toho to člověk nevyřeší. Ale jestli to máš takhle vážnější, tak zkus sebrat síly a zkus to ještě u nějakého jiného psychiatra, je jich spoustu (jestli bydlíš v nějakém větším městě)...snad narazíš na nějakého, který opravdu bude mít zájem ti pomoci a bude mít trpělivost. Pač řešit to s někým je vždy lepší. Hodně štěstí:-)

lazy-boy

Hmmm...vážně vtipný... Mimochodem...jaká je hodnota tvého IQ? Možná, že bych věděl, jak pomoci alespoň tobě...

Chodíš,vidíš,slyšíš,máš kde bydlet..-opakuj si větu,že "nikdy není tak špatně,aby nemohlo být ještě hůř"

Přesně jak píše Klára. Na světě jsou miliardy lidí, kteří jsou na tom velmi špatně. My mezi ně nepatříme!!!

Nechtěl. A chápu, že ty taky nechceš. Buddy má pravdu. Jako psycholog jsem sice na baterky, ale i tak vím, že tvůj cvokař může přinejhorším říct, že změna bude těžká. Jen ty do sebe vidíš. Podle popisu problému doporučuji začít tím, že si najdeš jiného psychiatra, a zformuluješ s ním krátkodobý cíl. Jestli je dobrý/á, pocítíš to brzy, v řádu měsíců. Za druhé - prášky pomáhají. Jestli je budeš brát krátkodobě (míň než půlrok), a podle receptu, tak jim věř. Vyřešení potíží je na tobě, ale ty prášky tě zbaví tlaku a akutního stresu. Trochu spekulativněji - myslím si, že kognitivně-behaviorální typ terapie je právě teď pro tebe nejvhodnější. Do googlu dej KBT jestli tě to zaujalo, ale věřím, že po 10 letech máš už sám taky dost zkušeností s různými možnostmi.

Pro mě je ten problém, že mi za ty roky psychiatrie vůbec nepomohla, spíše mi dost ublížila. Prášky do sebe hrnu s přestávkami od svých patnácti a pomáhají mi když už tak minimálně. Spíše jsem jen po nich ospalý a celkově mám mnohem slabší vůli. Ty KBT terapie jsem absolvoval tři. Byl jsem i na dlouhodobém léčení, tam jsem málem vylét z kůžu, bylo to šílené. Po tom se můj stav prudce zhoršil. Nejhorší, že se můj stav zhoršuje. Zvládl jsem maturitu, řidičák, ale minulý týden jsem se v práci tak brutálně sesypal a jsem na neschopence. Knížu od pana Práška mám, ale u mě je ten problém, že mě vystavování se těm situacím (expozice) nepomáhají. Mám spíše vrozenou vyhýbavou poruchu osobnosti a proto mi psychiatr řekl, že mi nedokáže pomoci. Možná by mě dokázali pomoci tak, že by mě nadopovali velmi silnými prášky, které by ze mě udělalli "zeleninu" a zavřeli někde v ústavu. Ani bych se tomu nedivil, psychiatrů a všelijakých psychoterapeutů jsem navštívil za ty roky opravdu hafo a už vím, že oni mi pomoci vážně nedokážou. Překonával jsme to vůlí, ale došlo to tak daleko, že mám nervy do slova a do písmene totálně na hadry.

to specnaz

psychiatři jsou na ho*no. akorát do člověka sypou prášky, který tě vymastěj ještě víc. znám to z mýho blízkýho okolí. psychologa a psychiatra najdi sám v sobě. spíš se zamysli nad tim, kdy to začalo a hledej příčinu. likvidovat důsledky nemá cenu. co rodiče a příbuzný? s těma komunikuješ normálně? myslim, že někdy je daleko lepší si promluvit s někym blízkym, než s psychiatrem. "nemám žádné kamarády, přátele, chodím jenom do práce kde se se mnou nikdo nebaví" nečekej na to až se něco udělá samo. nikdo se s tebou nebaví? a bavíš se ty s nima? první věc je, uvědomit si situaci, ve který jsi, což si nejspíš uvědomuješ. a pak s tim musíš něco udělat. nikdo za tebe nic neudělá. jen ty sám musíš.

Specnaz: Musíš se uklidnit a léky nebrat pokud nejsou na poruchu mozku což způsobuje též psych.potíže. Pokud se jedná pouze o psych.poruchu sociální fobie je možno léčit tak,že budeš dělat pomalé krůčky ke zlepšení což se bude projevovat dát si malý cíl,co se týče klepání je to projev strachu či obavy,ale těžko se radí přes net,zkus se vždy když jdeš mezi lidi zhluboka nadechnout a představit si bublinu ve které jsi a ostatní lidi k tobě nemají přístup,nemůžou ti ublížit apod.zkus vnímat pouze to co musíš ostatní zkoušej vypouštet,když jsi zvládl maturitu a řidičák dokážeš i tohle,věř si.

Tento dotaz je docela extrémní až neuvěřitelný. Dost možná fake, proto je pochopitelná reakce od lazy-boy. Pravost však vyloučená taky není a pro tento případ má cenu smysluplně odpovídat. Psychiatrie je seriózní lékařská disciplína a je hloupost to nějak zatvrzele odmítat a podléhat předsudkům. Chyba však bývá v lidském faktoru, řada lékařů (stejně jako v jiných oborech) bere pacienty jen jako kus masa, důkladně a individuálně se jim nevěnuje a místo toho jen šablonovitě předepisuje prášky. A když nezaberou tak to odepíše jako beznadějný případ. Užívání léků není rozumné zcela zatracovat. Některé psychické poruchy jsou způsobeny nesprávným fungováním chemikálií v mozku a potom je chemický prostředek léčby adekvátní. Obecně je užívání léků na místě v případě vážnějších poruch, kdy pomáhají tlumit silné příznaky a dávají prostor k uplatnění jiných metod léčby. Jinak to ale s nimi chce opatrně. Pokud to není bezpodmínečně nutné, dlouhodobé užívání nic neřeší a je to jen vyhánění čerta ďáblem. Na některé léky může vzniknout závislost, některé mají různé nežádoucí účinky. Psychiatrie má dále k dispozici i jiné léčebné prostředky o kterých se mezi laiky tolik neví.

I když jsou rady těch, co psali přede mnou dobré a pomohly by, kdyby problém byl mírnější nebo na začátku, já si myslím, že ve stavu v jakém si, který popisuješ už jako nesnesitelný, je potřeba něco jiného. Prášky, když už je bereš takhle dlouho, budou problém sám o sobě, ale to, že by sis měl najít dobrého doktora platí stále. Ten, co ti řekl, že se s vrozenou poruchou nedá nic dělat, je hlupák. Když chceš změnu, a najdeš si dobrého psychologa nebo psychiatra, kterému budeš věřit, a který bude věřit tobě, půjde to. Na internetu je dost komentářů o jejich kvalitě. takže nemusíš chodit za každým, stačí, když napíšeš mail více lidem a pak zajdeš za třemi, kteří budou působit nejsympatičtěji. Na okraj - zajímalo by mě, jaký máš názor na skupinovou psychoterapii, jestli jsi ji už měl, popřípadě co si o ní myslíš.

Skupinovou terapii jsem absolvoval, bylo to pro mě peklo. Nejhorší bylo, že jsem tam byl mezi účastníky suveréně největší magor a bylo pro mě strašné jen tam něco říci. Bylo to zcela bez efektu. Tady mám něco o léčbě mé vyhýbavé poruchy, kterou jsem opsal z jedněch stránek o psychiatrii: Léčba přichází v úvahu při dekompenzaci stavu, zde pomohou anxiolytika nebo malé dávky neuroleptik či antidepresiv. Dlouhodobé řešení může být v dlouhodobé psychoterapii, ale šance na větší změnu jsou většinou malé.

Vyhýbavá porucha osobnosti podle mě je získaná, ne vrozená. Něco jsem o tom četla. A jistě se dá léčit kombinací léků a psychoterapie. Ale je to dlouhodobý. Dokážeš se otevřít tady na tomhle fóru, to už je přece pokrok!:-D Jak se zachováš, když někdo o tebe projeví zájem? Co přitom cítíš?

Zkus najit pres internet lidi, kteri maji ci meli podobny problem jako ty. Jednak ti pomuze vedomi, ze v tom nejsi sam, druhak se muzes inspirovat v tom, jak se s tim ostatni vyrovnavaji ci jak to resi. Davej si kratokodobe i dlouhodobejsi cile (jakehokoliv typu), mej v zivote smysl, najdi si co te bavi, co te tesi.

Jako vetsina lidi zde Ti muzu jenom vyjadrit podporu a povzbuzeni - o psychologii a psychiatrii nevim nic. Ale to, jak presne jsi formuloval svuj konkretni problem, ukazuje, ze jsi inteligentni, strizlivy, odvazny, samostatny clovek. Rozhodne zadny nejvetsi magor. Tak nepropadej falesne beznadeji.

Tohle je dost velký problém, za který se není třeba stydět. Řešit to jde, vyléčit se dá úplně vše. Zkus najít nějakou jinou terapii, něco co ti přímo nedoporučí doktor, klidně něco alternativního. Já jsem takhle trpěl na záněty žláz, doktor mi řekl, že se to bude celkem často vracet a řešením byla jen bolestivá operace nebo permanentní otoky. Našel jsem magnetoterapii, zašel jsem tam a i přes mou velkou počáteční nedůvěru můžu říct, že mi to zabralo a jsem v pohodě a zcela zdráv. Zkus něco podobného, uvidiš, že to bude dobré:-) A zkus se někde realizovat, vzdělávat... Piš na fóra na internetu (třeba sem:-)), hraj na PC jestli tě to baví... Dělej cokoliv takového pokud bys měl být zrovna v depresi. A informuj jak se to vyvíjí:-)

AKO SA KONEČNE ZBAVIŤ FÓBIE

Zdravím specnaz, viem úplne presne čo prežívaš, pretože som to prežil tak isto... A mám pre teba výbornú správu, JE MOŽNÉ SA TOHO KOMPLETNE ZBAVIŤ! :) Napíšem ti čo mi pomohlo a zbavíš sa toho celkom určite ! Priebeh úzkostnej fóbie: Mám 23 rokov. V mladom detstve som sa vyhýbal cudzím ľuďom, bol som veľmi tichý,nesebavedomí apod. Keď som mal približne 14 rokov, začal som si uvedomovať,že nejako divne reagujem na konflikty. Začal som byť zakomplexovaný, nebavil som sa s 90 percentami ľudí v triede. Uvažoval som o sebe od rána do večera, ľutoval som sa, medzi ľuďmi som si neustále analyzoval v hlave či som sa nestrápnil, keď sa niekto zasmial , hneď som vedel, že zo mňa. Samozrejme sa vždy našiel niekto, kto si z vás robí srandu, problém bol ten, že som absolutne nevedel zvládať konflikty,pri konflikte s ľuďmi mi rýchlo pumpovalo srdce, stláčalo mi žalúdok ... čiže ako sociofobik som sa ani nevedel brániť. Bol som 2. na strednej škole, rozhodol som sa s tým niečo robiť, tak som začal chodiť ku psychologičke, chodil som k nej 2 roky. Tiež ma volala na skupinové terapie a podobne blbosti, len predstava na to mi naháňala hrôzu.

Byl bych nedůvěřivý k příliš jasným a snadným receptům.

Za vyzkoušení mu to, ale určitě stojí, vždyť co může ztratit? Nic a získat? Leadasco.

Vážně mě mrzí, že jsi se ocitl ve slepé uličce, když se ti spousta způsobů, jak situaci řešit, zavřela. Zajímalo by mne, jestli jsi navázal přátelství s někým ze svých terapeutů - tím myslím vztah, kde ti připadá, že terapeutovi na tobě záleží. Myslím, že od toho měla být skupinová terapie. Tvůj popis se dá brát jako černý humor - skupinka lidí s problémy se popíše, ten co je na tom nejlíp si zvedne sebevědomí, a ti co jsou na tom hůř, se ve svém trápení utvrdí. Skupinová terapie ti má pomoct ten vztah navázat v kontrolovaném prostředí, kde se respektovali chyby. Jestli se mě ptáš, jak tvou situaci řešit, tak nevím. Když nemáš chuť se s nikým vidět, tak nechme nějaké změny chvíli stranou. Zůstaň určitou dobu na internetu a bav se s lidmi na fórech o věcech, co tě zajímají. Jednou z těch věcí by asi měly být řešení problémů lidí v tvé situaci, určitě je takových víc, třeba tě k něčemu inspirují. Držím ti palce, zajímá mě, jak to s tebou dopadne.

Neonsee Špatná metoda může způsobit opravdu hodně. Nejlepší ze špatných výsledků je ztráta času a peněz, které mohl věnovat něčemu užitečnějšímu. V psychologii ale může stav zhoršit, utvrdit, nebo jen překrýt problém krátkodobou slupkou. Vědecké ověření není jen dávání razítek. Je to systematické sledování lidí, kteří tou terapií prošli, a na tom základě je léčba buď doporučena nebo ne. Osobně radím vyhýbat se terapiím, které takto ověřené nejsou. Metoda EFT vypadá jako něco opravdu bizardního a pro léčbu nevhodného, posuďte sami z citací z jejich webu: Dá se EFT použít na.... Ať už za těch pár teček doplníte cokoli, moje odpověď bude vždy ANO! EFT se dá použít opravdu na cokoliv. Neříkám, že dokáže vyléčit cokoliv i když to není vyloučeno! Nemá žádná omezení. Jen aby jste měli lepší představu....jednou jsem měla doma plesnivou zeď a říkala jsem si, co s ní. Pak mě napadlo...když se dá EFT použít na všechno, proč ne na zeď. Asi si teď možná ťukáte na hlavu i bez EFT, ale ....pomohlo to! Takže kam až sahá vaše fantazie, tam jsou hranice použití EFT

to Pustik

EFT (a One brain) bizarne skutocne vyzera. Ale je to metoda na odstranenie traum. Ver alebo nie, ja tu nepisem o niecom co som pocul, ale zazil. Ked sa budes pohybovat len v tom co je "preukazane" ako psychologia a skupinova terapia ostanes pri uplne rovnakom vysledku ako si dostal, v tomto pripade po 10 rokoch ziadne zlepsenie. A tym, ze budes do seba dzgat lieky a sediet na internete tym svoj stav skutocne nezlepsis. Navyse manual EFT je volne stiahnutelny, tiez na torentoch su rozne knihy (v anglictine) a clovek to moze robit aj bez praktika zadarmo. (i ked s nim je to urcite lepsie, ale aj nakladnejsie)

Tobě, a někomu jinému, to pomoct mohlo. Podstatný ale patrně byl vztah s terapeutem (pocit "že mu na mě záleží"), nebo formulace cílů. Ta šance, že ti to pomůže, je ale nižší, než u ověřenějších metod. Lišíme se významem slova "ověřený" - když skupina, která si ťuká, je po ťukací terapii v lepší stavu než skupina kontrolní, a všechny podmínky experimentování byly dodrženy, tak je ťukání přínosné. Upozorňuji, že takovým ověřením EFT neprošlo. To, že někdo z "ťukací skupiny" se cítí lépe, než někdo ze skupiny kontrolní, nic neznamená, protože se mohlo projevit něco jiného než terapie. Podstatný je celkový výsledek skupin. Ano, specnaz může zajít na jejich stránky, a jestli bude mít pocit, že je to něco pro něj, tak ať do toho samozřejmě jde. Chci ale vyjádřit svůj nesouhlasný názor. Dál na téma vědecky neověřených metod diskutovat nehodlám, odkazuji na blog someone.cz, který můj názor vyjadřuje dostatečně.

Stále se z toho nemohu vyhrabat. Jsem dlouho na neschopence a nemám naději, že se to zlepší.

Cože to máš za práci? Jinak, máš nějaké přátele, příbuzné? A jak se vlastně ta tvoje porucha projevuje? Jen nepříjemným pocitem v blízkosti lidí nebo i něčím jiným?

Ahoj, rád bych ti pomohl.. Pokud bys měl zájem a jen trochu by to šlo, tak bych se s tebou rád setkal. Kdyžtak mi napiš na mail.