Jsme spolu s manželem už 26 let.Je nám 47 a 52 let.V poslední době nám to moc nefunguje,prostě jsme si zevšedněli.Když mě ale došlo,že by byla škoda kdyby se manželství rozpadlo,začala jsem se usilovně snažit o jeho záchranu.On mi ale řekl, že by bylo lépe se rozejít zavčas,abychom si stihli najít ještě nové partnery.Mám takový pocit,že mu spadl rozum do kalhot a začíná chytat druhou mízu.Já si naopak myslím, že zejména v našem věku je škoda manželství rozbíjet. Po těch letech přece jen jsme na sebe zvyklí a víme,co můžeme jeden od druhého čekat a víme,že jeden druhého podrží v případě nemoci apod.(On má navíc vážně nemocné oči)Ale co můžeme čekat od nového partnera se kterým se sotva známe? Divím se,že ve svém věku chce experimentovat.
Prosím, pokud můžete poraďte mi, jak manželství zachránit.
Díky Libča
Diskuze
Krize po čtvrt století
Jsme spolu s manželem už 26 let.Je nám 47 a 52 let.V poslední době nám to moc nefunguje,prostě jsme si zevšedněli.Když mě ale došlo,že by byla škoda kdyby se manželství rozpadlo,začala jsem se usilovně snažit o jeho záchranu.
Komentáře čtenářů
2 komentáře k článku.
Osobně se domnívám, že na záchranu musí být vždy dva. Pokud řekl toto, je vnitřně dost smířený s tím, že je konec. Jako dobré řešení vidím i návštěvu poradny - mohli byste si tam říci a odborník vám pomůže, otevřít všechno, co vás trápí a doberete se skutečného problému, pokud nějaký je. Osobní zkušennost nemám, ale soudím podle okolí, že je špatné vzdát to a hned od sebe odejít - řešit to až pak - po odchodu. Pokud se totiž dva dohodnout musí - bydlí spolu, potkáváají se - často po čase zjistí, že šlo opravdu jen o krizi. Jakmile ale odejdou například k rodičům, často už se to zpět nevrátí.. Radím udělat vše pro to, aby chtěl věc ještě řešit a zajít do té poradny, a vytrvat a nesnažit se rozdělit - po té to tepve řešit. Zjistit jak moc chce potkat někoho nového... tedy dobrat se toho, proč je to u vás všední. A to změnit. Ad druhá míza - možné to je - zkus se také podívat do zrcadla, a tím nemyslím naprosto kritickým pohledem a takové to falešné holčičí: "no já ALE vypadám!!!" spíš se pěkně podívat, zda jsi nepolevila v tomto směru a zda to není také jeden kout problému. Nečekej ale, že se dá věc vyřešit tím, že se shodneme na druhé míze a za tím tečka.
A co deti? Nepises o nich,pokud nejsou,pak situace neni tak vazna.Muzete se rozhodnout jen podle sebe. Pravda je ale presne ta,jak pise Origama,musi na to byt dva,pokud nechce sam,nepujde to. Poradna je vyborny napad,podle me,ale smirila bych se spis s tim,ze manzel ani do poradny chtit jit nepujde,prvdepodbne mu spadl vazne rozum do kalhot a to je pak tezky. Nejhorsi na tomto vse je,ze si mozna pozdeji sam uvedomi,ze udelal chybu a bude se chtit vratit,ale to bude nejspis potom,co si uzije s nekym jinym a otazka je,jestli jsi ochotna toto pripustit,a hlavne velmi prvdepodobne je,ze ty uz pak davno nebudes chtit vratit to.