Když se rozum se srdcem poperou

Zdravím profesionály v oboru svádění. Už opravdu nevím,kam se obrátit. S kamarády nic řešit nechci a natož se známými. Mám opravdu,opravdu veliký problém....a jak už ve většině případě bývá,je to žena. Žena,která mě okouzlila natolik,že mi zamotala hlavu a já nevím,jak z toho ven. Určitě se někomu z vás stalo,že jste se až po uši zakoukali do někoho a jak čas plynul,cítili jste to víc a víc.....Snažil jsem se už od začátku si na vše dávat pozor,pročítal jsem zde mnoho témat,přečetl jsem si knihu "the game" od Neila Strausse,znám otvíráky i veškeré triky pickupu. na ženy to funguje,nemám s nimi sebemenší problém je sbalit. Sebevědomí mi nechybí,strach taky z ničeho nemám...jenže je tu jedna jistá osoba,co doslova ve mě vře a já nemohu zapomenout ani jí nijak vyhnat z hlavy. Znám se s dotyčnou už něco kolem dvou měsíců a kdykkoliv jí začnu naznačovat,že se mi líbí a složím jí kompliment,tak v ní přímo vidím,že mě zřejmě bere za kamaráda. Indikátory znám,vím jak vypadají i řeč těla..vše mám prostudované. Jenže u téhle dívky jsem jiný člověk...na jednu stranu sám sebou a na jednu stranu uplně ztracenej. Je to ten typ,který muž třeba hledá...ta jeho vysněná dívka,jenže když z druhé strany nemá odezvu,tak je to špatné. A snažit se někde,kde asi pohořím nemá cenu. Jenže nevím,jak z toho ven ? Nedokážu myslet na jiné ženy...kamarádky do mě rejpou,co se mnou je,že to poznají (i když se snažím nic nedávat najevo...chovám se normálně...ale ti nejbižší to poznají)...předtím jsem měl několikrát nezávazný sex,i divoké noci..všechno tohle v létě bylo. Byl jsem "free" svobodný,užíval....ale teď to všechno spadlo. Já už opravdu nevím,jak dál. Podle mě z druhé strany není odezva žádná,nebo já aspoň o ní nevím....Vím to,že když bych to zkusil,tak mohu ztratit opravdu mě hodně drahocenou osobu. Rád se s tou slečnou vídám a hlavně rád povídám. Sice je na světe mnoho žen,jenže já už jich poznal dost a tahle mi zůstává ležet na místě zvaném "srdce". Je mi jasné,že tahle stránka je o profesionalitách balení a možná mě teď budete mít za slabocha,ale chtěl jsem tohle ze sebe dostat. Prosím o radu,jak se vyhnout zbytečným potížím,které mám ve své hlavě....vyhnat ten cit (i když je těžké pro mě se ho zbavit)...ale takhle to nejde dál. Navrhujete se s dotyčnou nevídat nějaký čas ? Aby se to vrátilo vše do normálu ? ...jenže zas,aby se to potom nevrátilo znovu....na druhou stranu bych jí rád všechno řekl,vyzpovídal...ale nebyla vhodná příležitost...hlavně se obávám,že by se všechno potom změnilo. Jakmile bych jí to řekl,viděla by mě asi jinak....koukali by jsme na sebe těmi pohledy a mě by probíhalo v hlavě "a je to v loji" a ona by si nejspíše říkala "doufala jsem,že tohle nepřijde"....pak už je to jen otázka času,kdy se zas lidi odloučí a už si nenapíšou. Prostě se ztratí v dáli a to já právě nechci :(( .....chci být prostě jednou už šťastnej člověk se zázemím. Proč když zrovna se někdo cítí,že by mohl být šťastný a pak to najednou celé spadne a je to fuč ? Už mi nejde o to si užívat...já chci žít....žít s osobou,co je mě blízká....mít ten pocit,že někdo vedle mě je a vědět,že mohu někoho pohladit po tváři a říci,že je vše v pořádku tak,jak má být....umět někomu dělat oporu a hýčkat ho....Už nesnesu ten pocit samoty,duchanepřítomnosti a hlavně bolesti :(..........zmiňuji: nejsem psychopat,ani se nikde v koutě nelituju,snažím se jednat a konat. Tento text píše mé pravé já,které asi někdy v budoucnu přemýšlí o životě.....jindy žiju život samce a baliče. Teď to bohužel nejde,omrzelo mě to.....:( achjo....tak,teď se tady do mě můžete pustit a říkat,že toto téma nesouvisí s balením....asi ne,ale jen chci znát vaše názory. Děkuji