S Svadeni.cz průvodce randěním a vztahy

Diskuze

Matka mé přítelkyně!

Zdravím Vás přátelé. Rád bych poprosil o radu jak mám dále postupovat. Totiž, chodím s jednou dívkou (16) a mě je 20, takže věkový rozdíl není tak hrozný (podle mého). Avšak problém je v matce mé přítelkyně, která nepřeje našemu vztahu.

Autor: Publikováno
Zdravím Vás přátelé. Rád bych poprosil o radu jak mám dále postupovat. Totiž, chodím s jednou dívkou (16) a mě je 20, takže věkový rozdíl není tak hrozný (podle mého). Avšak problém je v matce mé přítelkyně, která nepřeje našemu vztahu. Hodně mě to deptá, protože jí zakazuje mě vidět, takže se vídáme většinou tajně a pod. Už to trva nějaký měsíc a z její strany jsem si nevšim žádné iniciativy k vyřešení jejich vztahu. Dal jsem jí sice ultimátum, ale jak se znám, tak to stejně poruším. Záleží mi na ní, ale ta matka :D Měli jste někdy taky takový problém? To ti rodiče chtějí pro svou dceru nějakého 16tiletého klučinu, který neví čí je? :)

Komentáře čtenářů

8 komentářů k článku.

Anonymní čtenář

Známe, s takovým problémem nejsi jistě sám. Zrovna v naší rodině se takové tendence taky vyskytují. Na střední mi bylo jasné co od rodičů můžu čekat, takže nejen nesmělost ale i nechuť riskovat problémy měly za následek že jsem tehdy žádný vztah nenavázal. Později ségra když přišla do těch let tolik rozumu a prozíravosti neměla, s někým si začla a naši jí do toho vrtali tak dlouho až to musela skončit. Proč to rodiče dělají a co chtějí? Prostě považují děti za svůj majetek a vnucují jim svoje představy o životě, chtějí pro ně to nejlepší ale svým počínáním jim naopak nechtěně škodí. Výhrady proti partnerovi můžou být dvojího druhu, všeobecné či konkrétní. To první znamená, že se jim třeba zdá že potomek má ještě na takové věci dost času, neměl by se rozptylovat, riskovat zklamání či jiná úskalí kolem vztahů a sexu a místo toho se plně soustředit na studium, práci apod. V horším případě toto přetrvává i do dospělosti, existují patologické příklady rodičů, kteří podvědomě brání dětem v osamostatnění a odchodu a snaží si je připoutat natvalo na celý život a nedovolit aby si je odvedl jakýkoli partner.

Anonymní čtenář

Jo chlape, tuto situaci už jsem taky zažil a věř mi, je velmi nepříjemná. Nesouhlas matky je celkem závažný problém (kolik je vtipů o tchýních), negativně to ovlivňuje váš vztah. Archeopteryx to vyjádřil přesně, já bych si zkusil s maminkou otevřeně promluvit (slušnsot na prvním místě) a nevylepší li se to časem, tak dívku nechal. Nejhorší je, když se zkombinují oba způsoby. V mém případě rodičové chtěli mít nejprve vystudovanou dcerušku a v druhém jsem se jim nelíbil, jelikož pocházím z chudších poměrů. A v 16 je ještě čas, na to, aby holka bydlela s tebou.

Zobrazit celou diskuzi (6 komentářů) Sbalit komentáře
ax

Do 20 let je třeba s něčím takovým počítat skoro jak s jistotou, rodičů, co se na nápadníky koukají nevraživě je určitě víc jak polovina. Taky jsem to párkrát řešil, různě úspěšně. Ultimátum není doprý nápad, nedoporučuju. A z vlastní zkušenosti bych si ani nešel promluvit s rodiči, pokud o to oni sami vyloženě nestojí, nebudou tě totiž vůbec brát jako partnera pro rozhovor. Kamarád mi na to kdysi řekl moudrou věc: čas, ten otupí všechna ostří. Také k tomu lze dodat - trpělivost přináší růže. Pokud ta holka za to stojí (a tobě za to stojí), je třeba se obrnit trpělivostí a hodit se do klidu. Co do situace doma je třeba, aby si to pořešila především ta holka sama. Pokud jí to budeš přespříliš předhazovat, tlačit na ni a dávat jí ultimáta, leda se jí zhnusíš. Počítej s tím, že řešení něčeho takového je prostě záležitost dlouhého času, leckdy let, mnozí rodičové dokonce začnou brát partnera vážně teprve když se jim holčička vdává nebo přijde s bubnem, a někdy ani to ne.

antioidipus

no já doporučím co už jsem tady párkrát doporučoval - do rodičů je nutné se od určitého věku pořádně obout a začít po nich prostě řvát. Oni přes svou láskyplnost mají vůči svým potomkům a jejich právům dost silné mocenské tendence, které je nutno eliminovat jistou dávkou autonomie a staré dobré sprostoty. Oni vyměknou, protože si uvědomí, že narazila kosa na kámen a na to, aby se potomka zřekli, nemají koule (zvláště když ví, že chyba je na jejich straně). Prostě jim dojde že na něj nemají a přiznají mu jeho práva. A pak má člověk klid i ohledně otázky, s kým se peleší. Ovšem v případě 16leté slečny bych doporučoval zatím opatrnost, protože je pravda, že v tomto věku je často na omylu právě potomek, tak je tam třeba ještě zvažovat kde je vlastně právo. Popravdě řečeno - nedivil bych se rodičům, kteří nechtějí v 16 letech pustit holku bydlet k někomu třeba do jiného města.

MoonStar

Máte pravdu!

Máte pravdu, je to tak! už několikrát jsem se sám přemlouval, abych prostě řekl stop, konec! Ale není to takové snadné no :) Uvidím jak se to vyvine. Díky za komentáře!!

OffTopic:))

antioidipus ma absolutnu pravdu. Dcerenka si to musi vyvrieskat, ale velmi postupne. Na rodicov treba ist jedno mensie porusovanie pravidiel za druhym a o chvilku ho sami budu volat domov. Navrhujem, aby ako prve prestala chodit nacas domov, druhe prespala niekde inde, po riadnom pruseri prespala niekde inde s vypnutym telefonom. Predstav si, ako sa budu tesit, ked budete niekde u teba spat a oni jej budu zavolat, ci je v poriadku? nema zmysel, aby si si s nimi pokecal, nebudu ta brat za seberovneho partnera, uz ako povedal ax.

emu

zažil jsme snad úplně to stejný jako ty! myslím si, že v tomto směru toho moc neuděláš a musíš to respektovat a doufat, že ona se od rodičů bude postupně odpoutávat. možná zkus vymyslet něco, čím rodiče přesvědčíš, že pro jejich dceru je lepší, když tě má. nebo přímo pomoc rodičům. ne žádný rozhovor, ale konkrétní čin. zvaž jaké máš možnosti, nebo počkej jestli bude příležitost být její rodině nějak užitečný. třeba jim pohlídat psa, až pojedou na dovolenou, nebo tak něco (to byl jeden hloupej příklad z milionu možných :)

Anonymní čtenář

Emu radí dobře, ale zase to nepřežeň, aby si to nevyložili rodičové jako podjlezání a zavděčování. V mém případě to neosvědčilo.