Diskuze

Kvalitní život - ale jak to dát najevo?

Ahoj. Určitě se mnou budete souhlasit, že slova jsou v komunikaci hodně důležitá. A ještě důležitější, než slova, jsou naše činy, naše celkové chování. Myslím si, že celkem umím mluvit. Ale pokulhávám ve zbytku své prezentace.

Autor: Publikováno
Ahoj.
Určitě se mnou budete souhlasit, že slova jsou v komunikaci hodně důležitá. A ještě důležitější, než slova, jsou naše činy, naše celkové chování.

Myslím si, že celkem umím mluvit. Ale pokulhávám ve zbytku své prezentace. Trochu se tu rozepíšu o tom, co mě tíží a budu rád za vaše názory. Ten popis bude sice trochu delší, ale asi to je potřeba na podrobný vysvětlení situace.

Je mi 21 a jako spousta lidí tady na fóru, jsem se před nějakou dobou dozvěděl o balení, svádění, pickupu, říkejte tomu jak chcete. Mám za sebou dva roční vztahy (první skončil kvůli tomu, že jsem byl moc hodný; druhý naopak, protože měla pocit, že chci jiný holky a vůbec se jí nevěnuju), nějaké záležitosti na pár týdnů, ale poslední dobou hlavně jednorázovky. Někdo by si řekl, že se mám dobře, ale já si to nemyslím. Sice jsem měl teď v pátek sex s "kamarádkou", minulý týden jsem spal s jednou slečnou ze svého SC a včera jsem na párty dostával slušné indikátory zájmu od zadané sestry svého kamaráda, ale co ty dny, kdy s žádnou nejsem? Kde mám potom nějakou oporu, nějaký zázemí? Jednoduše, chci kvalitní vztah, ale nedaří se mi najít tzv. "slečnu správnou." (Případně když už potom, co se seznámím s nějakou takovou, jsem přesvědčený, že by schůzka s ní mohla být kvalitní, dozvím se, že má několik let přítele, že spolu plánují bydlení a nevím co ještě.)

Čím to je? Bavil jsem se na tohle téma s kamarádem a ten mi říkal, že mám zajímavý život i názory, ale neumím se prodat. Možná má pravdu... Od rodičů jsem přebral životní názor, že ať už něco dělám správně nebo naopak špatně, vždycky jsem plně zodpovědný za svoje chování. Možná taky proto se živím jako freelancer v oboru, který jsem studoval už od střední. Zodpovědnost za svoje chování čekám taky od svého okolí a tak nejsem agresivní vůdčí typ, ale spíš "tichá voda břehy mele." Nedávno mi jeden klient nechtěl zaplatit za práci a poslal mě do predele, když jsem mu poslal formální popis postupu ve stylu "první varování, druhý varování, soud." Pro mě osobně je hodně důležitý, že když něco řeknu, tak to taky platí. No když mu přišla obsílka od soudu, rád zaplatil. Ale opět tu narážíme na tu věc, že od svýho okolí asi čekám nějaký přístup, který já považuju za základní slušnost a ono holt ne-e.

Abych nemluvil jen o práci, i když v ní asi můžu nejvíc reflektovat svůj osobní přístup... Hodně se angažuju jako dobrovolník v jedný neziskovce. Zjednodušeně řečeno, něco jako Erasmus, i když tam jsou klíčový rozdíly. Odsud je největší část mého SC. Postupně jsem se dostal na vůdčí pozici, takže teď spíš koordinuju, jaký bude ta moje oblast mít cíle a jakým způsobem jich dosáhneme. A samozřejmě se aktivně věnuju hlavně věcem, který mi jdou - styk s novinama, se školama, a spíš takovýhle oficiálnější záležitosti. Opět kvůli svému přístupu "tichá voda břehy mele" s pasivnějšími lidmi vycházím perfektně, ale u těch aktivnějších jsem za hodného slušňáka. Oni totiž většinou nevidí ty situace, kdy rázně zakračuju a při takových drobnostech, jako když jsme seděli s pár lidmi v hospodě a jeden z nich se mnou potřeboval domluvit nějakou maličkost, chtěl, abych šel za ním, ale já jsem oponoval, že pokud on to chce domlouvat a pokud za mnou nepůjde, tak z toho asi nebude mít to, co chce, jsem se dozvídal věty typu "to bych do tebe neřekla" nebo "tyjo, takovýho tě vůbec neznám."

Další velká věc je pro mě hudba. Když jsem včera na té párty mluvil se slečnou, kterou jsem zmínil už na začátku, v jednu chvíli to vypadalo, že jsme nenašli společný téma, tak jsem se jí zeptal, co poslouchá. Pak jsem se rozpovídal o tom, jak mám doma ručně vyráběný klavír z roku 1923, že to je úžasný nástroj a teď se učím brnkat na kytaru, a byla pomalu moje. Ale jak toho dosáhnout už od momentu prvního střetnutí? Už od prvního dojmu?

Je mi jasný, že když přijdu za holkou a řeknu jí "Ahoj, jsem hudebník, podnikatel a chlap, který ví, co chce," tak mě pošle do háje. A když se tyhle věci nijak nedozví, tak budu nenápadnej, tichej, slušnej, zkrátka nebude mít zájem.

Co byste mi teda poradili, jak prezentovat svůj (myslím že zajímavý) životní přístup, abych mohl nějakým způsobem dosáhnout svýho cíle? Cíl je kvalitní holka na vztah, a ne jednorázovka, která na mě hází oči, když něco zabrnkám.

Komentáře čtenářů

14 komentářů k článku.

Anonymní čtenář

zatím se zaměř na starší, ty to ocení spíš. Hodně mladé holky chtějí většinou prvoplánově atraktivního kluka, frajera. Tvůj čas přijde, tak nevěš hlavu, ale kolem kategorie 25 - 30 máš myslím docela zajímavé pole působnosti. A jak už tu bylo řečeno mnohokrát, hlavně buď svůj, na nic si nehraj, protože to bude působit křečovitě, navíc bys tím získal typ holky, který když zjistí tvou skutečnou podstatu, uteče.

Petr

Juss, díky za odpověď, i když ta rada je taková typicky žensky pasivní. :) ... Máš nějaký nápad na řešení otázky, kterou tady v tom vláknu pokládám - to znamená jakým způsobem vlastně dávat najevo svůj přístup, abych nebyl nesprávně označovaný za nudnýho a nezajímavýho i mezi těma staršíma?

Zobrazit celou diskuzi (12 komentářů) Sbalit komentáře
Anonymní čtenář

"Jak se mám vytahovat, aby to nevypadalo, že se vytahuju?" Je mi jasný, že když přijdu za holkou a řeknu jí "Ahoj, jsem hudebník, podnikatel a chlap, který ví, co chce," tak mě pošle do háje. A když se tyhle věci nijak nedozví, tak budu nenápadnej, tichej, slušnej, zkrátka nebude mít zájem. Zřejmě bys měl mít i nějaké vlastnosti, kterými bys zaujal, aniž by jsi o sobě musel něco říkat.

Leila

A co to je za výrobce ten klavír?

Leila

/Pokud toužíte po vztahu založeném na vzájemné úctě dvou lidí, kteří si především mají co říci, jsou přáteli/spiklenci a vzájemnou oporou a nejde tedy o "...a byla moje", tak bych se zaměřila na prostředí, kde je prvotní komunikace oproštěna od "brnkání na efekt" a "házení očka", ba se čeká, že budete především sám sebou. Vykládat někomu po druhém panáku o rozdílech mezi anglickou a vídeňskou klavírní mechanikou z Vás udělá exota nebo Hujera. Slečna, kterou by zajímalo to, o čem se rozepisujete, se nejspíš nebude příliš frekventovaně zdržovat v baru/na diskotéce. Spíš kavárna, knihovna, divadlo nebo hudební klub, komorní koncert, dobrovolnická organizace, botanická zahrada (to by z Vaší strany byla skutečná oběť :D), nebo nějaká "zájmově orientovaná" organizace. Na druhou stranu, oslovení ženy v tomto kontextu a v tomto prostředí vyžaduje značně vyšší dávku kuráže, nejste totiž a priori v pozici převahy. Možná se Vás slečna bude ptát na Váš názor na možnosti investování neziskovek do cenných papírů, ale kdo se dá na vojnu, musí bojovat... Doufám, že je to dostatečně konstruktivní./

Petr

Leila: Je to Akord/Petrof. Vzhledem k tvému druhému příspěvku se ale vážně nebudu rozepisovat o tom, že to je z doby, kdy se pár lidí oddělilo od Petrofu, protože nesouhlasili s automatizovanou výrobou. :P ... Rozdíly mezi vídeňskou a anglickou mechanikou ani neznám. Hraju spíš věci, co mě baví a odposlouchám - ať už to je nějaká epická filmová hudba nebo třeba klavírní verze Apocalypticy. Jako vážně si nemyslím, že bych byl nějaký zastaralý exot, který by holku nudil kecama o poezii a melodii. Jen prostě už nejsem puberťák, který by zatím v životě nic nedokázal a přesto o tom machruje. :) Trochu se bojím toho výčtu různých pasivních vysedávaček (plus v botanický zahradě jsem byl jednou a stačilo mi to), to by mě moc nebavilo, mít takovou trochu puťku, ale stejně dík za názor.

Anonymní čtenář

ten klíč k tomu, že nemáš vztah, je ve shora napsaném. Žádná normání ženská nechce mít doma pana "všechno vím nejlíp" a "jenom moje zájmy jsou dokonalé". Pokud jsi schopen trochu sebereflexe, tak se zamysli nad tím, že do postele ženskou dokážeš dostat, ale dál už nic nepokračuje. Čili problém není v tom, že bys holku nedokázal přesvědčit, ale spíš v tom, že po čase stráveném s tebou si na tebe udělá nějaký názor a nemá chuť pokračovat.

Petr

Juss: Jasný, chápu. Možná jo, zkusím se na to zaměřit.

Leila

Už podruhé zdůrazňujete pasivitu jako ženskou vlastnost. Pasivní přístup "sedím a čekám až nějaká přijde", no, dejme tomu. Ale s pasivními vysedávačkami nesouhlasím nebo jsme se nepochopili. Pasivní je pro mne právě slečna ztrácející čas na diskotéce. Snažím se říct, že hledáte-li někoho s širším rozhledem, musíte vyrazit do odpovídajícího prostředí - a nevím, jestli v momentě, kdy kolem Vás dotyčná ve své "aktivní" fázi někam posprintuje, stačíte říct všechno, co máte na srdci. No, v tomhle by moha být dobrá třeba ta Vámi zmiňovaná neziskovka (AIESEC?)...

denver

Petr

To byla fuška, přečíst tvůj výplod. Jedna fráze za druhou. Jestli takhle mluvíš s holkama, tak se nediv.

white

hele....

já myslim, že nemáš žádnej problém... máš asi ňáký, pro ženský atraktivní povolání, díky němuž si často mezi lidma a ve společnosti... jistě se brzo ňáká do vztahu najde.

Petr

Leila: Napřed jsme se opravdu nepochopili, ale teď už mi to zapadá... Můžete se ještě trochu rozepsat o té aktivní fázi a utíkání kolem? Myslím, že tam asi vážně bude jádro pudla. denver: Já si to uvědomuju, že píšu úplně jiným stylem, než mluvím. Je to tím, že běžný životní situace řeším normálně ústně, ale formality píšu a pak mi to takhle deformuje psaní. white: Díky za podporu. Kdybych si myslel, že je úplně všechno ok, tak sem nepíšu. :P Ale třeba máš pravdu.

Leila

Haha, tím bylo myšleno, že osoba, která si zajde posedět do kavárny nemusí být žádná pasivní vysedavačka, ale naopak, možná je to někdo, kdo si jde odpočinout mezi dalšími x aktivitami, možná hledá diskusi nebo "sdílenou vzájemnost" kavárenského společenství, klid na přemýšlení (považujete za pasivitu?). Toto mi připadne lepší chvilka na seznámení než moment, kdy dotyčná myslí na tisíc věcí, které má na starosti. Zkrátka, konfrontovat se v prostředí, které není "seznamovací" stylem, že se slečny vystavují jako dobytek na trhu, ale důvod příchodu je odlišný. I když, jak tak o tom Vašem příspěvku přemítám, říkám si, co vlastně od vztahu očekáváte. Ne puťku - na druhou stranu "zázemí" (teplá večeře, vůně aviváže?). Zdůrazňujete aktivitu/cílevědomost a zároveň chcete, aby se dotyčná téměř vzhlížela k Vaší práci nebo čemu. Je otázka, čím by takový vztah měl být. Nepotřebujete si jen skrze někoho potvrdit, že to co děláte je správné? Potřebujete, aby se na Vás někdo díval tak, jak se sám chcete vidět? Pokud bude dotyčná tedy tolik "aktivní", bude jednat se stejnými pohnutkami zodpovědnosti za svůj život, co když se stane, že už nebudete jediný "zasloužilý umělec" na scéně, zvládnete to?

white

" Na druhou stranu, oslovení ženy v tomto kontextu a v tomto prostředí vyžaduje značně vyšší dávku kuráže, nejste totiž a priori v pozici převahy. Možná se Vás slečna bude ptát na Váš názor na možnosti investování neziskovek do cenných papírů, ale kdo se dá na vojnu, musí bojovat... Doufám, že je to dostatečně konstruktivní./" Je tomu přesně naopak, tyto ženy se oslovují jako každé jiné, možná i snadněji, rozhodně v chlapech nevyvolávají nějaký, zvláštní respekt, jak se váš příspěvek snaží tvrdit. Nebývají také příliš atraktivní(a možná právě proto teoretizují o klavírní mechanice místo chození na diskotéku), v sexu pak preferují různé perverzní praktiky, což někomu může vyhovovat, ale pro druhého bude nechutné. Tolik k intelekruálkám z kaváren, čajoven a neziskových organizací. Myslím, že pan Petr by takovou nechtěl.-)